Jako dítě jsem hodně jezdila na ponýrské tábory.
Máma moc dovolené neměla, prarodiče už nežili, tak jsem za
prázdniny klidně absolvovala i tábory dva a ještě prázdninovou
družinu. Jeden tábor od Červeného kříže, ten druhý byl od
mámina Ústavu sér a očkovacích látek. Tam jsem jezdila moc
ráda, byla tam každý rok téměř stejná parta dětí, většinou
mých kamarádů, maximálně nás bylo tak pětadvacet kousků,
které zvládl jeden vedoucí s pomocníkem, kuchařkou a
zdravotníkem.
Mezi mým desátým a patnáctým rokem,
ústav koupil zájezdní hospodu ve Větrově u Raspenavy a já se tak dostala do Frýdlantského
kraje. Jako táborníci jsme tam jezdili i chodili po výletech v blízkém okolí.
Zámek Frýdlant, v podhradí velký dřevěný Betlém, blízký klášter Hejnice, naše
nejvýše položená přehrada Černá Nisa, Liberec se zoologickou a botanickou
zahradou a výstavnímu trhy módy, dobrodružná cesta tramvají z Liberce do
Jablonce na výstavu bižuterie, návštěva lázní Libverda, Safari v Hradci Králové
a i prohlídka Kuksu.
Letos v létě jsem si to tam jela
zopáknout. Ledacos se změnilo k lepšímu, ale nadšená jsem nebyla ze stavu lesů.
Frýdlantsko je ostrý výběžek našeho území do Polska a jenom skok je do bývalého
východního Německa. Jako dítě tam pamatuji nádherné
lesy, které jsou dnes zničené exhalacemi
z polské elektrárny v Bogatyni.
Němci se rozhodli, že jednou provždy
skončí s neekologicky vyráběnou elektřinou a budou využívat jenom zelenou
elektřinu, kterou jim vyrobí vítr, slunce a voda. Už dnes mají nejdražší
elektřinu. A až odstaví jaderné elektrárny, tak protože vítr občas nefouká a slunce
nesvítí, budou muset elektřinu dovážet od sousedů. Tam už jim tolik na tom,
jakým způsobem byla elektřina vyrobena, asi nebude záležet. (Mimochodem
životnost takového obřího větráku je maximálně 25 let a potom co s
nezničitelnými listy? Životnost fotovoltaických panelů je 30 - 40 let, tady už
recyklovat umíme.) Takže si Němci klidně
pokrytecky nakoupí i přebytky z elektrárny Turów v Bogatyni.
Z elektrárny, která jede na hnědé uhlí z povrchových dolů. Zatímco my tlumíme
naše uhelné elektrárny v Prunéřově a Dětmarovicích, a pomalu se připravuje jejich odstavení, tak Poláci
rozšiřují hnědouhelný důl Turów.
Přes protesty
Libereckého kraje už si schválili územní plán. Ovšem teprve letos 19. září má
dojít k jednání s českou stranou, přitom na
polské straně se už dva roky kácí stromy a odkrývá hlušina. Dým z polské
elektrárny se při příznivém větru táhne až na sto kilometrů daleko ke Kuksu.
Lesy jsou už teď ve špatném stavu a usychají, a posunutím dolu až k našim
hranicím, přijdou i o vodu.
Že od počátku průmyslové
revoluce plundrujeme bezohledně přírodní neobnovitelné zdroje, to je
skutečnost.
Přesto mně vadí klimatická hysterie kolem Gréty. Ochrana životního prostředí začíná od maličkostí už u jednotlivců, a hlavně - žvaněním
se ještě nikdy nic samo neudělalo. Navíc ty její řeči zní dost nebezpečně:
Greta tvrdí, že jediným řešením je okamžité a bezpodmínečné ukončení všech
aktivit, které znečišťují životní prostředí nebo oteplují planetu. Říká, že
když náš současný politický systém není schopný klimatickou katastrofu odvrátit,
tak ho musíme změnit. Ekoteroristka, která chce společenské změny ve prospěch
celosvětové zelené diktatury. Její představa je, že se vrátíme na stromy, ovšem
jenom ti, co si luxusnější život nebudou moci zaplatit.
A zfanatizovaní študáci
jí tleskají.
- Ale ať jim někdo řekne, že nemají používat
výtah, ale hezky pěšky do schodů a necelých půl kiláku nejezdit, ale jít.
- Ať jim někdo řekne, že mají doma zhasínat
světla tam, kde je zrovna nepotřebují, že nemají plácat na sebe pod sprchou
litry vařící vody a kohoutky topení v zimě šroubovat na 25°C, když stačí obléci
svetr.
- Ať jim někdo řekne, že nemusí mít
nejposlednější model bot, oblečení, mobilů, když to staré pořád ještě je k
použití.
Mám jednu kámošku s
desetiletým vnukem. Spolu se bavili o blackoutu, a vnuk byl se vším hned hotový. On
přece má všechna svoje udělátka na baterii, tak jemu by to prý nevadilo. Chytré, že? Toho malého
kluka omlouvá jeho věk. Ale demonstrující študáci jsou starší. No, tak
ať jim někdo na čas sebere jejich elektroniku, v rámci šetření životního
prostředí, to by je to demonstrování sakra rychle přešlo.
Malá ukázka tun odpadků, co po
sobě ekologicky uvědomělá mládež zanechala po rockovém festivalu „Reading
Festival“ v Leedsu v Británii. Jednorázové stany a tuny odpadků tam prý nechali
pro charitu... DEERES
|