V zásadě si řekněme, že hovadskost myšlení všech těch bojovnic a bojovníků proti sexu a všeho kolem, jak to provozuje lidstvo od začátků civilizace, nakonec neuspěje. Tedy včetně svádění, osahávání, nabízení atd., které nikdo nikdy nezničí. I kdyby se povedlo dnešním pomatencům na nějakou dobu zavést mravy z doby královny Viktorie, kdy se balily do látky i nohy od piana, aby nebyla narušena mravnost, je potřeba mít na paměti, že je to jen na čas.

A že v minulé době hysterické mravnosti měl Londýn největší počet prostitutek na počet obyvatel. A to od dob, kdy se nazýval Londinium. V zásadě lze říci, že „vědomé potlačení sexuálního puzení“ má šanci na úspěch asi takovou, jako když se pokoušíte udusit tím, že přestanete dýchat. Prostě to nejde. Ale nás a naše potomky to může dost otravovat. A pomoci zlikvidovat naši civilizaci také.

Tvrdit, že sáhnutí na koleno nebo na zadek, pozvání na rande anebo nemravný vtip je sexuální násilí, je stejná zhovadilost,jako když českoslovenští komunisté v roce 1948 tvrdili,že každý holič a malíř pokojů je kapitalistický vyděrač a zločinec.

Na stejné úrovni je dnes tvrzení, že už „vyzývavý“ pohled na ženu je sám o sobě sexistický útok a téměř znásilnění. Nevím, jak v USA a v „západní Evropě“. Tam se ze strachu tak strašně politicky korektně lže, že ani vaši přátelé vám nepoví, co si myslí. Na druhou stranu si myslím, že prakticky nikdo ve střední a východní Evropě těmhle nesmyslům nevěří.

Ale rozmohla se nám nová móda. Předposranost a doprdelevlezismus (promiňte, ale jinak to vyjádřit nejde), což se (na základě historických zkušeností s nacismem a komunismem) děje tak, že se objevilo množství článků k tématu. V kterých ještě dříve, než autoři opatrně jen lehce zapochybují o čistotě tohoto hnutí, složí úlitbu ideovému božstvu. Jak je to sexuální násilí hnusné. A pomelou přitom vše dohromady. Skutečné znásilnění, dětské hraní si na „doktora“, nevinný polibek šestiletého dítěte jinému dítěti, stejně jako zážitky namol ožralé káči, která se probere z deliria lidově zvaného „okno“ a ječí o „znásilnění“. Podle sovětského vzoru „vsjo ravno“. Vše je to násilný sex.

A náš mainstreamový risk cítí, že tahle hovadina u nás neprojde. A začne psát tak nějak, jako když se prováděla konstruktivní kritika v šedesátých letech. Když se nejprve čtenáři sdělilo, že pisatel je pevně přesvědčen o tom, že komunismus je budoucností lidstva. Dnes že ženy jsou obětí falokratů a machistů. Tak jako dřív, že „proletáři všech zemí“ se určitě spojí. A pak se opatrně označilo to, o co autorovi šlo. No, historická zkušenost národa se nedá jen tak překonat.

Jako třeba paní Veronika Bednářová v Reflexu č. 45/12017 v článku o „MeToo“. Kde se objevuje již klasický fenomén údajné onanie pře nevinnou ženskou duší. To je staré, co si pamatuji. Jistý slavný zpěvák, v době. když to měl u komunistů politicky nahnuté, byl označován za muže, jenž v tramvajích pře zděšenými ženami masturbuje. Nevím, jak kdy. Ale když můj kamarád, jeho spolužák, dostával pro nás občas volňásky do kavárny Alfa a pak jsme jezdili noční tramvají č. 3 do Kobylis i s oním božským zpěvákem, ten nic takového neprovozoval.