 V pamětech se praví, že Řím byl drsný a renesance pestrá. Nezbývá nám nic jiného než se přesunout v čase, ale v Itálii zůstaneme – přesouváme se do slunné italské renesance. Zjistíme, že se antikou inspirovala i v jedech. Přesvědčíme se, že jejich popularita neklesala, ale dosahuje dokonalosti i vrcholu.
Renesanční smetánka „otravovala“ bez uzardění a vynikala kreativitou. Míchaly se jedy z vícero složek, aby průběh otravy připomínal nemoc a na traviči neulpělo žádné podezření. V oblibě jsou výtažky z rostlin – blín, durman, bolehlav, případně z jedovatých hub. Do obliby se bezpochyby dostal i arzenik. Rafinovanost tohoto bílého prášku byla v tom, že byl bez zápachu i chuti a účinek spolehlivý. Fantazie v toxikaci neznala mezí. Jedem, krom jídla a pití, traviči napouštěli košile, dámské košilky, rukavice, rukavičky, paruky, pudry, knihy, rtěnky… Ano, rtěnka byla nesmírně oblíbená, vždyť vášnivý polibek přinese lásce chtivému smrt. Sokyně v lásce zase mohla spolehlivě použít jed, po kterém dotyčná zešedivěla, nemocně vypadala její pleť či ji vypadaly zoubky, chuděrce… A cesta k milenci byla opět volná. Prostě romantika a ještě navíc renesanční.
Mistrem v oblasti nenápadného odstranění soupeře se stal v 15. století rod Borgiů. Jako nejdokonalejší a nejrafinovanější z rodu Borgiů se ukázal sám papež Alexandr VI. zvaný “bohabojný“. Ten měl pro jedovatý přípitek dokonce zvláštní zlatý pohár na víno a nepohodlní odpůrci to měli spočítané.
-doktor- (příště: baroko bez skrupulí)
|
