O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
| Napište nám |
| Poradna Kudlanky |
| Právní poradna |
Hubnutí s Kudlankou
Související články
Význam jmen
Soutěže
Setkání
Přihlášení
Anketa
| DEMONSTRACE NA POZADÍ CELOEVROPSKÉHO BOJE |
|
|
|
| Pondělí, 24 červen 2019 | |||||||
Strana 3 z 3
V této fázi vývoje, když jsou lidé na jedné straně vychováváni k univerzalismu, národ a vlast je téměř sprosté slovo, je samozřejmým výsledkem nezájem o osud národa, o veřejné věci a už vůbec se nevykytuje nějaká nezištná angažovanost vyjma snad emotivního vyřvávání na náměstích nebo stadionech, což je jakýsi druh zábavy. Politici pouze slibují materiální výhody, nedovolí si ani náhodou chtít po lidech nějaké sebeobětování pro druhé, vyjma nezávazné charity.
V této situaci se velmi těžko najdou nezištní lidé, a pokud ano, jsou to spíše lidé již zajištění penězi, nějak bohatí. Ale navzdory univerzalistickému pojetí a proklínání kolektivů, se vyžaduje neznalými lidmi jakési nezištné chování ve veřejných funkcích.
Je to paradox. Buď jsme vlastenci, máme rádi svůj národ, potom se musíme obětovat a vychovávat k tomu děti, a potom také můžeme požadovat po politicích nezištné chování. Nebo prostě vlastenci nejsme, nejsme ochotni se nezištně angažovat pro národ, vyznáváme otevřený svět a Evropskou unii. Pak samozřejmě nebudou nezištně konající lidi, nebo jen výjimečně. Oboje dohromady nejde, alespoň pro většinu případů.
Korupce sice byla vždy, ale všudypřítomná se stává až s nástupem univerzalismu, který rozkládá kolektivní vědomí národa a likviduje sounáležitost. V tomto paradigmatu jsou potom korupce a lobbismus všudypřítomné a prakticky se jich nelze zbavit, pouze je lze omezit různými kontrolními opatřeními. To je ovšem náročné, drahé a neúčinné - proto, že běžní lidé, kteří by měli neustále různé orgány kontrolovat, to dělat nebudou, neboť mají dost svých starostí a nerozumí tomu.
Společnost univerzalistů nemá budoucnost a spěje k anarchii. Ale ona to ještě neví a sní svůj sen lepšího života, který se ovšem přirozeně dostavit nemůže, a periodicky se opakující záchvaty morálky na náměstích dokládají, že vždy a opět zase a zase se nic nestane, ani stát nemůže, protože libovolná emotivní vyjádření jsou jen směšná pro ty, kteří mají moc, ať už jsou schovaní nebo vystupují na tribunách a slibují nemožné.
Reálně to vypadá tak, že zkušení mafiáni si nastrčí do politiky svoji loutku, kterou mají nějak podchycenou a pomocí ní uplatňují svůj vliv v politice. Většina stran je takto vedena. Mají v pozadí svoje donátory, kterým se potom odměňují vnášením jejich zájmů do politiky. Je to konstanta této epochy. Jestliže některý politik je zároveň boháčem a má prostředky, je to jen viditelný projev doby bez pokrytectví. Jen se vydává zbytečnému nátlaku, zbytečně o sobě vše uveřejňuje, což by mohlo být v jiné společnosti uznáno jako otevřené jednání. Ale tato společnost má tak daleko k morálce, že takovou věc nemůže uznat.
A tak nakonec EK vytvořila jakýsi zákon, který platí v EU, nikoliv však v Česku. Babiš postupoval podle českých zákonů, ale ne podle evropských. Tento problém však oslovil daleko více lidí než předchozí mediální štvanice, protože lidé chápou, že už jde o jejich peníze.
To je probudilo ze spánku a zaplnili Letnou. Odpoutali se od Babiše i mnozí, předtím spíše jeho příznivci. Vyčítají Babišovi, že neodstoupil a dělá zbytečné problémy. Prostě EU ho pomalu dostává na kolena.
Vlastimil Podracký
|
|||||||
| < Předch. | Další > |
|---|
