Čtrnáctičlenná brazilská rodina, žijící v blízkosti hlavního města Brasilia, se pyšní zvláštním genem. Všichni členové se narodili se šesti prsty na všech svých končetinách. Když se měl narodit další člen jejich svého klanu – chlapeček Vinicius všichni doufali, že bude po tatínkovi. Že se narodí se stejnou genetickou abnormalitou. Novopečený otec Alessandro byl poté velmi šťastný, když syn zdědil rodinnou „značku“.
Genetický syndrom, který způsobuje, že se lidé rodí s prsty
navíc, se nazývá polydaktylie. Vyskytuje se v jednom z 1000 porodů.
Hodně je to pochopitelně závislé na příbuzenství rodičů - v geneticky uzavřené komunitě u
pensyllvanských Amišů byla rovněž popsána tato vzácná postaxiální
polydaktylie (nadbytečné prsty). Šestý prst má téměř 100 osob
a všichni jsou nějak potomky zakladatele komunity Samuela Kinga.
Polydaktylie se například hojně vyskytuje i ve
třech holandských vesnicích u bývalého Zuiderského moře.
Sledováním
rodokmenů se zjistilo, že ji sem zavlekl muž, který se sem přiženil,
měl plno dětí a příbuzenskými sňatky se rozšířila.
Zavlečení genových sestav nebo genů
jedincem (přes potomky) do populace je v genetice označováno jako efekt zakladatele.
A tím jsme se oslím můstkem dostali k Nizozemsku – tedy Holandsku.
Důležitá informace o Nizozemsku se váže k území, na
němž se rozkládá. Krajina leží z jedné čtvrtiny 5 až 7 m pod hladinou moře, 1/7
území má nadmořskou výšku 1 m a jen 2 % leží výš než 50 m nad mořem.
Ve 12. století vtrhlo do země
moře a vytvořilo ohromný Zuiderský záliv, jehož slaná voda končila dokonce až u
bran Utrechtu. Po sedm staletí Nizozemci vzdorovali ohromnému tlaku
nespoutaného živlu. Teprve ve 20. století byl realizován projekt na vysušení
tohoto moře, jehož autorem byl inženýr Cornelius Lely.
V roce 1932 přestalo Zuiderské
moře existovat. Území dobytá na moři se nazývají poldry a před záplavami je
chrání hráze zvané dykes. Další fází bylo zúrodňování mořského dna, což
představovalo 40 000 km odvodňovacích výkopů. A tak si Holanďané svoji zemi
opravdu vyvzdorovali. Vysušili a zúrodnili přes 7 000 km² půdy, což je asi 20 %
současné rozlohy Nizozemska.
Jenže - v noci na 1.
února 1953 se na zeelandském pobřeží rozbouřilo moře až do nepříčetnosti.
Mohutné vlny prolomily pobřežní hráze na 67 místech. Do krajiny se začaly valit
ohromné masy slané vody.
70 000 obyvatel
muselo rychle opustit své domovy, 1835 se jich utopilo. Celá desetina
Nizozemska se ocitla pod vodou. Devět měsíců trvalo, než se podařilo hráze
utěsnit. Stalo se to za pomoci nepoužitých obřích betonových kesonů, které
sloužily Spojencům při invazi v Normandii k vybudování umělých přístavů. Byly sem pracně
dopraveny přes kanál La Manche z Anglie.
ZAJÍMAVÉ, ŽE?
Holt - příbuzenská plemenitba není to pravé ořechové ...