Po revoluci v roce 1989 přešel Erš i s budovami do majetku obce. Pak, v roce 2004, pozemky s budovami od obce odkoupil tehdejší starosta, dalším majitelem byl jakýsi spekulant ruské národnosti, který měl s objektem dalekosáhlé plány. Nyní jsou budovy neobydlené, nekontrolovaně užívané bezdomovci, a pohyb v nich a jejich blízkém okolí je rizikový.

Jestli tam na mne padá tíseň, tak to není proto, že bych se pohybovala v někdejším pohanském háji, ale proto, že nevím, koho tam mohu potkat.

Po všech těch peripetiích spojených s vlastnictvím, patří Erš v současnosti obci Holubice, a je zde honitba.

V kopci je zasypané podzemí, kde se může skrývat cokoliv.

Místní si vypráví báchorky o tom, že zde bylo i mobilní odpalovací zařízení střel středního doletu OTR-22 Temp-S, známých na Západě jako SS-12 Scaleboard.

Ty prý byly odvezeny poté, když 8. prosince 1987 podepsali představitelé SSSR a USA, Michail Gorbačov a Ronald Reagan, smlouvu o úplné likvidaci raket středního doletu.

Od vrchu Erš je už jenom kousek do Holubic-Kozince, takže když slezete stráň, dojdete do Otvovic, s lokální železniční tratí podél Zákolanského potoka, minete chráněné přírodní památky Otvovická a Minická stráň, a zanedlouho jste na konci výletu, na nádraží v Kralupech.

Inu, plány jsem měla vskutku velkolepé, ale pokračování v neděli mi zhatilo počasí. Ráno jsem jen vystrčila nos ze dveří, a pršelo. Tak místo courání venku jsem koukala na bednu a loupala ořechy.

Svátky jsou za rohem,

to bych se měla začít věnovat své oblíbené činnosti - šůrování bytu před svátky;

ale tak jsem alespoň vyloupala vlašáky.

deeres

Komentáře (10)

Zobrazit/Skrýt komentáře ... : NČ No, pěkný, Deer. V Kudlích cestopisech ses jednoznačně vyšvihla na první místo a tím mý bombový cestopisy odsunula na místo druhý. Fakt ovšem je, že při čtení mě jímala hrůza, že bych žil s ženou, se kterou bych takovýhle výlety musel absolvovat. Pěknej den. listopad 18, 2019 04:41 ... : mamča Hezký povídání a velká procházka. Rádi s mužem couráme po Brdech, a nahoru na "základnu" jsme chodili na křemenáče. Rostly jich tam hned vedle odpaliště spousty. O těch všemožných památkách, cos navštívila cestou, jsem ovšem neměla tušení. Někdy se tam vypravíme. Houby už stejně moc nerostou, tak konečně místo do země budeme koukat taky po okolí. listopad 18, 2019 06:00 ... : kyttka Moc hezký. Asi bychom měli v Brdech z těch kol někdy i sesednout. listopad 18, 2019 08:13 ... : *deeres* Nemohu si odpustit opravu: mohyla zhruba na přelomu doby halštatské a leténské, to znamená v době Keltů, Samozřejmě je správně doba laténská, to vrchní Kudla zřejmě opravila pod vlivem víkendových událostí, jenomže tam žádná kultura nebyla. Také si myslí, že mne donutí, abych psala o Srbsku, když tam vloží jakoby můj slib. O Srbsku jsem vlastně u kdysi na Kudlu poslala a nechci se opakovat. NČ, věřím, že někdo jako já, by byl pro tebe pohroma, protože já neposedím. I když zásadně nikoho nenutím dělat v zimě ,v létě sto jarních kilometrů, proto mám chlupatce, ti neprotestují, spíše naopak. A ještě připomínka, pokud se podíváte na obrázek Řípská hvězda a najdete umístění Krliše a Erše, tak je jasné, že to není v Brdech. Z diskuze není patrné, jestli si to nemyslíte. Tursko leží na západ od Prahy, od jejího středu vzdušnou čarou cca 15km. Řípská hvězda je jenom jedním z obrazců, které vzdušnou čarou spojují významná historická místa České kotliny. Jejich spousty, nejenom hvězdy, ale i různé geometrické útvary, některé z nich mohou kopírovat souhvězdí, jiná mají podobu draka, či ptáků. http://cermak.libor.sweb.cz/ley_lines.htm listopad 18, 2019 08:55 ... : *deeres* Budova, která se na fotce tváří, že je součástí bývalého vojenského objektu, je v současnosti téměř opravena a je to někdejší areál Křížovníků. Důkazem osdlení západu Prahy jsou četné nálezy až z doby 2.tisíciletí p.n.l. Nález bronzového depotu na katastru obce Tursko v roce 2015 – a zejména jeho význam – inspiroval Středočeské muzeum v Roztokách u Prahyk vytvoření filmového příběhu. https://youtu.be/xe2sVYfrSaw listopad 18, 2019 09:09 ... : NČ Je dobře, Deer, že si rozumíme. Já nemám nic proti dvouhodinovýmu courání. Ať po Praze, nebo po přírodě, deset minut dokonce vydržím i krám s botičkama. Ale půldenní nebo celodenní šlapání, to nechám mladejm. I když, mladejm? ... To taky asi, jak kdy. Si vzpomínám, jak jsem jednou v chalupě oznámil vnoučkům, že už nevím, co furt s nima a že teda půjdeme na výlet. Oba kluci zděšeně natáhli frňáčky a podělili se o zkušenost z výletů s mámou a s tátou: "To musíme jít třeba 2 hodiny do kopce lesem, konečně zadejchaný vylezeme až někam nahoru. Tam se maminka rozhlídne, řekne "tady je krásnej výhled" a otočíme se a jdeme zase dolů". No, tak já mám tohle nějak úplně stejně. listopad 18, 2019 09:23 ... : *deeres* Když jsem byla malá, tak mně neřekli jinak, než zvědavá kamera a nějak mně to zdaůstalo. Občas se mnou i přes mé varování, že chodím cesta necesta, někdo jde, ale jenom jednou. listopad 18, 2019 10:06 ... : NČ Cesta / necesta, to mi až tak nevadí. Jen nesmí bejt mokro, bláto, klíšťata. listopad 18, 2019 10:40 ... : mia I deeres Ty jsi jak baterie Duracell taky k nevyčerpání, což je fajn listopad 18, 2019 11:37 ... : doktor Deeres docela náročný výšlap,ale dobře popsaný,tak jsem si užil a nemuse se nikam trmácet.Deeres to byl for.Hezké počtení to bylo.Souhlasím s mia I,jedeš asi fakt na Duraselly. listopad 18, 2019 12:47

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment

>>Předchozí - Následující