Barokní areál byl vystavěn Rytířským řádem Křižovníků s červenou hvězdou. Rezidenci tvoří objekt Nové hospody a dvorní hospodářské křídlo - tzv. Poustka. Pravděpodobným autorem Nové hospody byl dle nejnovějších poznatků jeden z nejvýznačnějších architektů raného baroka, který v Čechách působil, a to Carlo Lurago. Výstavba je udána letopočtem 1664. Na přestavbě objektu, výstavbě bran a objektu Poustky, se v letech 1719-21 podíleli pravděpodobně také Kryštof a Kilián Dientzenhoferovi.

Kostel sv. Martina, původně gotický, byl po požáru barokně přestavěn; původní kamenné stavby, kdysi majetek Křižovnického řádu jsou postupně opravovány, často jsou kameny omítnuty a mají přistavěné novodobé prvky. To, co zbylo, je ve středu obce zastíněno paneláky.

I tak se tam dají najít krásné staré domy, socha Odpočívajícího Krista ve výklenku ohradní zdi u kostela, i starý křížek na křižovatce cest. Původně se obec jmenovala Crenuc, první zmínka je z roku 1100. Jméno Tursko je doloženo pak z roku 1205 v zápise o darování pozemků „ve vsi Černuci, na Turště“ (in villa Crynucy, Naturscye) klášteru ostrovskému. Cernuc se totiž jmenoval rohatý bůh, takže i Tursko má logický název.

V kostele sv. Martina se natáčel třídílný krimiseriál režiséra Jana Hřebejka „Případ pro exorcistu“. Spisovatel Vlastimil Vondruška sem umístil děj knihy své středověké detektivky „Strážce boleslavského mysteria“ z doby krále Přemysla Otakara II. Podle autora kněží ukrývali po tři století potomky Zbraslava, syna sv.Václava, následně spíše potomkyně, které se vždy jmenovaly Ludmily a které tedy byly skutečné dědičky českého trůnu.

Královský vyšetřovatel Oldřich z Chlumu stojí proti nebezpečným úkladům tajného bratrstva a nakonec i proti samotnému králi. Skvěle se to čte, má to originální zápletku, je to taková česká verze „Šifra mistra Leonarda“. Do samého konce jsem netušila, jak to vlastně dopadne a nakonec to vzalo úplně jiný obrat, než jsem si myslela. (Vřele doporučuju.)

Od Turska jsem pokračovala směrem na sever k vršku Erš.

Ers (také Erš, Erz) je oblý zalesněný vrch ležící v okrese Praha-západ v Pražské plošině, asi 1 km západně od obce Tursko, nejvyšší bod Turské plošiny. Dosahuje výšky 345 metrů nad mořem.

Název má původ snad v keltském erš = "vítěz". Nachází se zde slovanské pohřebiště.

Léta sem byl přístup zakázán, v 70. a 80. let minulého století, neboť zde byla základna sovětské armády. Kopec je jedním z nejvyšších bodů v okolí a zalesnění napomáhalo maskování radarové techniky, kterou sem Sověti umístili. Celý areál byl střežený, zděné budovy sloužily jako velitelské stanoviště a obydlí vojáků.