Hned bych si nějakou dala do snídaně, banánovou, mramorovanou, nebo pomerančovou, třeba tu s tvarohem a ani kynutá plněná mákem by nebyla k zahození. Tady ta byla pod skleněným poklopem, pěkně vypečená z betonu a k jídlu nebyla. Ale hezky popořádku. Před pár lety jsem vypadla z Prahy, protože to tam už k bydlení nebylo. Trvalo to jenom šest let, a jenom pár kilometrů vzdálená Praha se začala stěhovat za mnou. Začalo se tady v okolí všude stavět. Vyrostly tu nové vily, bytové domy i paneláky.

Teprve následně se začal posilovat přivaděč vody, pořád zatím ve výstavbě, a tak se vám může stát, že zůstanete namydleni a to doslova.

Letiště Ruzyň zas změnilo letové dráhy a éra nám létají přímo nad hlavou. Když nad námi proletěly dva gripeny, tak barák málem spadnul.

Při příznivém větru jenom odhaduji, jestli smrádek jde z kompostárny, nebo ze skládky. Do nových vil se stěhují cizinci, co tu prý nejsou.

Naše multifunkční hřiště během léta bylo obsazeno ofačovanými ženami v černých stanech a jejich dětmi. A nebyly to české konvertitky. Auty si najely polními cestami až do lesa a piknikovaly v altánu s grilem.

Místní z obce na altán mají pořadník, protože se tam pořádají rodinné oslavy, jenomže měli smůlu. Teď obec proto uvažuje o oplocení.

Naší rodině se tak ve Šmoulově přestalo líbit, dali jsme dohromady hlavy, prachy, postupně prodáváme byty a koupili dům v místě, kde lišky dávají dobrou noc a na příjezdové cestě korzuje vysoká.  Vždycky jsem měla ráda přírodu v Jizerkách, ale tam ta příroda, jak jsme jí znala v dětství už neexistuje.

Kde ale pořád se dají najít hluboké a zdravé smrkové lesy, tak to je bývalý vojenský újezd ve středních Brdech. Lesy plné borůvčí, hasivky orličí, brusinek, malin, ostružin a hlavně hub. Studánka pod každým kopcem, jako jednotlivé perly navlečené na hedvábí v podobě vrstevnic.

Koupili jsme obrovskou haluznu, kde zatím bydlíme jak za krále Klacka. Zatím se předělávají všechny rozvody, a i když už máme zasekanou elektřinu a nový rozvaděč, tak ČEZ má dost času a my zatím jedem na agregát. Užili jsme si s ucpanou kanalizací i přívodem vody, ale postupně se zabydlujeme. 

Všechno nepohodlí však nám vynahradí okolní příroda, zadní brankou v zahradě vylezu do lesa, který patří Coloredu-Mansfeldovi, a ten se o les stará příkladně. Při nedávném polomu prudký vítr očesal stráně, do týdne byly stromy rozřezány, staženy, roztříděny a označeny na hromadách a postupně odváženy. Kůrovec neměl šanci. Na holých kopcích se objevily za dřevaři lesní dělnice a hned sázely nové stromky a školky oplocovaly, aby je ochránily před zvěří.

Tak celé hodiny procourám v lesích, kde nepotkám živou duši. Je tu jenom pár turistických cest, žádný mobilní signál, jenom tři trauma-body, odkud se v případě nehody dá zavolat pomoc.

Protože nemám orientační smysl, který nahrazuji vizuální pamětí, tak zatím šmejdím jenom po těch několika turistických trasách, než se tu rozkoukám.

Jedna taková turistická trasa vede kolem Bábovky.

Kamenných valů, či kopců, pozůstatků z doby ledové, se tu najde neuvěřitelné množství a žádný z nich nemá víc ne 650 m n.m.

Bábovka má pouhých 609, ale než se tam doleze s jazykem na vestě, tak těch kopečků a údolí absolvujete několik, a proto jsem nakonec byla ráda, že už jsem konečně dorazila k cíli.

A kde je ta vypečná bábovka pod skleněným poklopem, kterou jsem avízovala v úvodu?

Tak ta je úplně nahoře, na mohyle na kopci, jako památka na 10.výročí turisticko-kulinářské akce „S bábovkou na Bábovku“.

V přírodním parku Trhoň nedaleko Rokycan v západních Čechách stojí vrch opravdu nezvyklého jména. Bábovka. A proč se jmenuje právě takhle? Je to pravděpodobně díky tvaru kopce. Pohledem od západu připomíná jeho kupolovitý tvar skutečně bábovku, a i když ne nejvyšší, tak je výraznou dominantou hornatého pásu.

Celé pohoří včetně Bábovky tvoří převážně paleovulkanity a staré usazené horniny z kambria a ordoviku, tedy z období prvohor.

Za dlouhá tisíciletí odolala tvrdá hornina vodní i písečné erozi a kopce postupně zarostly stromy. Prastaré horniny tak teď doplňují různě pokroucené borovice, buky a smrky a také kapradí, mechy a borůvčí.

K vrchu Bábovka se váže jedna zajímavá a úsměvná tradice. Jednou za čas se místní nadšenci seberou a uspořádají výstup na Bábovku se skutečnou bábovkou, kterou někdo z nich upeče. Po zdolání 609 metrů pak všichni na vrcholové kótě bábovku za odměnu posvačí.

Já tam nepotkala ani nohu, zapsala jsem se do cancáku,

otiskla si bábovkové razítko,

místo bábovky poobědvala jablko a otočila to zpět domů. 

Všechny srdečně zdravím

a napište,

kam chodíte ve vašem okolí vy!

deeres

Komentáře (45)

Zobrazit/Skrýt komentáře ... : Iris No vida, člověk se dozvídá stále nové věci, pro mě to je neznámé místo, mnozí ho třeba znají. Sama tam asi nepolezu, je to daleko, ale synovi to jako výlet doporučím. Na prostředním obrázku mezi balvany vidím jasně hlavu smějícího se medvěda, má to někde kromě mě? Psi jsou Tvoji, Deeres? listopad 04, 2019 07:35 ... : *deeres* Jo, chlupáči jsou moji. Tomu béžovému bude na jaře už 17 let, ale pořád, když se rozběhne, tak ho nedokáži dohonit. A protože už dva roky téměř neslyší a poslední dobou se mu zhoršil zrak tolik, že vidí zhruba na dva metry, tak ho chudáka tahám pořád na vodítku. Bojím se, abych ho někde neztratila. Ale i na vodítku pořád v pohodě těch dvacet kiláků ujde a to se zrovna necouráme. Krásných pahorků je v lese spousty a při troše fantazie tam můžeš v tom seskupení vidět ledacos. Příroda je tu pořád ještě neskutečně krásná, nejspíš proto, že jako vojenský újezd byl před civilisty chráněn. Nejenom příroda, v nedaleké obci jsou krásné roubené stavby, na vršíčku z dálky viditelný kostelíček, také původní hájovna s oslíkem Honzou. Hájovnu kdysi před rozstřílením na vrcholu Toku zachránil tehdejší nadlesní. Nechal jí rozebrat a znovu se i hamrem. Tak tady sucho opravdu není. Vlastně jsem zvědavá, jak dlouho tu ještě ta panenská příroda zůstane zachována. Podle nové mapy se zde začínají budovat nové cyklistické stezky a samozřejmě vnitřkem krásných lesů. Dovedu si představit, co dokáží horská kola. Ale zrovna na Bábovku do těch kopců a ďolíků se asi moc sápat nebudou. Vedou spíše kolem Padrtě, následně Klabavy a kolem Jinců. Jo,při pozornějším pohledu, tam medvěda taky vidím. Fotky jsou nic moc, jenom seknutý mobilem, často rozmazaný, jak se mně pejsani snaží vláčet vpřed. Mohla bych je upravit, ale byla jsem líná lézt z noťasu na PC. listopad 04, 2019 08:16 ... : *deeres* Tak se mně tam kus vymazal. Nechal jí rozebrat a znovu...postavit. Nejsou tu jenom studánky, ale hodně potoků, rybníků a říčka Klabava se starými mlýny i hamrem listopad 04, 2019 08:19 ... : Iris Jo vojenské újezdy jsou svým způsobem požehnáním. Bydlím v blízkosti Doupova a řekla bych, že všichni přírodomilci jsou tímto místem fascinováni. Možná i proto, že se do prostoru stále ještě běžně nemůže. Takže když je nějaká mimořádná akce - ať už sportovní, s archeology, hraničáři a v rámci setkávání bývalých obyvatel, je o ni vždy mimořádný zájem. Je tam krásně. Ovšem občas se tam střílí a potkávat vojáky, kteří to tam hlídají a mají nařízeno lidi vyhazovat, není příjemné. Alespoň pro mne. A pokud jde o horská kola a ty blázny na nich (omluva zdejším cyklonadšencům) - do těch krpálů se budou sápat ještě úporněji, milují výzvy, znám je dokonale. Psi jsou miláčkové od pohledu. Říkám to jako osoba, která teď teoreticky velmi zápasí s možností pořídit si psa, poprvé v životě. Ožila mi v bytě jedna pitomá moucha, která nějak ještě nezazimovala. Otravuje, bzučí, lechtá mě na rukou a už jsem ji měla dávno praštit. Jenže jsem se přistihla, že jsem jí naopak dala jméno. Nejvyšší čas na psa, že? listopad 04, 2019 08:32 ... : Milene Deeres….To tvoje stěhování obdivuji. Já se jenom stěhovat z patra do patra a mám toho dost. Našla jsem si Bábovku na mapě. To jsi si ale letos asi užila hub? listopad 04, 2019 09:19 ... : Milene Iris... Medvěda jsem taky našla. Jen nevidím, že se směje. listopad 04, 2019 09:19 ... : Iris Milene - omlouvám se Deeres, pokud tuhle debatu odvádím jinam, ale je možné vidět tam hlav víc. Když ten snímek rozdělíš horizontálně i vertikálně na třetiny, ten můj (!) usměvavý medvěd je přesně na křížení první linky zdola s první svislou zleva. Má černý čumák a ústa stejně rozažená, jako tenhle smajl listopad 04, 2019 09:26 ... : mila1 Krásný článek. Ale malou otázku: opravdu ty lesy v Brdech ještě nenapadl kůrovec? Proč se ptám. Tyhle prázdniny jsem zavítala párkrát do různých lesů a všude to byla zkáza a smutné podívání. V sobotu jsme objevili kůrovce i v kmenech borovic za Kladnem. Pokud tedy v Brdech ještě není, je to zřejmě zázrak. Je to na území bývalého vojenského prostoru? Že by se tam bál? listopad 04, 2019 09:40 ... : Iris Milo, jestli jsem četla a chápala správně, v brdských lesích se uklízí - na rozdíl od jiných míst. listopad 04, 2019 09:54 ... : Milene Za devastaci lesů může taky velké sucho. https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/2866622-sucho-nici-borovice-jejich-koreny-nedosahnou-k-vode listopad 04, 2019 09:58 ... : Milene Nejdřív jsem si myslela, že článek o borovicích nebudu hledat, protože stejně nedokážu na něj poslat ten modrý odkaz. Ale přesto jsem ho našla a ono se mi to povedlo. listopad 04, 2019 10:03 ... : NČ Celý se to čte skvěle. Mít nějakou bábu, která by byla ochotná do něčeho takovýho jít, šel bych do toho ihned. Sám ne! Jen, kdybych do toho šel, nechtěl bych se určitě vzdát pár věcí, který přinesla moderní civilizace. To jest tekoucí vody a odpadu splašků. Mytí ve škopku a sezení na latrýně nad žumpou, včetně pak i roznášení toho voňavýho nadělení ze žumpy šoufkem po okolí, to už fakt ne! Taky bych nerad postrádal telef. signál s připojením k internetu. Všechno ostatní, dokonce i s elektrikou, si člověk zvládne zařídit sám, pokud není přímo levej a chuďas. Tak ti, Deer, moc držím palce. Kdybych byl závistivej, tak závidím. Ale nejsem závistivej, takže nezávidím, jen bych to chtěl taky. Ale to není závist, věř mi. listopad 04, 2019 11:14 ... : mia I deeres dík za tip. Jezdím na Rokycansko často. Mám tam rodinné vazby. Krásné pejsci. listopad 04, 2019 11:26 ... : *deeres* Zatím jsem proběhala PP Trhoň a PP Radeč. Na opačnou stranu se teprve chystám. Jerome Colloredo-Mansfeld je největší držitel lesů v Česku. Je to potomek pobělohorských šlechticů a rakouský občan, dědic a šéf lesnických závodů ve Zbiroze a Dobříši. Pendluje mezi svým majetkem u nás a v Rakousku. Zatím, co jsem viděla, tak se o zdejší les stará příkladně. Tvrdí, že je to také zásluha Českých lesů, od kterých majetek při privatizaci převzal v nadstadartním pořádku. V privatizaci mu vrátili i zámek Dobříš. http://www.colloredo-mannsfeld.cz/ Když se projíždí dálnicí směr Loděnice - Beroun - Králův Dvůr, tak na okolních kopcích jsou vidět zrzavé chcocholy jehličnanů. Ale od Hořovic, směrem na Rokycany už vidíte jenom zeleň. Zásluhu na tom určitě má dobré lesní hospodářství, ale hlavně to asi bude tím, že zde není sucho. Krajina je protkána prameny, které se stékají do potoků, jsou zde soustavy rybníků, říčky a řeky, které nakonec odvedou vodu do Berounky. Letos byla nadúroda borůvek, na houby to ze začátku moc nevypadalo, ale to se změnilo koncem srpna. Lidé sice najedou autem k lesu, někteří klidně i do lesa, ale nikam daleko nejdou. Klouzky, masáky, holubinky to tu nikdo nesbírá. Sbírají jenom panské hřiby. Já si klidně pochutnám i na prašivkách a letos tu rostly i kola lišek, dokonce i ryzec syrověnka, tu jsem naposledy viděla tak před dvaceti lety. V tom září jste mohli jít na hřiby s kosou. Když jsem vařila bramboračku, tak jsem jenom vyběhla zadní brankou do lesa, první tři praváky uškubla a mohla jsem jít polívku dovařit. listopad 04, 2019 11:35 ... : *deeres* NČ, já zatím sedím na dvou židlích. Pořád mám vazbu na Prahu a zatím se bytu tady vzdát nechci. Ale časem k tomu stejně dojde, zatím pendluju a používám výhod obojího. Má to pro mne navíc tu výhodu, že jako bývalý vojenský újezd má obec přímé autobusové spojení z Butovic. Sice jenom v sobotu a v neděli, kdy jezdili vojclové, ale i tak je to skvělý, cesta trvá jenom hodinu. Autem to o víkendu kvůli frontám dost často bývá delší. listopad 04, 2019 12:02 ... : NČ Jo, Deer. Vazba na Prahu se jistě hodí. Zvlášť už v mým věku, kdy nevím dne ani hodiny, kdy budu potřebovat třeba lékaře. Ono by to stejně první rok bylo mimo Prahu jen od jara do podzimu, než by se všechno na první zimní pobyt připravilo. Ale ta představa, ta mě teda fakt chytla úplně naplno! Musím si změnit text seznamovacího inzerátu na "stesti", nějak v tomhle smyslu (stejně už tam musím zase vyměnit fotku za aktuální). A současně v historicky krátké době navštívím kamaráda Fandu - statkáře od Dobříše, ten má jistě o nějakých možnostech přehled. listopad 04, 2019 13:03 ... : Iris NČ, Deeres, obdivuji vás za odvahu a nadšení skoro romantické. Je tady vidět i rozdílný pohled lidí z Prahy a nás, kteří žijeme jinde. Konkrétně: Sice jenom v sobotu a v neděli, kdy jezdili vojclové, ale i tak je to skvělý, cesta trvá jenom hodinu. Myslela jsem, že už to sem takhle psát nebudu, ale dneska se mi chce. Podobný ráj na zemi jsem nedávno vzdala - přitom podle mých plánů, resp. snů, jsem teď druhým rokem už měla v chaloupce na samotě u lesa na kraji Doupova žít překrásný podzim života jako rentiérka. S manželem, který by ještě nějakou dobu dojížděl za prací - ta naše cesta trvá přesně 20 minut autem s minimálním provozem. Vidíte pražáci, a i tahle dálka nám připadala moc daleká, přitom autobusy jezdí denně a hustě. Manžel dal pak přednost mladici a já jsem si tam připadala tak nemožná, že i pouhých dvacet minut od města mi připadalo jako vyhnanství a šílená samota. Práce jak na kostele, záda bolavá, po celodenní dřině výsledky viditelné žádné, trošku i strach po setmění....Minimálně ve dvou je to jistě lepší, jenže ten druhý nemusí nutně jako padouch zmizet za lepším, může odejít i čestně, navždy. Původní majitel naší chaloupky umřel na střeše. Tedy když ji dával do pucu. A pak tedy na tom nevidím nic romantického, alespoň po mých zkušenostech a úplně se mi dělá těžko při pomyšlení, že bych v té nádheře, se srnkami za oknem v kuchyni a bandou divočáků před oknem v pokoji, měla tuhle krásu "snášet" pořád sama. ...jejda až teď jsem si pořádně přečetla, žes Deeres nepustila pražský byt, takže tohle je vlastně tedy jako chalupa, kam se jezdí na delší pobyty? Celou dobu jsem psala s tím, že to máš na trvalé bydlení....no už to nebudu mazat. Pražský byt je výborná pojistka. A nadšení Ti závidím, užívej si to, máš na to talent listopad 04, 2019 13:45 ... : *deeres* Iris, já už několik let v Praze nebydlím, ale v byťáku kousek od ní a i ten prodám nejspíš v okamžiku, jak nám dojdou fiňáry a budou potřeba na rekonstrukci.Jenom ten přesun nebude už zejtra. Jsem sice rodilá pražanda, stejně jako moje máma, ale asi budu mít nějaké venkovské prapředky. Odjakživa mám zelené ruce a tak už jsem tady osázelo co se dalo. To jsem podědila po tátovi, který měl ve Vršovicích, proti Vinohradské nemocnici zahrádku, ta byla u silnice a kolemjdoucí chodili okukovat, co to tam pěstuje za obrovskou zeleninu. Táta, kdyby zasadil hrábě, tak mu vykvetly. V Brdech se vyřádím na courání po lesích,nikdy mne nenapadlo, že bych se někde v lese měla bát a to tam chodím běhat klidně i potmě. Vyřádím se určitě i na rozlehlé zahradě a nějaké ty manuální práce mně nejsou tak docela cizí, tak bych se toho moc nebála. A možná bych se měla bát. Vyklízeli jsme binec po původních majitelích ze zahrady a odvezli ho do sběrného dvora. Tamější pracovník nám to pomáhal třídit a najednou povídá:" Tu zmiji si myslíte, že mám vytřídit kam?" A vytáhl z vozíku úplně ztuhlého hada, kterého jsme tam nevědomky přihodili i s krámy. listopad 04, 2019 16:12 ... : Iris ...jo, ztuhlý had. To jsme jednou měli ranní poradu v práci a primář tam nechal kolovat ztuhlého hada. Všem se ta hračka moc líbila, dokud nezačal ztuhlý had mrkat očičkama, nebo jak se to vlastně projevuje. U mě v tu chvíli nebyl, měla ho v rukách kolegyně, která chytla učebnicový hysterák. Nutno dodat, že to byl slepýš.... Pokud jde o ty strachy v lese - jsem nenapravitelně svým povoláním poznamenaná zdravotnice...napadá mě nejmenovaná blbá náhlá příhoda, taková, která nesnese odkladu a je záhodno ji řešit do 3 -4 hodin. Co s tím v lese a sama? Dříve jsem běhala po horách a tohle mě nenapadalo. Ale nenechte se mnou otrávit, zahradníci a pěstitelé, v přírodě je samozřejmě krásně. listopad 04, 2019 16:36 ... : Mikin4 Ja mam to stesti, ze mam krasny kopec se skalou, porostly smrky, brizami a topoly hned za barakem. Abych se k nemu dostal, musim sice asi 10 minut po ceste mezi poslednimi domy osady Medvedi potok, ale pak uz jsem v lese. Stezku na vrchol jsem si pred lety prosekal sam a na spodu oznacil cervenou sipkou, vynalezenou kdysi Svazem ceskych turistu. Jednou za rok si s sebou beru svoji elektrickou motorovou pilu, abych odstranil padle stromy. Kurovec se zde na severu podle vseho nevyskytuje, tak je muzu nechat tam kde padly. Medveda jsem tam za ry roky potkal jen asi 3x a ani jeden z nas nejevil nepratelskych umyslu. Zato pro par tetrivku nedopadne kazdy rok setkani dobre a skonci ve slepici polevce. Drsny vystup na hreben trva asi 15 minut a pak uz stezka stoupa jen mirne a z nekolika skal je hezky vyhled na udoli Klondike a vzdalene Ogilvie Mountains. Cele to vezme jen neco pres hodinu, ale jako prochazka se psy to nema chybu. A diky tomu kopci a tomu ze tam chodim kazdy den se udrzuji v dobre kondici. Psi uz jsou netrpelivi, tak se teple oblecu (mame uz -20C) a pujdu. listopad 04, 2019 22:18 ... : mila1 Po dlouhé době milá diskuze pod kouzelným článkem. Mikine, do Yukonu se asi těžko podívám, přece jen je to pro mne moc daleko a nejsem nejmladší, ale popisuješ to nádherně. Jsem ráda, že neméně krásná místa máme tady u nás, díky Deeres za připomnění. Trochu mne to Deeres povídání přimělo mrknout, kde zhruba se její ráj nachází a podívat se, zda jsou tam k mání nějaké staré nemovitosti a byla jsem docela překvapena. Mladí pořád naříkají, že byty v Praze a okolí jsou drahé, z vlastní zkušenosti vím, že na té naší straně od Prahy jsou skoro všechny staré domky vykoupeny a opraveny nebo opravovány. Takže být znovu mladá a řešit bydlení, tak bych do toho taky šla. Vzpomínám si na knížku od Otčenáška Když v ráji pršelo. Pominu-li socialistické kulisy tohohle příběhu, tak to bylo přesně, o čem jsem kdysi snila :-) No a když už tady zmiňuju knížky, tak si neodpustím ještě jednu, ta se hodí spíš na Mikinovu destinaci - Mobergovy Vystěhovalce. Jeden z nejkrásnějších románů o osidlování Ameriky. Mám pocit, že to bylo kolem Michiganského jezera, takže ne Yukon, ale světadíl jsem trefila :-). Kdo ještě nečetl, doporučuji. Pro nadcházející dlouhé zimní večery ideální. listopad 05, 2019 07:48 ... : mia I já si dovolím připsat také komentář. Bude trochu z jiného úhlu pohledu, z pohledu člověka, který bezmála šedesát let žije na venkově. Mám pocit, že si mnoho lidí, hlavně z města, život na venkově idealizuje. Není to vůbec takový život na růžovém obláčku a čím jste starší, tím hůř. Zatímco někde v pražském bytě otočíte kohoutem nebo spínačem u topení, máte celou noc teplo, já to mám takhle. Buď nakoupím uhlí a to je pro mne dost velká položka nebo samozásobení dřevem. Díky tomu, že po předcích máme les , tak z vlastního. Ty stromy se musí porazit, musí se odvětvit, uklidit les po těžbě. Pak nařezat na menší kusy, odvézt domů, naštípat na štípači. Pak vyrovnat do hranice a nechat vyschnout. Když je dřevo vyschlé, nařezat na cirkulárce a pak navozit do kotelny. Vzhledem k tomu, že dřevo rychle vyhoří, ráno mám v bytě 18 st. Nejsem technický typ, když kotel ústředního topení začne bublat, nevím jestli je jen zavzdušněný nebo něco jiného (že voda v něm vaří, to tedy poznám). Dům sám o sobě obnáší elektřinu, pojištění , daň z nemovitosti, opravy, poplatek za revize komínů, za revizi kotle. Vodu buď obecní nebo z vlastní studny, ale ty opravy kolem vodoinstalace nejsou stokorunové položky. Tolik bydlení. Ad péče u lékaře. Zatímco ve městě uděláte k doktoru pár kroků, dojedete MHD, já musím jedině autem. Tady prostě relevantní spojení není. Není tu rozhodně takové zásobování jako ve městě. Teď klady - mám tu absolutní soukromí, zahradu, od jara do podzimu si tu "hraju" na zahrádce, když chci pěstuji i co mi baví a když ne, tak zredukuji, třeba zeleň kolem domu.- Jelikož dům stojí uprostřed zahrady, přijde mi už zbytečné mít kolem baráku tolik květináčů , zredukovala jsem. Na podzim všechny ty těžké květináče uklízet už mi nebaví. Když si chci pustit nahlas muziku, zapnout v noci pračku, prostě cokoliv nikoho tím neomezuji a taky nikdo neomezuje mne. To je dost důležité, při dnešní napruženosti lidí stačí málo a už lidí startují a dokáží vychrlit neuvěřitelnou palbu sprostoty. Lidi tu k sobě mají blíž, není tu taková anonymita, přesto přes zimu je třeba počítat s minimem kontaktů. Takže pro ty , kdo chtějí přesedlat na venkov, přibude a zaskočí Vás hlavně to, že Vám přibude práce. Zvažte to, že se třeba stěhujete v manželském páru, za pár let může být solitér, ovdovět a pak ten život v osamění na venkově dostane úplně jinou podobu. listopad 05, 2019 08:44 ... : mila1 mia I: dovolím si přidat ještě poznámku. Spousta lidí si idealizuje i život v domku. A teď nemyslím novostavbu, ale starší dům, který potřebuje časté opravy a kde vše nefunguje jak by mělo. Vím, o čem mluvím. Už pěknou řádku let žiju v domě starém bezmála 100 let. Sice opravovaném, udržovaném, ale.. Tak třeba topení. Mám tu sice zavedený plyn, ale kdybych měla topit na celý dům, aby tam bylo takové to panelákové teplo, kdy se chodí ve spodním prádle, tak se nedoplatím. Takže topím tak, aby nebyla zima, ale chodíme doma docela oblečeni a pokud to jde a jsem celý den doma, topím v kotli na dříví a každou půl hodinu utíkám přiložit. To dříví, přesně jak říkáš, musí někdo pořezat, naštípat a pak nechat vyschnout. Ty poplatky spojené s domem velmi dobře znám, zrovna teď jsem platila kominíka za revizi komína, pak technika za revizi plynového kotle a čeká mne revize toho kotle na pevná paliva. Fond oprav pochopitelně jak jinak než ze své kapsy :-) Zahrada - je fajn sednout si tam s kafíčkem, ale taky je třeba prořezávat stromy, sekat trávu, okopávat záhonky.. A další věc, co zmiňuješ - v domku se dá žít, pokud máte partnera, bez něj je to mnohem těžší a málokdo to zvládne. listopad 05, 2019 09:00 ... : *deeres* Nabídka opravdu je, ale jaká. Hledali jsme přes rok, neuvěřitelní realiťáci, co prodávali nemovitost, kterou ani jednou neviděli. Narazili jsme i na podvodníka, na objekty prolezlé dřevomorkou, uplácané z vepřovice, pokryté plísní a se střechou na spadnutí a fakt nebyly za hubičku, nevyjasněnými pozemky, také bez přístupové cesty...... Tenhle obrovský dům jsme koupili za odhadní cenu, ale jenom proto, že měl dva majitele, sourozence s rodinami, do krve rozhádané. Z baráku se vystěhovali proto, že si navzájem dělali schválnosti, vytrhané elektrické vedení, přeřezané trubky k radiátorům..... Na to, co byla poslední kapka, jsme přišli až potom, když jsme se připojili na veřejnou kanalizaci. Odpady v baráku vypadaly, že jsou v pořádku, ale po několika dnech se nám všechno vyvalilo do garáže. Někdo z nich totiž úmyslně odpad ucpal starými hadry, ty časem vyschly a teprve, jak jsme trubky začaly používat, tak se nacucly a bylo vymalováno. Mně bylo dost divný, že dům byl vystěhován jenom ve druhém patře, ale spodní, tam majitelka vypila kafe, hrnek s lógrem nechala na stole, vzala si kabelčičku a odešla. Ty ucpané záchody v tom asi hrály roli. Neuvěřitelný bordel zůstal v garážích, ve sklepě, celém spodním patře i na zahradě. Realiťák měl dům v nabídce téměř pět let a byl z nich už tak zoufalej, že raději sám zaplatil energetický štítek. I tak majitelé odradili několik kupců, protože se nedokázali domluvit. Když jsme se začali zajímat my, tak už byl naštvaný a prohlásil: "Pokud to tentokrát neklapne, realitní kancelář odstoupí od smlouvy o prodeji a vám jako majitelům pro maření prodeje vyúčtuje veškeré náklady, které měla s nabídkou prodeje." To se přece jenom lekli, ale i tak se s nimi realiťák nemohl domlouvat zároveň, protože by se nejspíš přizabili. Oba majitelé jsou vysokoškolsky vzdělaní, brácha se ségrou ,ročník cca 60 a ona je učitelka. Oba vypadají na pohled normálně a solidně, ale jak někdo může nechat v baráku osobní věci a odejít? Byly tam vysvědčení, diplomy, krabice rodinných fotografií, skříně plné šatů i prádla, to klidně bez ohlédnutí tam nechali. Nabídli jsme, že jim to vrátíme, ale ani o to nestáli. listopad 05, 2019 09:09 ... : miaaaa je to tak milo, dokud žil manžel, bylo to o něčem jiném. Co jsem vdova, obě zimy jsem promarodila a jelikož děti mám pryč (teď už tu znovu žije svobodný syn) , byl po dobu nemoci i nákup a navožení paliva do kotle trochu jako výstup na Matterhorn. Nemohla jsem to vůbec udýchat a poprvé v životě mi nezabrala antibiotika, musela jsem je brát opakovaně. Vzhledem k tomu, že celou rodinu starší dcery a druhou dceru také skolila chřipka s horečkami, byla jsem závislá pouze na sobě. Od té doby počítám i s alternativou, že se třeba v budoucnu odstěhuji. A ta zahrada, sekání trávy, zalévání, to dobře znám. Mám problémy se štítnou žlázou a potím se na hlavě i tak, po fyzické námaze teprve. Pak stačí lehce studený vítr a je na problém zaděláno. Hned se mi automaticky zhorší tinnitus, bez šátku na zahradě vůbec nedělám, i tak poznám, když dělám na zahradě, těžší práce mé problémy s krční páteří a tinnitem znatelně zhorší, naštěstí většinou jen přechodně. listopad 05, 2019 09:20 ... : miaaaa nejsem přihlášená, tak trochu jiné jméno listopad 05, 2019 09:20 ... : mila1 mia I: no a není možné napojit se na plyn? Já jsem dlouho plyn do baráku nechtěla, ale v ulici stejně zaveden je, tak jsme ho nechali zavést taky a vyplatilo se to hlavně v době, kdy máma začala stonat a nemohla už dojít do sklepa přiložit a já byla v práci. Nebo jiný druh topení - tepelné čerpadlo, elektrokotel... pokud tam budeš ve stáří sama, tak je to asi nutnost, pokud tam budeš chtít zůstat... listopad 05, 2019 09:35 ... : mila1 deeres: no čeká vás hodně práce, ale zase si vše uděláte pořádně a po svém. Je to běh na dlouhou trať, skoro každý kdo se dal do opravy starého domu si časem řekne, že jednodušší by bylo ho zbourat a postavit si bezúdržbovou novostavbu... listopad 05, 2019 09:36 ... : mia I milo , plyn máme dovedený na hranici pozemku, ale já se bojím mít plyn v baráku. Navíc jsme tu už ve vyšší nadmořské výšce, takže vytopit plynem barák by stálo majlant. Tepelné čerpadlo je nákladná investice a vzhledem k tomu, že žádné z mých dětí tu žít nechce, nehodlají děti do domu investovat a já tak vysoké úspory nemám, musím si držet určitou rezervu na nenadálé výdaje, ať už spojené s domem nebo zdravotní péčí. Děti chtějí v budoucnu dům pouze jako rekreační. Ale teď už tu bydlí syn, tak se té zimy nebojím. Vrátil se z Německa , nebylo to kvůli mně pouze , těch důvodů bylo více. listopad 05, 2019 09:53 ... : mia I jinak počítám s tím, že tu třeba nedožiju. Ono se těžko předvídá. Někdo je soběstačný třeba ještě v 80 , někdo onemocní a odejde brzy. Můj manžel kdyby neodešel do předčasného trvale kráceného důchodu , tak si důchod jako zdravý člověk vůbec neužil. Začal marodit v 61, po 5 letech nemocí a boje s několika onkologickými diagnozami zemřel v 66 letech. Často slýchal "ty jsi blázen, budeš bit na penězích, takhle brzy jít do důchodu" nebo "jak chceš s tak malým důchodem vyjít, to já bych nemohl to a to mít, cestovat". Ale on si při důchodu leccos přilepšil prací pro kamarády a hlavně byl v dílně, to miloval, pořád něco vytvářet, vymýšlet. A hlavně byl velmi skromný. listopad 05, 2019 10:01 ... : *deeres* Plány jsou, ale nebude to hned. Jenže zrovna já nepatřím k té rozmazlené generaci, co si myslí, že stačí otočit kohoutkem. Až do roku 58 jsme měli jenom kachlová kamna v kuchyni, s kamnovcem na teplou vodu, válec na vodu, pod kterým se muselo topit,ten byl v koupelně a v obýváků Musgrávky, ve kterých se topili pouze na Vánoce a to v rozlehlém vinohradském bytě, protože podle mámy starý svetr nic nestojí. Jenom těch kbelíků uhlí, které jsem musela ze sklepa natahat.Pak jsme konečně měli i sporák na vaření na plyn, ale pořád se topilo pravidelně jenom v jedněch kamnách Petra. V 67. roce jsem se odstěhovala do Holešovic a totéž, ještě v 80. roce jsme měla kamna na naftu, kterou jsem musela od benzinky donést do 5.patra. Teprve někdy v 85. roce první wafky na plyn a v koupelně nejdříve karma pak bojler. To všechno záleželo na postupné plynofikaci Prahy, abyste dostali povolení a v případě bojleru předělání sítě na 220V. Holešovice a Vinohrady byly ty poslední. A to jsem ještě vždycky měla kliku, že jsem nebydlela v domě, kde na záchod se chodilo na konec pavlače. To jenom na okraj o rozmazlených pražácích, moje generace v panelácích nebydlela, ty první se začaly stavět až v šedesátkách a v těch bydlela tehdy náplava. listopad 05, 2019 10:03 ... : mila1 No deeres, taky nepatřím mezi ty rozmazlené. Vzpomínám na dobu, kdy se mi narodil první syn. Bydleli jsme tehdy v Dejvicích, v bytě, kde teplá voda byla jen když jsme zatopili pod tím válcem, jak vzpomínáš. Synek byl tedy nucen strpět, když jsem mu pokakanou prdýlku oplachovala pod studenou vodou. No a pak mi přišlo docela legrační, když si mi kamarádka stěžovala, jak je její chlap nemožný, když nedokázal za den vyměnit vadný bojler a neměli ten den teplou vodu.. Jak to tam plánujete s topením? A jak s vodou? listopad 05, 2019 10:22 ... : *deeres* Fotovoltaika, tepelné čerpadlo, kotel na pelety. Na kotel jsme dostali dotaci, ale sehnat řemeslníka, to je o nervy. Kdyby bylo nejhůř, tak pořád tu je benzinová elektrocentrála a sporák na dřevo na kterém se dá uvařit a i upéct buchty v troubě. Nejvíc práce odprdne zeťák, naštěstí tentokrát holka nesáhla opět vedle a na co šáhne, to umí kombinaci s neuvěřitelnou pracovitostí. listopad 05, 2019 10:34 ... : mila1 Tepelné čerpadlo je taky můj sen, třeba na něj někdy dojde. SUper, že máte centrálu, já zase udržuju v chodu jednoduchý kotel, ve kterém se dá zatopit, ikdyž nejde elektřina, nemá oběhové čerpadlo, je na samotíž. Asi jsem paranoidní, ale nikdy nevíš No a pracovitý zeťák - sen každé tchyně listopad 05, 2019 10:52 ... : mila1 mia I: tak hlavně, že tam už nebydlíš sama. A s tou soběstačností, nikdy nevíme, co nás čeká. Moje máma onemocněla až v 83letech, ale stálo to za to listopad 05, 2019 10:53 ... : mamča Já se hlásím mezi venkovany, po 66ti letech žití v Praze. Moje sestra se stěhovala z Prahy někdy v padesáti letech. Do krásné chaloupky na samotě u lesa, pod okny potok a s výhledem na rybníček na návsi. V celé vesničce je 7 domů, z toho jen dva obydlené trvale. Nádherné místo, ovšem na léto, pro mladého, zdravého a mobilního člověka. Autobus tam jezdil "v úterý a v dubnu", nejbližší obchod 4 km, lékař 15 km. A tak tam na té samotě prostě umřela, protože pořád nebylo tak moc zle, aby se vypravila k doktorovi, a pak už bylo pozdě. Po této zkušenosti jsem já přebydlela do bývalé "střediskové obce", do obchodu to mám 50m, doktor je tu po,st,pá dopoledne, a naše "chaloupka" má ve sklepě studnu (to kdyby nefungoval místní vodovod), ÚT na plyn a pro radost a pro případ výpadku elektřiny, mám v kuchyni krbová kamna. V obci máme OÚ, školu a školku, Obchodní dům, kde mají "fšechno" (a co nemají objednají), koloniál, večerku, benzínovou pumpu, Poštu a dokonce i knihovnu a kino. Jinak samozřejmě platí, co tu napsaly dámy přede mnou : Kolem baráku a zahrady je vždycky fůra práce, a chlap v domě je vážně potřeba, nejen proto, aby se člověk nebál. V sousedství mám dvě príma sousedky, co báječně pečou, pletou...a stíhají neskutečné množství dalších aktivit. Jsou dostatečně daleko, abychom si nepřekážely a dostatečně blízko, když je potřeba pomoc. listopad 05, 2019 12:11 ... : Milene V domku oproti paneláku nebo bytovce je klid od sousedů. My máme i zahradu, to je taky dobré. Ale práce je pořád dokola. Zeťák se zapojí (posekat, pokácet, rozřezat, zrýt), no jenže kutil není. Šikovný chlap je v baráku potřeba. Když jsem předělávala byt, tak jsem to musela řešit hodinovým manželem na takové věci jako dodělat, přidělat, sestavit. Mladý už na práci zahradu nejsou. Zahradu mají na opalování, grilování a buřty. Raději jedou na výlet, tak pořád zmenšuji záhony a dosívám trávu. listopad 05, 2019 12:49 ... : mila1 mamčo, studni ve sklepě? Můžeš to nějak rozvést? Jinak s tou studní. My máme studni 20 metrů hlubokou a dost dlouho jsme jeli jen na ni. Občas se stalo, že se rozbila nautila, která byla dole ve studni. Následovala anabáze - vytáhnout čtyři pětimetrové trubky ze studně - postupně, vždy se musely rozšroubovat, při jedné akci praštila jedna z trubek tátu do hlavy.. no a pak opravit nautilu. Mezi tím byla hozena hadice k sousedům přes plot a jelo se na jejich vodu, prostě masakr. Když jsme v domě osaměly s mámou a dětmi samy, tak jsme kromě zavedení plynového kotle se připojili i na městský vodovod. Mezitím se taky vyměnily zrezivělé trubky ve studni za hadice. Takže mám i vodu zálohovanou. listopad 05, 2019 13:18 ... : mamča *deeres* 10:03 : Koupelnová kamna si pamatuju. Koupelnu s vanou jsme měli až tehdy, kdy můj otec přesvědčil všechny báby v domě, a v "Akci Z" vlastnoručně vykopal, položil trubky vodovodní i odpadní a zavedl vodu do všech bytů v domě. A to byl "bílej límeček". Do té doby se chodilo pro vodu na pavlač, a se špinavou na WC, taktéž na pavlači. V zimě se na výlevku dávala taková zateplená skříňka, a když voda přesto zamrzla, babky to rozmrazovaly Primusem. V bytě jsme topili ve stáložárných kamnech a pro brikety to bylo 3 a půl patra. V domě totiž byly za Rakouska vinné sklepy, a do sklepa bylo 70 schodů a pak ještě 45 do 2. patra. Není divu, že jsme byli otužilí. listopad 05, 2019 13:24 ... : mamča mila1 : Tady je poměrně vysoká hladina spodní vody, takže v každém druhém domě je ve sklepě studna, s hloubkou cca 8 metrů, a vodní sloupec při suchém roce je tak 4 metry, ovšem když je mokrý rok, tak studna přetéká. Máme pro ten případ čerpadlo s plovákem, a když hladina dosáhne k plováku, hadicí přečerpáme vodu do dešťové kanalizace. Dům pamatuje nejspíš Františka Josefa, ale my jsme ho tak už koupili. Samozřejmě, že když je mokrý rok, tak dům natahuje vodu. V JZ rohu je silný pramen, který právě studna stahuje. Mají to tady tak skoro všechny domy. První rok jsme se vyděsili, když začala studna přetékat, ale sousedi pod námi nám řekli, že mají metr vody ve sklepě, a že se to nesmí úplně vyčerpat, že je ten dům na to zvyklý a že by jinak spadl. listopad 05, 2019 13:37 ... : mila1 mamča: to je zajímavý, o studni ve sklepě slyším poprvé, ale zřejmě to funguje. Náš barák je v ulici jediný podsklepený a sklep je kromě kotelny dost vlhký, takže lze využít tak maximálně na skladování ovoce. Ale do přízemí pak už vlhkost nejde, takže to neřešíme. listopad 05, 2019 16:39 ... : *deeres* Asi se to vyskytuje u podsklepených kamenných baráků, v místech, kde je dostatek spodní vody. Ségra se švagrem si kdysi dávno koupili chlupu, kousek od Senohrab. Původně to bylo situováno jako půlka obytná a druhá půle chlív. A v tom někdejším chlívu je odjakživa kamenná studánka s pramenem. listopad 05, 2019 16:46 ... : mamča mila1 : Např. v horách, kde domy v zimě zapadaly sněhem až po střechu, tak mívaly ve sklepě ve skále vytesanou nádrž na vodu. Většinou tam byl i pramen. Tady u nás, v nadmořské výšce 322 m, toho sněhu moc není, ale zase tu vyvěrá spousta pramenů, a to i na okolních kopcích. My máme sklep s poctivou valenou klenbou, studna není skružená, ale vyzděná z kamenů. Jo, a zdi domu jsou jak na Karlštejně, 80 cm tlusté. Nějaké zateplení neřešíme, a v létě když jsou vedra, tak u nás je nejvýš 24 stupňů. Fakt rozdíl proti paneláku... listopad 05, 2019 17:40 ... : mila1 mamča: ono by to zateplení starého baráku bylo kontraproduktivní, měli byste tam plíseň. Já jsem náš barák taky nezateplovala, mám zdi asi víc jak 40cm a v létě je hlavně v přízemí i při vedrech dlouho snesitelně. O to horší je to v zimě vytopit :-) bála jsem se, že když dám plastová okna, tak se objeví právě ta plíseň, ale v pohodě. listopad 05, 2019 19:43 ... : Míša šíša Máme na Šumavě barák po babičce a taky má ve sklepě studnu. listopad 06, 2019 02:41

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment