 Kdo by neznal Smetanovu „Prodanou nevěstu“. A nebo příběhy o dohazovačích… Jednoduše: bohatá si nemohla vzít chudého, případně někoho ze „špatné společenské vrstvy“. Dodnes se to děje, dodnes jsou domlouvané sňatky. Ale ke sňatku z rozumu se mohou uchylovat například lidé, kteří jsou životem zklamaní, přežili nešťastný partnerský vztah a myslí si, že zakotvení v jiném přístavu jim pomůže vystřízlivět ze staré lásky. Zamilovat se z rozumu mohou i
lidé, kteří mají pocit, že je čas založit rodinu. Tak si vezmou kohokoliv, o
kom si myslí, že by s ním mohly být šťastní. Láska z rozumu nezná jiskru, ani
touhu poznat partnera i z fyzické stránky, nechybí vám. Láska z rozumu vám může
zpočátku vyhovovat, ale dříve či později začnete hledat jiskru, která je na
začátku zamilovanosti tak důležitá. Výsledkem může být rozchod.
Láska
je vždycky slepá. A zamilovaný člověk je schopný obětovat pro začínající vztah
prakticky cokoli. Oproti tomu vztahy, které vzniknou z rozumu, vás nijak
výrazně nezaslepí. Člověk k nim přistupuje s chladnou hlavou. Co je
ale pro společnou budoucnost dvou lidí lepší? Jít do vztahu po hlavě, naplno a
řídit se především city? Anebo dát na racionální důvody, proč s dotyčným
být?
Vztahy založené hodně na chemii jsou obecně považovány
za méně stabilní. Sice jsou jejich začátky pro obě strany příjemnější a
intenzivnější, ale o to horší může být po prvních měsících procitnutí zpět do
reality. Pocit zamilovanosti opadne a vy si na tom druhém začnete všímat i
chyb, jisté vlastnosti vám začnou vadit. Pokud toto období překonáte, má vztah
šanci na další přežití.
Některé vztahy s odchodem první zamilovanosti končí.
Pokud vás ale pojí ještě něco jiného, například jste si společně třeba
pronajali byt, koupili auto, nebo dokonce počali dítě, stojíte před
rozhodnutím, zda vztah ukončíte, anebo s partnerem budete dále, ačkoli vás už
nepřitahuje a necítíte k němu žádný velký pocit lásky. Pokud v partnerství
zůstanete, stává se z vašeho vztahu z lásky vztah z rozumu, a takováto změna
není nijak ojedinělá. A je pravda, že
některé vztahy z rozumu dobře fungují.
Poněkud méně častý je ale jev, kdy vztah hned od
samého začátku vzniká pouze na rozumové bázi. A vy si tak obdobím zamilovanosti
vůbec neprojdete. Za takovými partnerstvími stojí racionální důvody jako
například finanční zajištění, možnost získat výhodněji hypotéku či třeba i
touha nebýt sám.
Znám případ manželského páru, který se tímto způsobem
dal dohromady, a žijí spolu již přes deset let. Mladá maminka zůstala po smrti
svého prvního manžela sama se dvěma dětmi v malém bytě, za který sotva platila
nájem. O dvě patra níže ve stejném domě bydlel majitel domu, který měl byt
zhruba dvakrát tak velký a sám pro sebe. Byl to vysokoškolsky vzdělaný
čtyřicátník, kterému se ale nikdy nepodařilo najít vhodnou partnerku. Po rodině
přitom toužil. Tito dva lidé byli dlouhá léta přáteli, nakonec se vzali. Oba o
sňatku hovoří jako o sňatku z rozumu, netají se tím. A jsou spokojeni, kupodivu
i ta láska se nakonec přidala.
Páry, které budují společný život na základě
racionálního sblížení, jsou navíc většinou mnohem přístupnější ke společným
investicím a podnikání. Navzájem se potřebují mnohdy více jako obchodní
partneři než jako partneři v běžném vztahu. Na druhou stranu po celou dobu jejich trvání hrozí
riziko, že se jeden nebo druhý z páru opravdově zamiluje do někoho třetího. A
pak je samozřejmě velká pravděpodobnost, že stávající vztah skončí.
Znáte nějaký pár, který vznikl
čistě z rozumu?
Jak to bralo vaše okolí?
A hlavně: jak to dopadlo?
d@niela
|
