O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
| Napište nám |
| Poradna Kudlanky |
| Právní poradna |
Hubnutí s Kudlankou
Význam jmen
Soutěže
Setkání
Přihlášení
Anketa
| DEJTE DĚTEM MÁLO |
|
|
|
| Čtvrtek, 16 květen 2019 | ||||||
Strana 2 z 2
Často slyším, jak se nastupující generaci vyčítá závislost na technologiích. Naše dětství, to byla jiná. Lítali jsme s klíčem okolo krku, skákali gumu, hráli šipkovanou a stavěli bunkry. Sledovali jsme černobílé pohádky a museli vstát, když jsme chtěli přepnout na jiný kanál. To jsme ale moc neznali, ty pohádky zas tak často nevysílali a navíc – na televizi nebylo kdy. Věčně u nás někdo zvonil, míč v podpaží, jestli jdem ven na hřiště. Žádné s průlezkama, trampolínou, nebo lezeckou stěnou. Ale takové obyčejné, s jedním velkým pískovištěm a místem, kde se daly dělat důlky na kuličky. Na tom hřišti se potkávaly děti z celého sídliště. Dnešní děti ani netuší, kdo s nima žije v jiném patře z paneláku. Ale přátel na facebooku mají stovky.
Víte, nesoudila bych je. Těžko říct, jak bychom se my, generace z minulého století, chovali, kdybychom ty mobily, tablety a možnosti měli. Naše dětství bylo krásné, právě proto, že to bylo dětství. Bylo jiné, než dětství dnešních dětí, ale ty na něj budou taky vzpomínat s láskou. Protože jejich děti, ty budou mít bezpochyby ještě víc možností, než ty dnešní. Ono vytrhnout dnešní děti ze světa, do kterého se narodily a vnutit jim svět, ve kterém jsme vyrostli my, neznamená, že se ty děti budou cítit stejně šťastně, jako my tehdy. Když jsme se my, z „paneláku u zatáčky“, chtěli naučit, jak se hraje Krvavé koleno, museli jsme běžet k ostatním na „hřiště za parkovištěm“. Nebo vyběhnout pět pater a zeptat se starších kamarádů. Dnešní děti si to vygooglí. Ne proto, že by byly líné, ale proto, že jejich svět to takhle dělá. Když jsem byla malá, daly se banány a pomeranče sehnat jen na Vánoce. Každý si jich vážil. Dnešní děti nedostanou šanci si něco takového byť jen představit. Banánů jsou přejezené za celý rok. Nejsou nevděčné, neznají to jinak. Na dovolenou jsme jezdívali do Čech. Na rodinnou chatu v šumavských lesích, kde se chodilo na suchý záchod, k večeři se jedly houby z lesa a večer se při petrolejce hrála kanasta. Dnešním dětem by se to líbilo možná víc, než letecké zájezdy s all inclusive, jenže doba je takhle nastavená, doba poskytuje vyvážený program s animátory, chápete? Je snadné mít někomu něco za zlé. Rodičům, že děti špatně vedou, dětem, že neví, co mají, světu, že toho tolik nabízí. Úkolem našich rodičů bylo vytvořit z mála víc. Naším úkolem, v současnosti, je z toho víc, co dnešní děti mají, nabídnout jen tolik, aby zbylo na ty významné pocity, kterými jsme si kdysi prošli. Nervat dětem z rukou mobily, nepřesvědčovat je o tom, jak nám v dětství, na plácku za domem, bylo líp. Ale zredukovat rodinné nákupy, plány i cíle. Banány, penály a dovolené. Těšit se, vážit si, nemít. To by mohlo pro začátek být až až, nemyslíte?
|
||||||
| < Předch. | Další > |
|---|
