Nabulion Buonaparte, pojmenovaný tak svou matkou, nebyl ani pofrancouzštěním svého jména na Napoleon jménem zrovna nadšen. Podepisoval se jen Bonaparte a málokdy přidal před podpis „N“ či „Np“. A že těch podpisů bylo… Návrhy ústav pro dobytá území, rozkazy armádě a příkazy a zákony všeho druhu, a pro všechny. To vše z titulu Císaře stojícího na vrcholu pyramidy totalitního státu, kterému neomezeně vládl skoro dvacet let. Sám byl neznaboh, lidstvem pohrdal.

Neutuchajici nadšení a pečlivost Francouzů z něj, za skoro dvě stě let po jeho smrti, vytvořily průkopníka v boji za lepší budoucnost všech a excelentniho vojevůdce. A jako vždy, opatrně vystavená legenda se skutečnosti pramálo podobá. Francouzská posmrtná propagace Napoleona byla již novými generacemi akceptována a v příštích stoletích se – dost možná - dočká rehabilitace i Hitler, Stalin a předseda Mao.

Vše mohlo být i jinak, kdyby kdysi Janov pod cenou neprodal Sardinii Francii, a nebo kdyby se Bonaparte rozhoupal ke vstupu do Britského námořnictva, ke svému dětskému snu. Místo toho mu jeho matka, skrze nejen společenský styk s guvernérem ostrova, zařídila stipendium pro chudé šlechtice na francouzské Armádní škole.

Graduoval asi čtyřicátý ze sedmdesáti a byl poté vybrán k dělostřelcům.

Jeho talentem od mládí ale byla matematika a čtení map; měl fantastickou představivost vidět mapy trojrozměrně, rozpoznat údolí a hory a cesty skrze ně.

Všech těchto svých darů využil úspěšně při vojenských operacích, které vždy vyhrávají ti připravenější, s více materiálem a s lepší výzbrojí.

Napoleon zmodernizoval a zrychlil přesuny svých armád a jejich podpory.

Z čistě vojenského hlediska přidal přímý a rychlý útok do týla nepřítele, motivoval své vojáky k rabování a plenění bez omezení, neboť Napoleon sám nepřispíval na financování svých armád v cizích zemí. Museli si nakrást - a to se jim dařilo.

I přes nemalé osobní zisky putovaly do Francie povozy plné uměleckých děl a cenných předmětů z vypleněných klášterů a zámků, v jejichž množství zcela zahanbil našeho „bratra Žižku“.

K moci se Napoleon dostal potlačením jednoho z mnohých povstání pařížského davu v porevolučních letech.

Na rozdíl od královského vojska v době předrevoluční, Napoleon nařídil použít v mušketách svých vojáků broky a těmi rozehnal nepříčetnou rebelii.