O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
Napište nám |
Poradna Kudlanky |
Právní poradna |
Související články
Přihlášení
Anketa
JAK JSME SE STALI KOLONIÍ |
Úterý, 16 duben 2019 | ||||||||||
Strana 2 z 2
Antropologický koloniální aspekt
Pro ucelené pojetí kolonie přidám ještě antropologický pohled. Pokud jsou ekonomické poměry uspokojivé, nelze ani předpokládat nějakou velkou nespokojenost s naším koloniálním postavením. Považuji ovšem antropologický aspekt za mnohem závažnější a ničivější právě proto, že není zcela zřejmý, je velmi pozvolný, ale fatální.
Evropská
etnika vymírají, každá další generace je o čtvrtinu slabší než předchozí. To
znamená, že po třech generacích nezměněného trendu bude již jen 41% mladých
oproti pradědům.
To samozřejmě nemůže zůstat bez následku na kulturní a etnický stav země. Přistěhovalectví se zdá být nutné a ať budeme jakkoliv protestovat, ekonomická realita nás donutí přijmout časem i lidi s odlišnou kulturou - když už bude vyčerpána Ukrajina, balkánské země a baltské země.
Konečně, Merkelová je si vědoma situace a pozvala utečence ze Sýrie u vědomí toho, že je vychová v příští zdravé a potentní německé občany. Byla sice za to velice kritizována, ale je to alespoň záchvat perspektivního myšlení, i když trochu fantastického.
Nicméně dosud v rámci naprostého nezájmu o budoucnost je rodina napadána, zařazuje se do stejných práv jako homosexuální páry, ženy jsou vychovávány k nezávislosti, vzdělanosti, výkonům v zaměstnání a vzniká odklon od veškeré přirozenosti k pouhé emociální výměně bez rodiny a dětí.
Ideologie, které jsou prezentovány a prosazovány mocensky ve sdělovacích prostředcích, v občanské společnosti a na univerzitách vedou k nezakládání rodin a jsou v celém svém rozsahu zhoubné. Tím myslím všechny univerzalistické ideologie, které se snaží udělat z občanů univerzální jednotlivce bez národa, bez rasy, bez národní kultury, bez genderového statusu (žena a muž jedno jest), bez rodiny (která je prý zdrojem mužské nadvlády), s libovolným druhem sexu, s nivelizovaným školním diplomem a politickou korektností k ničitelům vlastní kultury a etnika.
Tyto univerzalistické snahy mají na porodnost katastrofální následky a musíme je odsoudit jako škodlivé a zhoubné. Proti této zhoubě se nemůže postavit univerzální jednotlivec, kterého osud národa nezajímá, žijící jen pro sebe a pro své nepřirozené ideologie. V podstatě jedině návratem nějakého národního uvědomění, a tím i zodpovědnosti za současnost a budoucnost společenstva, je možno problémy řešit.
Národní vědomí je však záměrně ničeno.
V rámci univerzalismu využívajíce sdělovacích prostředků, univerzit a občanských spolků se pomlouvá národní minulost, je snaha vyřadit národní sebevědomí, diskvalifikovat národní kulturu a odhodlanost. Poslední atak byl na výuku dějepisu ve školách, která je prý obrozenecká (což je prý špatně) a dokonce sovětská.
Jaká asi má být? Proněmecká? Oikofobistická? Nenávistná k sebevědomé obraně vlastních práv? Domácí kultura je utlačována a velkými financemi je prosazována cizí, většinou světová, univerzalistická.
Toto vše je možné pouze proto, že jsme kolonií a vnější vlivy mohou silně pronikat téměř do všeho. Navíc ztráta státní samostatnosti znemožňuje řešení v rámci státu, pokud nedojde k nějakému vzbouření EU jako v Polsku nebo Maďarsku.
Katastrofální je stav našich východních sousedů, především balkánských a baltských zemí:
V Lotyšsku bylo v době pádu SSSR 2,4 mil. obyvatel, dnes jen 1,8. V Moldávii je polovina obyvatel oproti minulosti. V Polsku je propad zaplněn Ukrajinci. O Ukrajině se přesně nic neví, ale katastrofa je obdobná a ničím se nezaplňuje.
To jsou ty země „na ocasu“, které na to doplácí v konečném důsledku. Chybí mladí lidé, jednak tím, že se nenarodili, jednak proto, že se vystěhovali zaplňovat mezery ve vyspělejších zemích. Řecko tento problém řešilo zadlužováním. U nás se mluví o vojácích, které nám budou přetahovat Němci; lékaře už přetahují, včetně dalších. A tak se projevuje do důsledku koloniální postavení: kolonie nedodávají jen zisky, ale i lidi, které metropole potřebují bez ohledu na to, co to s kolonií udělá.
Co bude dál? Toto přece musí jednou bouchnout (snad se žluté vesty přelijí na východ?)!
Propad veřejných rozpočtů o 30 miliard za první čtvrtletí t.r. je varující.
Příčiny jsou zvýšené výdaje různými rozdávacími opatřeními, zpomalení hospodářského růstu v Evropě, které ovšem nevykazuje zdaleka tak velký propad, nemožnost zvýšit příjmy daněmi, protože by byla nejvíce poškozena střední třída, která svojí spotřebou národní důchod drží.
Ale už se začal projevovat vliv nedostatku pracovníků v různých odvětvích, zcela jasně zapříčiněný nedostatkem mladých lidí propadem porodnosti v devadesátých letech. Mnoho podniků nesplnilo svoje závazky, nevyrobilo dostatek objednaného zboží, mnoho investorů naši zemi obešlo ve svých plánech. Mnozí svoje investice „vyždímávají“, ale neobnovují (Zetor). Ztrácíme pověst dobrých techniků vystudovaných v dřívějších dobách dostatku mladých lidí, kteří dnes odchází do důchodu; v minulých třiceti letech vystudovalo mnoho architektů, sociologů, politologů, ale propad porodnosti už nedodal dosti lidí pro méně lukrativní obory, které zanikly.
Nepodařilo se získat dostatek vhodných cizinců, kteří už nejsou v takovém množství a pokud jsou, odchází za lepšími mzdami na Západ. V případě krizí budou samozřejmě zahraniční firmy stahovat výrobu domů.
Vláda má omezené možnosti, vidíme, jak manévruje v prostoru omezeném na jedné straně populistickými sliby, na druhé realitou závislého státu, který už nerozhoduje o svém hospodářství a je hračkou vnějších sil. Bez většího manévrovacího prostoru s vlastní měnou, s daněmi a cly, a postupného získání převažující části bank a obchodů, není možno cokoliv řešit.
VLASTIMIL PODRACKÝ
Literatura: Ilona Švihlíková – Jak jsme se stali kolonií – Rybka publishers 2016 Ilona Švihlíková, Miroslav Tejkl – Kapitalismus, socialismus a budoucnost – Rybka publishers 2017
|
< Předch. | Další > |
---|