 Erteple, herteple, herteplo, jerteple, arteple, krumple, grumbír, krumpír, krompe , kartofle, kantofel, kobzole, kobzoly, kobzaly, zemáky, zemče, zemská jablka ... krajových názvů je spousta, alekaždopádně je všichni známe pod názvem brambory. Proč zrovna brambory?
Asi
proto, že Marie Terezie je v době tzv. hladových let nechala přivézt z
Braniborska, aby zabránila hladomoru a Bramboři bylo prý lužické, tedy
slovanské, pojmenování Braniborů, obyvatel Braniborska.
Narodila jsem se krátce po druhé světové
válce a všeho byl nedostatek. Proto stále platil přídělový systém, zavedený za
Protektorátu, který byl zrušený až v roce 1953, po měnové reformě. Pak už jsem
měla archy s přídělovými lístky v číšnické kasírtašce a se ségrou jsme je
stříhaly a hrály si s nimi na obchod. Ještě i po 53. roce se vyprávěl vtip, že na
prodejně je napsáno masna, ale vevnitř je jenom řezník. Maso se kupovalo jenom na
neděli, za pár šupů vepřový bůček, kousek hovězího na polévku, maso se pak
vyndalo a udělala se k tomu rajská, nebo koprovka. Řízek, ten byl jenom o
svátcích. 
Stejně tak, jako za „hladových let“ v letech
1770-72, kdy byla v důsledku deštivých let neúroda, taky jsme tehdy jedli jídla
z brambor. Brambory na loupačku, bramborové šišky, posypané strouhankou
usmaženou na másla a pocukrované, vařené bramborové taštičky plněné povidly, na
sucho pečené bramborové placky s puchýřky, následně maštěné sádlem, bramborové
knedlíky se špenátem a volské oko, škubánky, nebo šterc, u nás se dělal také
šmorn, bramboráky, buřtguláš, nastavovaná kaše, francouzské brambory pouze se
slaninou a vejcem, úžasný bramborový makovec.. 
Vyjmenovaná bramborová jídla většinou už
nezná ani moje dcera. Jedině „koroptve střílené motykou“, tak jim říkal děda.
Ty si občas i sama upeče.
To jsou jídla, na kterých jsem vyrostla; k
tomu to co dům dal, kysané zelí, kyselé mléko, nebo podmáslí, tvaroh, občas i
vajíčko, kupovalo se na kusy, žádná plata. Pivo do džbánu, litr mléka do
smaltované bandasky, krájené solené ruské máslo, celých pět deka do celofánu. Kysané
zelí, či rychlokvašky do kastrolku, chleba do síťovky. Igelity neexistovaly,
papírem se šetřilo, používaly se na balení staré noviny.
Recept na "KOROPTVE STŘÍLENÉ MOTYKOU":
brambory
umejeme, podélně v půlce překrojíme a překrojenou stranou dáme na plech upéct
do trouby. Po upečení je rychle rozpraskneme, aby vyšla pára a brambory nezklihovatěly.
K tomu se dávalo rozpuštěné máslo s utřeným česnekem a nesmělo chybět kyselé
mléko.
Já se narodila začátkem června a vždycky k
narozeninám k obědu jsem měla první české brambůrky s nastrouhaným tvrdým
tvarohem a máslem. Velké jak třešeň a když jste je zmáčkli, tak ze slupky
rovnou vyletěly. Takové jsem už dávno nejedla a nemá je nikdo, kdo si je sám
nevypěstuje. Není brambora, jako brambora, nebyly to jen hnusy dovezené z
Izraele, nebo Egypta, takové děda dával prasatům spařené se šrotem. Obrovské
škrobovité hlízy vevnitř bílé, které uvařením prasknou.
Teď je prý nový trend šetrnost a úspornost v
české kuchyni. My jsme doma neměli narvanou lednici a mrazák. Neměli jsme ani
tu lednici. Já tady vidím v popelnicích, co a kolik lidi vyhodí jídla. Jedlo se
jinak, kupovali jsme základní potraviny, vařilo se a peklo.
Já bych takovému trendu i rozuměla, ale vařte
bramborová jídla. Po hadráku nám slibovali, že banány budou stát stejně jako
brambory a nelhali. Jenom nám zapomněli říct, že nekvalitní brambory budou stát
dneska stejně, jako kdysi ty nedostatkové banány.
deeres
|
