Choroby je třeba nejen diagnostikovat a léčit, ale také vysvětlovat jejich příčiny. Už ze starověku pochází mylná představa, že nemoc je způsobena špatnými šťávami, které cirkulují v těle. Logicky z toho vyplynuly i možnosti léčby. Špatnou šťávu je nutno z těla vypustit, zbavit ho jedů. Takový názor zastával už Hippokrates. K vyléčení má vést pocení, vyprázdnění žaludku zvracením, střev projímadlem, vypuštění krve nebo hnisu.

Tato představa se stala základem mnoha lékařských postupů a udržela se v původním smyslu a rozsahu až do 19. století do doby, kdy byly objeveny infekční zárodky a postupně i řada dalších nezávislých příčin chorob. Mnoho z původních metod proto postupně zaniklo, např. dříve široce rozšířené pouštění krve, jiné se udržely dodnes jako pomocné, v některých případech skutečně prospěšné metody.

K těm dosud užívaným, i když zřídka a obvykle jen léčitelem, patří léčba pijavkami nebo baňkami, přikládání dráždivých náplastí nebo ojediněle ještě založení fontanely nebo hluboké rány. Změnila se však terminologie, místo o škodlivých šťávách mluví někteří dnešní léčitelé o „toxinech“, které mají být hlavní příčinou nemocí a o detoxikaci. Téměř všechny staré i nově vymyšlené metody alternativní medicíny, právě tak jako potravinové doplňky inzerované na webu, mají detoxikovat organizmus a také ho ovšem imunomodulovat.

Dvě z detoxikačních metod jsou dnes v módě, jednak výplachy střev, dnes známé pod vědecky znějícím názvem colonhydroterapie, jednak různé typy moderních, vysoce „sofistikovaných“ detoxikačních postupů, jejichž typickým příkladem v naší republice je metoda MUDr. J. Jonáše, zvaná hrdě „Detoxikační medicína“.

Colonhydroterapie (Kolonhydroterapie, Hydrocolon) Colonhydroterapie je jen dnešní módní alternativou prastarých metod, vycházejících z mylné představy, že se v těle nemocného člověka hromadí a proudí škodlivé, toxické šťávy. Léčba má spočívat v jejich vypuštění. Dnes se mluví o detoxikaci. K takovým přírodním metodám vedle vyvolání pocení, zvracení, průjmu, pouštění krve, vypuštění hnisu z ran a „fontanel“ patřil výplach tlustého střeva, klystýr. Ten se používal již v Persii, Indii, Římě i Řecku.

Také Hippokrates doporučoval výplachy střeva solným roztokem, vínem nebo olivovým olejem pomocí rákosové trubičky. Teprve v 11. století byla vyvinuta v perskoarabské oblasti klystýrová stříkačka, která se používá dodnes. I podle zastánců dnešní colonhydroterapie se v tlustém střevě hromadí odpadové, toxické produkty, které by měly být co nejrychleji odstraněny z těla, aby nedocházelo k otravě. Metoda a speciální výplachový přístroj v dnešní podobě vznikly v USA a přes Kanadu se rozšířily do Evropy. Metodu používají jak léčitelé, tak „přírodní“ lékaři nebo i lázeňské domy. V posledních letech pronikla i do ČR, kde jí nabízí řada soukromých zdravotnických zařízení včetně známého Institutu celostní medicíny.

 Zastánci colonhydroterapie argumentují tím, že vlivem nezdravého zevního prostředí, špatné výživy, chemických látek v potravě nebo vlivem chemických léčiv dojde ke střevní „dysbióze“, to jest narušení rovnováhy ve výskytu a množství bakterií, které jsou normálně obsaženy ve střevě. Důsledkem je narušení činnosti střev, zácpa, hniloba a rozklad střevního obsahu, zvýšená produkce toxických látek, které pak mohou organizmus poškozovat, a porucha imunitních mechanizmů. To má vést k depresím, infekci, kožním chorobám, revmatizmu, alergiím, hypertenzi aj. Cílem colonhydroterapie je obnovit fyziologické bakteriální poměry ve střevě. Špatné bakterie se odplaví nebo kyslíkem zahubí, dobré se oživí, odstraní se i plísně. Lidské tělo se tak pomocí výplachu tlustého střeva detoxikuje. Proto lze metodu zařadit do rámce četných detoxikačních metod.