Masakr, kterého se dříve král neodvážil a skončil tak pod gilotinou, byl prvním krokem k ukončení Revoluce, která, jako všechny pozdější, přinesla jen chudobu a utrpení obyvatelstva.

Vojenské úspěchy v Itálii a Egyptě (tam to byla spíše jen ta kořist), zvýšily Napoleonovi jeho popularitu v zemi, čehož využil, a svrhl revoluční Council.

Council, poslední to revoluční relikvie, se stejně posledních pět let jen zabýval vymýšlením způsobu voleb, které by poslancům zaručily jejich stávající místa, a gilotinováním náhodně vybraných členů. Bonaparte se stal Prvním konsulem, později císařem a diktátorem.

Vše potvrdila Ústava, kterou sám přepsal.

Byl především vojevůdcem; v bitvách pod ním zahynulo devatenáct koní a mnoho dalších uštval k smrti.

Kopím probodnuté stehno bylo jedno z jeho těžších zranění, malé šrámy vůbec nepočítal, a sám prohlásil, že: "Nejvíce ho poranil psík Josefíny při svatební noci". Milenec to prý byl rychlý a sobecký.

Dobytá území rozdával generálům, rodině a přátelům, dbal i na svou pokladnu. Sepisoval ústavy a právní rady, většina z nich byla srdečně ignorována i ve Francii. Lidem přinesl jen strasti a bídu. Nenávist k němu nakonec dovedla německy mluvící země ke spojenectví proti němu, a tím i následnému vzniku Německa. Francouzský nacionalismus, který všude rozšiřoval, zakořenil v cizině a pomohl ho nakonec porazit. Později se německý nacionalismus vydal svojí cestou, a jako ten francouzský, vyprodukoval svého diktátora.

Napoleon byl poražen v Bitvě u Lipska a donucen k abdikaci. V té době byl, až na své vojáky, nenáviděn všemi, od Angličanů až po Rusy. Továrny a porcelánky, masově vyrábějící jeho portréty na talířích a jiném nádobí, se začaly poohlížet po jiných motivech, z nichž romantismus se ukázal jako nesmírně výnosný. Maminka Napoleona komentovala jeho kariéru nejprve slovy: "Jen aby to vydrželo", a při pozdější návštěvě Elby ho počastovala poznámkou: "Já ti to říkala…".