O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
Napište nám |
Poradna Kudlanky |
Právní poradna |
Související články
Přihlášení
Anketa
JAKOU MNE MÁ PÁNBŮH RÁD ... - 2. |
![]() |
![]() |
![]() |
Čtvrtek, 19 září 2019 | ||||||
Strana 2 z 2
Tak, a teď se vrátím ke svému expříteli, kterého jsem se vším a se všemi seznámila, jezdili jsme do toho nudakempu spolu i několikrát za rok. Vše je moc hezké až do té doby, než se do toho vloží žena. No, po čtyřech letech mě napadlo, že když u mě žije pět dní v týdnu, a za celé ty roky jsem se nepohádali a furt je to idylka, tak jsem mu nabídla, že bychom mohli nějak částečně společně hospodařit, na starý kolena, třeba tak, že uděláme jeden společný účet do kterého budeme mít oba přístup. Na který dáme každý 10 tisícovek, nebo méně, dle domluvy, a z toho se zaplatí náklady na bydlení - jako voda, elektrika, wifina, jídlo, drogeriem a co zbyde, necháme na dovču nebo si to třeba rozdělíme.
A tím idylka skončila. Úplně beze slova zmizel, měsíc jsem ho neviděla, pak se objevil, čekala jsem, že navážeme na naši diskuzi… a nic. Tak jsem znovu svůj návrh zopakovala … opět žádná reakce, při troše přitlačení ke zdi mi řekl, že neví, co mi na to má říci. Trochu jsem nechápala, v čem je problém. U normálních lidí mi to připadá na diskuzi s kafíčkem tak na 20 minut. No - opět se neobjevil další půlrok, nevolal a já nehrotila. Po čase mi došlo, že jsme se rozešli.
![]()
Pak jsme se náhodně potkali a opět začal volat, říkal, jak ho to bolí, jak se mu stýská, jak mě děsně miluje … asi jsem nějak blbě čekala, že se bude chtít vrátit, že otevřeme naši diskusi. Ne, nestalo se, jen stesky... Nesla jsem to blbě a hrozně se mi stýskalo, ale nejsem ten, co prosí. Pobulila jsem si ve vaně u whisky. Ale zůstalo ve mně nezodpovězeno dost otázek.
Až mi po dlouhém, dlouhém čase, jednou na velikonoce, přišlo od něj takové hezké přání s nějakými obrázky, a se spoustou jiných adres … znáte to, tzv. hromadná korespondence. Jsem slušný člověk i popřála jsem též a nechala to být, nač oživovat staré rány.
Asi za 14 dní to přišlo znovu, rychle to otevřu, s myšlenkou, že proč „staříček sklerotníček“ mi to posílá znovu a píši mu, „už to od Tebe mám“, a odešlu. Těžký pracovní den, ale stejně mi to v podvědomí vrtalo hlavou, tak to znovu odpo otevřu a s větším prozkoumáním zjistím, že je pod tím nějaká drobná soukromá korespondence, která není učená mě: „na kamarádství Ti prdím“. A zjišťuji, že mi to přišlo z jiné adresy. I dám odpovědět a píši té paní: „Posíláte mi omylem svou soukromou korespondenci“ a odešlu. Obratem mi přišla odpověď, „že ne omylem, že mi to poslala záměrně“. Trochu jsem nepobírala a začala si s příjemnou paní psát, o teď už našem bývalém společném příteli …
A jak jsme si tak psaly, dostaly jsme se k určitým událostem v jeho životě, kde jsme figurovaly obě, já u Kladna a ona u Humpolce, a tak jsme si pěkně celé odpoledne psaly, až nám došlo, že měl různá stanoviště po republice. Já najednou dostala odpovědi na všechny své otázky, třeba - kde byl o víkendu, proč nechtěl společnou domácnost, společné placení nákladů, proč mě nikdy nepozval k sobě do bytu do Humpolce, proč mě nikdy nepředstavil své rodině, sestře a čtyřem dětem…
Najednou mi to bylo celé jasné, a přestalo to bolet.
A teď ještě, abych se vrátila na začátek toho prvního článku, já se totiž neseznamuju! Já vždy, než rozdýchám to první, už jsem seznámená …asi jsem louda, ale - to je zase asi na další článek…
Vaše INKA
|
< Předch. | Další > |
---|