Populismus roste s čistě prospěchovým přístupem ke státu. Je překonatelný pouze sounáležitostí občanů, pouze sociálním kapitálem, přesvědčením, že stát je náš a my musíme přece také přinést nějaké oběti. Populismus neodstraní intelektuálové, kteří národní vědomí opustili.

Co vlastně chtějí? Emotivní vztah k národu a státu nechtějí, vystupují proti němu, ale populismus jako výsledek tohoto jejich snažení je jejich nepřítel. Opět rozporné a nevyjasněné iluze.

Opuštění přirozeného fundamentu, ze kterého člověk pochází, má základ v mnoha ideologických akcích, v přesvědčení o správnosti univerzalistických ideologií, které mají udělat z člověka izolovaného univerzálního jednotlivce bez pohlaví, bez rodiny, bez genderového statusu, bez národa a obce.

Má vzniknout nějaká nová demokracie nátlakových skupin, prý občanská společnost, zvaná někdy otevřená společnost nebo duhová společnost, která bude postavena na spolcích, ve skutečnosti placených bohatými světovými oligarchy, a tím se vyřadí skutečné zvolené orgány.

Základem této nové ideologie jsou jen iluze. A takové mohou mít jen mladí intelektuálové bez zkušeností, většinou bez rodin, bez reálných představ, většinou neschopní odpovědět na konkrétní otázky z praxe.

Bohužel i mnozí starší univerzalisticky přesvědčení intelektuálové, kteří žijí minulostí a bojují minulé války s komunistickým režimem, kdy byl antropologický univerzalismus zbraní.

Nemyslím si, že je to následek „digitální demence“, spíše přesvědčení na základě banalizace svého života, korektnosti k mocným, k zajištění kontaktů, moci, slávy a peněz.

Nevylučuji ovšem nezištné přesvědčení.

Hlavní otázkou je: kdo bude vládnout? Jestliže bude vládnout lid dané země, potom si zvolí tzv. populisty, kteří budou hájit zájmy národa. Pokud bude skutečná demokracie, musí existovat emotivní vztah k vlastnímu národu a nezištná angažovanost, jinak nastane jen uplatňování osobních zájmů a postupný rozklad, jak ho vidíme dnes.

Tento vzor národního státu je přirozený, vznikl přirozeným vývojem. Jinak může vládnout jedna z mnoha variant propojení peněz, nátlaků, vazalských vztahů v rámci diktatury.

Evropská unie může být jednou z variant diktatury. Demokratická být nemůže, protože nemá jednotnou identitu. Zavedením demokracie by vládly velké národy a univerzalismus by zanikl.

Univerzalističtí intelektuálové musí předstírat, že to neví. Předstírají iluzi univerzalismu, který není reálný sám o sobě, ale je jen metodou nastolení imperiálního nacionalismu některého z velkých národů.

Vývojové trendy

Přirozené principy fungují samy bez zasahování člověka a nejznámějším dobře popsaným je tržní ekonomika. Stejným přirozeným principem je národ, na který se přenesla emotivní energie z dřívější sounáležitosti s rodinným klanem nebo kmenem.

Evropa je kontinent a přes určité společné prvky takový emotivní vztah nemá. Vytvořit ho uměle nelze, přirozený princip, kterým by se identita vyvíjela, nikde nevidím. Semknutí se okolo „evropských hodnot“ a „lidských práv“ jako nějakého náboženství, nevytváří žádnou kulturu, žádný emotivní vztah, žádnou sounáležitost, žádnou nezištnou angažovanost, jako u sounáležitosti s národem.

Uměle vytvořené hradby proti Rusku a Číně nevytvoří nějaké semknutí. Tyto země mají jen poněkud odlišné hodnoty, většinou k těm evropským směřují, jen jim to déle trvá. Boj s nimi ve skutečnosti není ideologický, ale má ekonomický charakter, je to boj o trhy a o zdroje.

Je to boj supervelmocí, do kterého jsme nějak zataženi a nuceni. Využívat toho k nepřátelství, aby vznikla sounáležitost a identita, je opět jedna z iluzí.

Také se domnívám, že Němci a Francouzi jsou spíše s Evropou spojeni, oba národy měly jakési imperiální snahy Evropu sjednotit a ovládnout. U nich možná je EU jakési pokračování jejich národních říší. Takový fundament evropské identity si lze však představit jako nebezpečný.

Nemá snad dohoda Merkelové a Macrona právě tento účel?

Nebude příští Evropa nějaké frankoněmecké směřování, nadřazenost kulturní, a poevropštění nebude snad pofrankoněmčení?

Kdo jsou vlastně univerzalističtí intelektuálové?

Stali se snad nějakými novými Evropany, rozešli se se svým národem a přijali za svoji identitu Evropu?

Ale to není strukturovaná identita, tedy identita národní rozšířená na Evropu. To je evropská identita vzniklá na troskách identity národní.

Kam se přidá univerzalistický intelektuál, když půjde o spor jeho národa s evropskými strukturami? Půjde proti svému národu? A koho bude ve skutečnosti hájit? Evropu jako vidinu?

  Přesto nemůžeme rozpustit Evropu bez nějaké supervize. Bezpečnost před sebou samými musíme zajišťovat orgány, které budou mít určitou moc hlavně řešit spory ve vztazích, nikoliv zasahovat dovnitř států. Diverzifikovaný svět národů nelze zrušit, národní kultury jsou to proto, aby soutěžily svými vzory.

To nejsou jen kultury jako nějaký folklór, to jsou životní vzory, to jsou způsoby obživy a života. K tomu je zapotřebí vytvořit též vhodný způsob integrace cizinců tak, aby domácí kultura nebyla ohrožena; ale může být obohacena, pokud bude chtít.

Ovšem - ani obohacování nelze vnucovat.

VLASTIMIL PODRACKÝ

Zdroje:

Julien Benda – Zrada vzdělanců – Mánes Praha 1929

http://tn.nova.cz/clanek/zachrante-evropu-pred-populismem-varuje-manifest.html

Komentáře (3)

Zobrazit/Skrýt komentáře ... : NČ Určitě dobrý, jako vždycky. Ale pro muj příliš obyčejnej mozeček příliš učený. A taky - popis a konstatování stavu je moc málo, pokud nenásledujou návrhy řešení. únor 05, 2019 04:05 ... : NČ Určitě dobrý, jako vždycky. Ale pro muj příliš obyčejnej mozeček příliš učený. A taky - popis a konstatování stavu je moc málo, pokud nenásledujou návrhy řešení. únor 05, 2019 04:05 ... : *deeres* Milan Kundera je rodilý Čech, ale má francouzské občanství a poslední kniha, kterou napsal česky je Nesmrtelnost z roku 1990. České občanství mu sice bylo odejmuto, ale tak nějak to nevypadá, že by o něj stál. Kundera má od roku 1981 občanství francouzské, ve Francii žije od roku 1974. Nabídku na možnost vrácení občanství Kunderovi podle dřívějšího vyjádření Babiše příliš nekomentoval. "Dá se říct, že to nevyloučil," uvedl premiér. Devětaosmdesátiletý brněnský rodák Kundera však o Česko v minulých letech příliš velký zájem nejevil. Do rodné země nejezdí, k dění se vyjadřuje sporadicky. Také své nové knihy píše ve francouzštině a nesvěřuje je českým překladatelům. Vůbec se tedy nedivím, těm jeho kecům o nacionalismu, sice se tady narodil, ale českou příslušnost nemá a ani o ní nestojí. To, že psal dobré knihy, nic nevypovídá o jeho charakteru. Co píše dnes, neumím posoudit, neumím francouzsky. Na spisovatele Kunderu, někdejšího těžkého bolševika, před časem vyplavalo i udavačství. Pracovník Ústavu pro studium totalitních režimů Adam Hradílek, zveřejnil dokument, který vypovídá o tom, že spisovatel Milan Kundera v roce 1950 udal komunistické policii západního agenta Miroslava Dvořáčka, který pak strávil 14 let ve vězení. Kundera to samozřejmě popřel. Že ho tehdy obhajoval zrovna Pehe, který rozvádí různé možnosti, jak to bylo doopravdy bez Kunderovi spoluúčasti,tak to ve spisovatelův prospěch moc nevypovídá. Milan Kundera Sláva Stalinovi 1953 http://www.obrys-kmen.cz/archivok/index.php?rok=2007&cis=12&cl=07 únor 05, 2019 09:11

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment

>>Předchozí - Následující