|
 V Austrálii už nějaký čas jedna česká
autorka natáčí videa „Jak nás vidí svět“. Pořad o tom, co si o nás myslí
cizinci, tedy „nečeši“, jak vnímají naše
jídlo, módu, jazyk, zvyky, chování. Pohled zvenku stojí za to a u některých
dílů řvu smíchy. A následná česká diskuze bývá k videu výživná. (Vřele
doporučuju).
·
U stavebnice Merkur jsou cizinci překvapeni její
nebezpečností a složitostí.
·
U likérové špičky se žádný Čech nad jejím tvarem
nepozastaví, ale cizinci se ji stydí jíst na veřejnosti.
·
Ježka v kleci považují za zbraň nebo minu,
·
povidla v buchtě jsou jistojistě přibarvená
éčky,
·
makový koláč asi nebude legální
·
a šlehačku jí jen tu pravou, tu ze spreje.
·
Češi jako šéfové jsou nesnesitelní, protože nutí
do práce, u nich si v práci nikdo nemůže ani pospat.
·
Svařák cizinci považují za ohřátou Sangriju a
přikusují k tomu smotek nemleté sušené skořice.
·
Australanka se diví, proč podáváme punčový řez
studený a nedáme ho do toustovače, když vypadá jako banánový chleba, jenom má
úplně jinou barvu, jiný tvar a úplně jinak chutná.
·
České chlebíčky? Jak se tahle věc vůbec jí?
·
A proč tam na tom nejsou olivy a avokádo?
·
Na Velikonoce se mlátíme a máme blbé Večerníčky.
·
Utopence by grilovali
·
a buchtičky se šodó
považují za vanilkový guláš.
Pořad se - jak jsem již uvedla - natáčí v Austrálii, ale do pořadu se
hlásí mezinárodní směsice účastníků. Ten, kdo je tam ovšem za největší exoty, tak to
jsou zrovna právě Australané. Opravdu to jsou protinožci, v pořadu se většinou
prezentují jako namyšlení burani, co mají všechno nejlepší a všechno zcela
samozřejmě oni umí nejlépe na světě. Že většina účastníků z toho kultivovaného západu neumí jíst příborem a
slušně stolovat, tak to už mne ani nepřekvapuje.
Těch dílů je natočeno kolem šesti desítek a
vždycky zrovna Australan je kousek. Někteří prý se už i odmítli účastnit
dalšího natáčení, když si následně přečtli diskuzi, kde si z nich Češi dělali
prču. Já se nejvíc
pobavila při dílu, kdy měli vyndat ježka z klece. Australan:
„Dejte mně tři minuty, dejte mně deset minut, nebudu to dělat, je to blbost“. (Měli
mu dát alespoň líznout milovaného kečupu, hned by mu to šlo lépe.)
Tady se ukázala
i povaha Asiatů, jsou slušní, pilní a soutěživí. Jediná Číňanka dokázala ježka
vyndat a ještě se bála, že byla poslední. V díle se stavebnicí Merkur zase
pouze Indka uměla zacházet se šroubovákem a dokázala sestavit podle návodu
auto.
O co méně
Australané vědí a umí, o to jsou sebevědomější. U našich klasických českých
jídel jsou ochotni vždy poradit, jak bychom je měli vylepšit. Rada je
jednoduchá: cokoliv ogrilovat a polejt kečupem, nebo BBQ omáčkou. Oni v životě nejedli a snad ani neviděli jen
obyčejně uvařené brambory, nechápou, proč nejsou fritované. Však také díky tomu, že
jejich strava je tak jednostranná, tak si odprdli chuťové a čichové buňky, a
pak už jim logicky ani nic jiného nemůže chutnat.
Podle průzkumu
společnosti CSIRO (Organizace vědeckého a průmyslového výzkumu Commonwealthu) z
loňského roku se ukázalo, že čtyři z pěti dospělých Australanů nesplňují
doporučenou denní dávku zeleniny a tak ve spolupráci se zemědělskou organizací
Hort Innovation přišli s unikátním projektem vytvořili speciální brokolicový
prášek, který se má přidávat do polévek, smoothie či pečiva.
Dvě lžíce této přísady obsahují zhruba jednu
porci brokolice, což je významný zdroj vlákniny, vitaminů C, K, A, B6 a E ,
manganu i draslíku. Při výrobě tohoto
prášku z brokolice se využije celý kus zeleniny, včetně stonků. Snahou je
zachovat co největší množství původní barvy, chuti a živin. Ve výsledku tak v
této podobě může být brokolice ještě mnohem zdravější, než když ji vaříme. 
S práškem už začala
experimentovat i jedna z melbournských kaváren, která jej vmíchává do kapučína.
A jak si
připravit správné „brokoličíno“? Stejně jako kapučíno, do kterého přidáte
našlehané vychlazené mléko, ale navíc s rozmíchaným brokolicovým práškem. Brrrrr...
ale uznávám, nějak do nich tu zeleninu asi musí dostat.
Jo, a ještě jedna zajímavost. Jestlipak víte, proč někteří
lidé nesnáší brokolici a kapustu? Tak to zkoumá český genetik RNDr. Pavel Lízal z Brna. Příčinou
může být jeden zmutovaný gen z více než desítky genů pro receptory hořké chuti.
Ten, kdo má tuto mutaci, tak necítí hořkou chuť v brokolici a kapustě. (Tak mně určitě
nic nezmutovalo. Jenom, když si vzpomenu, jak se máma do mne snažívala
nacpat zadělávanou kapustičku, „která je přece tak výborná!“, tak se mi dělá blivno. Nojo, o jídle se
nemá říkat, že je fuj, ale zadělávaná kapustička pro mě fuj je, a ještě smrdí!)
deeres
P.S. ta horní fotka - pochybuju, že by Aboridžinci na těch stránkách konverzovali, ale lepší fotka na téma "Australan" mne nenapadla :-)
|
