O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
Napište nám |
Poradna Kudlanky |
Právní poradna |
Související články
Přihlášení
Anketa
HEZKÉ DNY VÁNOČNÍ I POVÁNOČNÍ |
![]() |
![]() |
![]() |
Čtvrtek, 20 prosinec 2018 | |||||||
![]()
A tak si jen říkám to, co jsem vždycky říkávala dětem: 24. prosince je stejný den, jako třeba 24. června, nebo září... prostě den jako každý jiný. Musí se vstát, dělat v podstatě všechno, jako každý jiný den, jen, pokud na to máme, tak bude lepší jídlo než jindy, a navíc třeba ještě něco dostanem :-))). Ale jinak se chovejte pokud možno stejně ...."
Proto vám všem přeju, aby vám nezaskočila kost z kapra, aby se povedly lahodné křupavé řízky, salát byl ten nej a nej - a dárky? Ty by snad ani být nemusely. To je jediné, co mi na Vánocích vadí - ta víceméně povinnost obdarovávat. A ne jen nějakou tou milou pozorností, ale "aby to bylo něco!!!". V některých rodinách se snad i soutěží, kdo dá víc a dražších dárků. Což podle mne vůbec není tou opravdovou podstatou Štědrého dne. Ale co už…
Tak vám tu nadělím pár trochu drsnějších vtipů, snad pro vyrovnání té přeslazené předvánoční nálady.
V kanceláři se nám náhle objevil takový zvláštní zvyk -
jídlo začalo dostávat jména.
Sedím tak hladový v obýváku a čekám na večeři, když slyším manželku, jak se mě z kuchyně ptá, jestli chci hovězí, kuřecí, nebo rybu. Potěšilo mě to a zvolil jsem rybu.
Dotaz na internetovém fóru: Prosím poraďte, neustále mě
svědí mezi prsty na nohou, co mám dělat?
Dva muži hrají golf. Jeden z nich se právě chystá odpálit,
když se na cestě kolem hřiště objeví smuteční průvod. V půli nápřahu se
zastaví, sejme čapku, zavře oči a skloní hlavu v tichém gestu úcty. Muž se vzpamatuje a odpoví: „To víte, byli jsme svoji 35 let."
Žena se pozdě v noci vrátí ze služební cesty. Potichu, aby nevzbudila manžela, dojde do ložnice - ale zpod deky místo dvou nohou čouhají nohy čtyři! Popadne ji amok a v záchvatu zuřivosti vezme baseballovou pálku, kterou mají vedle postele na zloděje, a mlátí a mlátí, než všechen křik ustane. Poté se dopotácí do kuchyně - kde v naprostém šoku vidí svého muže, jak poklidně sedí u stolu a čte si knížku. Když ji zaslechne, potěšeně od knížky vzhlédne: „Miláčku, ty už jsi zpátky? To je výborné! Přijeli tvoji rodiče, tak jsem jim dal naši ložnici, doufám, že ti to nevadí. Nechceš je jít pozdravit?“
Jeníček se u večeře zeptá maminky: „Mami, dají se jíst malí
černí brouci?"
Trvalo mi asi půl hodiny, než se mi konečně podařilo rozepnout Janinu podprsenku. Vůbec jsem si ten krám neměl zkoušet.
„Mami, kam se dávají tampóny“
„Mami, proč v naší rodině všichni umírají tak
nečekaně?"
|
< Předch. | Další > |
---|