Možná je to tím, že mám v sobě ještě pořád sváteční melancholii; přestože je už pár dnů nový rok.  A tak mám pocit, že něco starého je za námi a naopak je tu možnost, jak být v novém, začínajícím roce, lepší. Když člověk udělá někoho jiného šťastným,  má z toho dobrý pocit a je spokojen tím pádem i on.

Jak jsem se dočetla – tak jestliže uděláme pro někoho něco hezkého, v mozku se vyplaví oxytocin, dopamin a endorfin. (Oxytocin je hormon, který vzniká mezi matkou a dítětem, nebo mezi milenci. Dopamin se vytváří při očekávání a pozitivní motivaci, uvolňuje se třeba při sexu nebo po dobrém jídle. Endorfin je známý jako hormon štěstí, nejčastěji vzniká mimo jiné při sportu.) Celý tenhle hormonální koktejl se  nám vyplaví, vykonáme-li něco hezkého. Čímž následně limitujeme vlastní stres a ještě se zlepšuje  naše imunita. No uznejte - není to super?

Doba předvánoční i svátky samy jsou období plné stresu, horečného shánění dárků, nervózního běhání na poštu, pečení cukroví na poslední chvíli a frenetického úklidu všude možně. Bylo velice často slyšet, jak jsou lidé na svátky už naštvaní, jak se těší, až to bláznění bude za nimi, a že jen pohled na davy v obchodech jim přinášejí pocity zbytečnosti z vánočního poblouznění. Kdykoli takovou podobnou řeč slyším, naskočí mi husí kůže a snad i pupínky. Neboť: “Každý svého štěstí strůjce”. Nebo jak řekl Jimmy Hendrix: “Já jsem ten, kdo nakonec umře, tak mě nechte žít můj život tak, jak chci já”. Jestliže si tedy dotyční zvolí být přes svátky vystresováni, naštváni a plní vzteku, je to jen na nich.

To chlupaté bílé je náš pes.

Veverák, manžel i pes si užívají příjemný den...

Ale vždyť to je přece každého volba! Svátky přeci mohou být čas pohodový a nádherný! Úsměv a milé slovo nic nestojí. Vždyť člověk se může radovat i z maličkostí. Že může sedět v teple, být ve styku se svými blízkými,  s rodinou (třeba jen po telefonu), že má co jíst, být vděčný za zdraví, práci, lásku…za to, že tady ještě pořád je.

Nikdo nikoho nenutí plnit nějaký plán, a z mé zkušenosti – alespoň se to týká lidí kolem mě – to nikdo nijak nehrotí. Uklizeno? Upečeno? Nakoupeno? Jsou přeci důležitější věci. Vždyť: “Čas je dlouhý, ale život krátký” (Stevie Wonder); “Se životem je to jako se hrou - nezáleží na tom, jak je dlouhá, nýbrž na tom, jak se hraje” (Lucius Annaeus Seneca). Ale hlavně moudré staré přísloví: “Koně můžeš přivést k vodě, ale napít se musí sám”. A já myslím na citát jednoho z mých nejoblíbenějších autorů: “Reálný život člověka je často život, který jsme nikdy nevedli” (Oscar Wilde).

A tak se dívám ven a myslím na křepeláka, který pomáhá kamarádovi, a nic z toho nemá. Který je rád, že se svým kamarádem prostě jsou spolu. V zimě a mrazu, i bez jistoty přežití.