 Většina lidí zná staré pravidlo – napřed se nadechni, počítej do desíti, teprve pak nějak reaguj. Jenže většina lidí to ale nevydrží, a začne to “řešit” okamžitě. Z pusy vylítne všechno a hned, byť by to dotyčný tak nemyslel, ruce a nohy zareagují okamžitě a často i bez rozmyslu. Nedávno jsem slyšela vyprávět velice zajímavý příběh. Třeba jste ho už někde slyšeli…
Čingischán, všemocný král a bojovník, si rád a často vyjížděl na lov. Spousta lovců, spousta služebnictva, spousta psů, hodně jídla pití, veselí a zábavy. Čingischán si na lovy bral i svého vycvičeného jestřába. V jedno pozdní odpoledne, právě po podobném celodenním lovu, se Čingischán od své družiny oddělil, a vydal se k domovu jinou cestou. Znal lesy jako své boty a chtěl se ještě projet. Uprostřed hor a lesů, dostal ale žízeň. Nikde žádný potok, žádná voda. Konečně našel malinkatý pramínek, sesedl z koně, vyndal pohár a trpělivě čekal, až mu pomalu nateče aspoň trochu vody. 
Když přiblížil pohár k ústům, ozval se svištivý zvuk a z nebe se řítil jestřáb a pohár králi z ruky vyrazil. Král se velice podivil… ale jestřáb opět vzlétl a chvíli lítal tam a zpět, než se usadil na stromě stojícím opodál. Král znovu zvedl pohár, počkal až mu nakape alespoň něco, ale když se chtěl napít, jestřáb mu ho z ruky vyrazil opět. To už byl král nepříčetně rozzlobený, a když se jestřáb přiblížil a vyrazil mu pohár potřetí, připravil si do druhé ruky dýku. Jednou ranou jestřába zabil. Teď se konečně napiju, myslel si. Jenže jak se soustředil na to, aby zneškodnil jestřába, pohár mu odlétl a zapadl mezi dva kameny ve skále. Čingischán začal šplhat po skále a žízeň měl větší a větší. Když se konečně dostal až nahoru, našel malou studánku, ze které po skále stékal pramínek vody, které se celou dobu snažil napít… Ve studánce ležel mrtvý ten nejjedovatější had. Čingischán okamžitě zapomněl na svou žízeň. Jestřáb mi zachránil život, pomyslel si. A já jsem se mu odměnil tak, že jsem ho zabil. Dnes jsem dostal velkou a smutnou lekcí – nikdy se nerozhodovat rozčilený a pod vlivem a hněvu. Myslím, že přesně to je běžný problém v našem životě. Ať už se jedná o sport, mezilidské či pracovní vztahy. Život je často emocionální horská dráha a každý z nás reaguje jinak. Nikdy ale není dobré se nechat ovlivňovat hněvem a rozčilením. Nezvládnul to ani mocný Čingischán… GRETA (Tolik bylo a je na světě úžasných a obdivuhodných lidí... Ale víc zůstanou v paměti ti, co spíš ubližují - absurdní, že?)
|
