Je všeobecně známo, že zkracující se délka
slunečního svitu působí špatně nejen na náladu člověka, ale také na jeho
sexuální apetit. I z tohoto důvodu se mluví o sexuálně méně aktivnějších a chladnějších
seveřanech oproti vášnivým a horkokrevným jižanům. Nejlepším a nejlevnějším
léčivem je prý sex. To, že působí blahodárně na psychiku žen, potvrdily prý
výzkumy lékařů. Takto se prý nejlépe zbavíte svých stresů, depresí a migrén...
 Igor (1. 10.) je
ruská forma staroislandského jména Ingvarr a od něj odvozeného severského jména
Ivar, nebo Ivor. Doslova to znamená „hlídající Ing“. Nejedná se ovšem o
inženýra - nýbrž o staroislandského boha plodnosti, který se jmenoval ING. Slovo
varr nám připomíná německé "warten", z čehož je odvozeno počeštělé
"varta, vartovat". Jméno Igor je oblíbeno hlavně v Rusku a v bývalých
zemích Sovětského svazu. Může za to
kníže Igor - vládce Kyjevské Rusi.
Někteří
vědci se domnívají, že s nástupem Igora na trůn končí vláda Varjagů a k moci se
dostávají slovanské dynastie - tomu ovšem odporuje fakt, že Igor - tedy Ingvarr
- je varjažské jméno. Ovšem, mohl být
synem varjažského otce a slovanské matky. Což nikoho neudiví, protože Slovani
měli - a mají - vždycky hezké holky. A
kdopak asi Igorka učil mluvit??? Samo sebou, že maminka - otec buď bojoval,
nebo měl jiné starosti a na to, aby učil synka paci paci pacičky, nebo vařila
myšička kašičku, prostě neměl čas. A tak se Slované dostali k vládě na Kyjevské
Rusi.
U
nás moc Igorů není - sem tam by se nějaký našel - ovšem díky filmu "Obecná
škola" se v zemích českých i po světě proslavil učitel a krotitel zvlčilé
mládeže Igor Hnízdo.
Olivie, Oliver (2. 10.) U
těchto jmen je původ jasný - je odvozen od jména stromu, který pro obyvatele
středomoří, jižní Evropy a severní Afriky znamená všechno - plody k jídlu,
olej, dřevo a chladivý stín v letním žáru. Je to strom vážený, po generace
pěstovaný a opečovávaný a milovaný - oliva. Oliver je potom olivář - tedy
člověk o olivy pečující a Olivie je jeho ženská podoba. Je to jméno vážené a
zejména v přímořských zemích velice oblíbené. Co se týče svatých patronů tohoto
jména tak existovaly dvě Olivie - jedna žila v Brescii a druhá v Tunisu a obě
byly pro svou křesťanskou víru umučeny, jak jinak. A to je také vše, co se o
nich ví... Zato Svatý Oliver je znám. Jmenoval se Oliver Plunket, narodil se r
1629 v Irsku, v bohaté a urozené rodině. Studoval v Římě a dost mu to šlo,
protože se stal v pouhých devětatřiceti letech arcibiskupem v Armaghu a irským
primasem. Ale lehké to rozhodně neměl. V Anglii byli katolíci pronásledováni a
tak žilli v podstatě v ilegalitě. V roce 1673 byl přijat protikatolický zákon
zvaný test-act, a tím byl i arcibiskup donucen působit tajně. Ale každá doba má
své špicly a udavače - a každá nesvobodná země též - netýká se to tedy jen
Čechů, jak bychom se mylně domnívali. I tehdy tomu tak bylo. Oliver Plunket byl
zrazen, uvězněn, odsouzen pro velezradu a následně oběšen a navíc rozčtvrcen -
snad, aby náhodou neobživl. No, ale dostalo se mu zadostiučinění - dvanáctého
října1975 byl přijat mezi svaté. Známých Oliverů jsou spousty, jsou mezi nimi
vědci, umělci, státníci - ale připomeňme si jednoho, který nás svým smutným -
ale nakonec dobře končícím osudem dojímal celé dětství - tedy Olivera Twista.
Bohumil (3. 10.)
Tady překladu netřeba. Bohumil je člověk bohu milý a nejenom jemu. Nicméně, je
to slovanský překlad řeckého jména Theofilos, což znamená totéž, německá obdoba
tohoto jména je Gottlieb. Latinský překlad je pak Amadeus - tedy někdo, kdo
boha miluje, nebo někdo, kdo je bohem milován. Stejně tomu je i u ostatních
jazykových verzí. Bohumil - tedy Bohouš, Bóža, Bóďa - jak je komu libo. U nás
jich žije asi čtyřiadvacet tisíc. Bohumilové se též proslavili, např.
spisovatel Bohumil Říha, československý generál Bohumil Boček, legendární český
stolní tenista Bohumil Váňa, Bohumil Kubišta -
český malíř - ale hlavně!!!! Bohumil Hrabal, spisovatel, který miloval
kočky a psal nádherné drsně něžné příběhy ze života a proslul svým nekonečně
laskavým humorem a je čten, milován a obdivován napříč generacemi. Naštěstí se našel i režisér, který má pro
jeho díla velký cit a filmy natočené podle jeho příběhů slaví úspěchy zde i ve
světě Film Ostře sledované vlaky dostal dokonce i slavného Oscara. Popřejme
tedy Bohumilům, aby svůj svátek hezky oslavili a aby byli nadále milí nejen
bohu, ale i nám.
František (4. 10.) je
svátkem svatého Františka z Asisi. Původně se tak ale onen dotyčný nejmenoval.
Jeho jméno znělo Giovanni Bernadone a byl to moc šikovný a chytrý chlapeček,
který se naučil báječně francouzsky a tak mohl svému tatínkovi pomáhat s
obchodní korespondencí. Ten ho proto láskyplně nazýval Francesco - tedy
Francouzek (pro informaci: Francese - čti Frančéze - je italsky Francouz).
Ale
chlapeček vyrostl a jak to tak bývá, mladý, hezký, bohatý, chytil se partičky
kamarádů - všichni krčmáři ze široka daleka ho zdravili a samozřejmě, že ani
jednu sukni nenechal na pokoji.Takový život ovšem není nic zdravého, že. A tak
se stalo, že "Francouzek" velmi onemocněl. Když už to s ním vypadalo
bledě, šel se v zoufalství pomodlit do kostela San Damiano - a tu se stal
zázrak. Promluvil na něj obraz ukřižovaného Krista a požádal ho, aby dal ten
kostel opravit. Na Františka to udělalo takový obrovský dojem, že prodal
všechno otcovo zboží a peníze použil na opravu kostela. To ovšem byla poslední
kapka a Francescův tatínek to nevydýchal. Synka vyhnal - ten se sice uzdravil,
ale stal se z něho žebrák.
Jak
se říká, něco zlého, pro něco dobrého. Až tehdy František pochopil, že
bohatství není všechno a že existuje spousta lidí a zvířat, která potřebují
pomoc. Založil tedy řád Františkánů - který existuje dodnes a klade si za úkol
život v prostotě a chudobě a pomoc bližním. Jelikož byl František v podstatě
moc hodný člověk a miloval zvířata, stal se jejich patronem, a dnešní den byl vyhlášen Mezinárodním dnem
zvířat. A nebudete tomu věřit, ale papež Jan Pavel II. jej v roce 1979
prohlásil za patrona ekologů. Slavné tu jmenovat nebudu, to by bylo na knihu.
Každý si jistě na nějakého vzpomeneme. Já například na skvělého Františka
Filipovského
Eliška
(5. 10.) toto hezké jméno je českou formou jména Alžběta, které je původu
hebrejského. Původně znělo Elíšebet a znamenalo „Bůh je má přísaha". V českém kalendáři jsou uvedena obě jména -
pro zajímavost můžeme uvést, že další formou tohoto jména je Isabela. Jsou to
jména královská. Našimi dějinami prošla Eliška Přemyslovna - matka našeho otce
Vlasti, Karla čtvrtého. Její manželství s Janem Lucemburským ovšem nijak
šťastné nebylo. Prostě takové to domácí násilí jak vyšité. Dokonce před ním
musela chudák Eliška uprchnout a skrývat se u svého zetě Jindřicha Bavorského.
Nakonec osamocena umírá. Další naší Eliškou byla Eliška zvaná Rejčka, která
byla manželkou českého krále Václava II. Královskými jmény jsou i další formy
tohoto jména - tedy Alžběta a Isabela. Ty ovšem dnes svátek nemají a tak o nich
až zas jindy. Popřejme tedy krásným a něžným Eliškám hezký den a příjemnou
oslavu - a jestli se jim bude chtít, mohou na svátek Alžběty oslavovat znovu.
Hanuš (6. 10.) v
dnešní době není moc časté jméno - ale zase přichází do módy. Jeho původ je v
německém jméně Johannes - tedy Jan; jeho zdrobnělina je Hannes (čili Honzík),
kteréžto jméno čeština změkčila a tak jsme získali Hanuše. Jestliže pozorně
čtete naše povídání o jménech, pak víte, že Jan pochází ze hebrejského jména
Jochanán, tedy „Bůh je milostivý". Nu, dejme tomu. U nás se proslavil
Mistr Hanuš, který - podle pověsti - sestrojil Staroměstský orloj. Poté, co ho
pražští radní dali "z vděčnosti" oslepit, aby už nikdy nikde nemohl
podobné dílo sestrojit, nechal se k němu Mistr Hanuš přivést a chod orloje jim
zastavil. Trvalo léta, než ho (tedy orloj) zase opravili, aby dál mohl fungovat
a ukazovat čas a aby mohlo dvanáct apoštolů vykukovat nejen na Pražany, ale
především na davy nadšených turistů. Hanušů nám tu v dnešní době zbylo asi 400
- tak jim popřejeme, aby si svůj svátek hezky užili.
Justýna (7. 10.) má
jméno přinejmenším v českých luzích a hájích (a moravských a slezských)
neobvyklé. Toto jméno pochází z latiny a dalo by se přeložit jako spravedlivá.
V dřevních dobách národního obrození se toto jméno překládalo jako Pravomila,
nebo Pravoslava. Samo sebou, že existovala i svatá Justýna - která byla - jak
také jinak - mučednicích a byla umučena v r.300 v Padově, poři velkém
pronásledování křesťanů. Tamtéž také
stojí mohutný kostel vybudovaný v šestém století a Justýně zasvěcený. Jinak,
jak již zde by o řečeno, Justýn u nás moc nežije - ale v anglofonních , či
frankofonních zemích již žije dost. Ale i těm, které žijí u nás - blahopřejeme.
Pidřich
|
