Ahoj Danielo, ctu si Kudlanku skoro denne. Obcas, ne moc casto, reaguji...ale... Uz dost dlouho mi nedava pokoj jeden z problemu. Mozna ti hned zasviti - byla to jedna z reakcí na článek "Vyhorela". Pro mne to bylo to nejsilnejsi, co jsem na Kudlance, a nejenom tady, cetla. Vytiskla jsem si to a vracim se k tomu... chtela jsem reagovat ihned, ale nakonec jsem nemohla.

Je to pro mne bolestive a musela jsem se s tim vyrovnavat sama. Vratilo mne to totiž do dnu, kdy jsem i ja prozivala to same - i kdyz jine...ach jo, ty fraze slovicek :- ))). Diky moc, Alena

     Bylo to na podzim, kdy pod zmiňovaný původní článek napsala jedna z kudlančích čtenářek on u zmiňovanou, velmi smutnou reakci. Tu podstatnou část z ní vám nyní kopíruji.

     „...Nejhorší je, když se člověk dostane do srabu, je nemocný a zůstane sám se svojí nemocí. Partnera nemám už dlouho - vím, že život se mnou byl někdy těžký, tak už ho ani nehledám. Nemám si s kým popovídat, i když kamarádky mám. A tak, když je mi nejhůř, zavolám si na nějakou linku důvěry, kde se vypovídám. Mám chuť se někam zavrtat do nory.

     Působí na mě změny počasí, teď, i když je relativně hezky, se cítím pod psa. A MYSLÍM SI, ŽE JE TO TÍM, ŽE SE CÍTÍM STRAŠNĚ SAMA. Ještě, že máme doma kocoura. Mě je třeba taky dnes zase blbě, cítím se osaměle, snažím si najít v něčem nějaký důvod, ale.... chce se mi bulet, a dnes, ač jsem chtěla jet nakupovat, nedokážu vyjít sama ani z bytu.

     Ráno po probuzení si většinou hledám důvod, proč mám vlastně vstát z tý postele...

     Ale snad bude zas líp. Ahoj. M."

     Uplynulé dny byly také dost hektické a náročné - právě pro ty mezi námi, kteří buď mají nějaké smutné události ve svém okolí či přímo v rodině, či jsouˇ"čerstvě" opuštěni. Ať přítelem, manželem či jen na ně doléhá svět přirozeným vývojem událostí - rodina se rozlétá do světa, ač se nikomu nic nestalo, najednou jsou všichni pryč a dotyčná/ý se cítí najednou tolik moc sami...  Dění kolem je jen nudný černobílý film a osobní trápení je tak silné, že člověka nic jiného nezajímá.

     Co s tím? Pokud někomu z vás je stejně, pokud jen rozum vás přiměje pokračovat v činnostech, chodit do práce, mluvit s lidmi a přitom je vám jedno, co děláte a co se stane... Pokud si připadáte nezajímaví, neschopní, na obtíž... Pak se možná vaše bolest jmenuje deprese. Pomoc je však možná, a to ve většině případů. Cesty jsou různé, někdy stačí dozvědět se o problému více, někdy je třeba o vzniklé situaci opakovaně hovořit, někdy pomohou na přechodnou dobu podané léky...

     Důležité je nezůstávat s potížemi sámi, vyhledat pomoc a vyhledat ji co nejdříve.  Kam se obrátit o pomoc? Nejjednodušší a obvyklá cesta vede k lékaři. A ještě jedno - je dobré snažit se najít vždycky něco, co potěší. Ať je to třeba kocour, kytičky, příroda kolem, zkusit doma něco udělat, vytvořit jen tak, sobě pro potěchu. Na nic nespěchat, netlačit, naučit  se věřit, že všechno se dá zvládnout...

d@niela

Komentáře (61)

Zobrazit/Skrýt komentáře Asi jsem na tom nebyla : Jitka tak moc špatně, když jsem po spoustě let zůstala sama, moje nemoc byla opravdu jen ta deprese, ale i tak jsem šla (upřímně řečeno, musela jsem, protože jsem za sebou měla takový šeredný zážitek a bez slibu, že se budu léčit, bych byla zůstala v psychiatrické léčebně)k psychiatrovi. Těžko říct, jestli to byla zásluha medikamentů nebo času, ale dostala jsem se z toho. Tehdy jsem nevěřila, že mi ještě někdy může být dobře. Ale v těchhle případech asi čas opravdu zafunguje, bolest zmizí někam hluboko, odkud se ozývá už jen občas a slabě. Takže radím navštívit lékaře. Úplně nejlepší by asi byla tzv. skupinová terapie, kdysi bývaly v manželských poradnách zdarma, ale teď už se platí a ne málo. Taky jsem o ní uvažovala, ale ty peníze mě odradily. Ale u Aleny asi jde o něco jiného, než u mně. V každém případ držím palce. leden 02, 2008 14:15 Mam podobnou zkušenost : Kačka Je tomu zhruba dva měsíce, kdy jsem se po několika událostech, které se sešli najednou jsem se ocitla psychicky na dně. Seděla jsem doma a smutek byl jediným mým společníkem. Naštěstí mám velice dobrou kamarádku, která mi hodně pomohla a taky jsem si zašla k mé obvodní lékařce (protože jsem ani nezvládala jít do práce), která zafungovala docela dost jako psycholožka. Šlo to celkem pomaličku, ale šlo to. Říkala jsem si, ano, teď mám velice špatné období, ale to musí někdy zkončit. Rozhodně je také dobré nebýt sám/a. Postupem času se má nálada začala zlepšovat a bylo lépe. Každopádně všem co něco takového prožívají přeju mnoho štěstí a držte se, protože to co je zlé se obrátí v dobré... leden 02, 2008 14:43 Máte-li Internet, máte napůl vyhráno. : mamča Když je člověk v depresi, nechce se mu nikam chodit, s někým mluvit, vstávat z postele, jíst, dýchat... Napište své trápení třeba na : http://zivotniproblemy.wz.cz/ nebo přímo psychiatričce : http://vodopad.cz Někdy i utřídění myšlenek pomůže, aby člověk udělal ten správný první krok. leden 02, 2008 16:22 Deprese ... : Iveta Jo také vím o čem je řeč. Teď jsem v pohodě, ale mívám deprese, které se vracejí. To mě nic nebaví, do všeho se musím nutit. Už asi 2 roky se léčím u psyhiatra. Měla jsem těžký úraz, kdy jsem prožila peklo. Mám trvalé následky, které zhoršily mé společenské uplatnění. Přišla jsem o práci a málem i o manžela /nevěra/. Mám kolem sebe rodinu, ale i tak si v depresích připadám jako cizinec mezi nejbližšími. Pláču, jsem smutná a jim je to jedno. Chodí kolem mně, nevšímají si mě a čekají až mě to přejde. A mě to zatím moc bolí a to tak, že nemůžu ani mluvit. Nebudete mi věřit, ale rozplakala jsem se u štědrovečerního stolu. A opět to samé, přestali si mě všímat. Nechali mě s mou bolestí /mám pocit, že puknu/ osamotě a bavili se beze mě. Kruté nebo si vážně za to můžu sama? Asi to tak má být. Nepoznala jsem nic jiného. Měla bych napsat, že jsem 27 let vdaná a mám 2 dospělé děti /syn 26, dcera 22/. Nic netrvá věčně, ani bolest ne. Prostě jsem se naučila s tím žít. leden 02, 2008 20:30 Iveto, : Sammy myslim, ze je na case se poohlednout po jinem psychiatrovi. Kdyz za dva roky Ti nemohl nejak pomoci, zkus jinou moznost. Lekari jsou take jenom lide, a kazdy ma jiny nazor. Myslim, ze za pokus to stoji. Drzim palce, zkus s tim neco udelat. leden 02, 2008 21:03 Jeste neco Iveto : Sammy pokus se promluvit s rodinou v dobe, kdy nemas deprese a vysvetlit jim, ze prave ta nevsimavost Ti ublizuje. Totiz oni si mohou myslet, ze je to co chces. Musite si sednout a promluvit si o tom. Nekdy pro okoli je tezke odhadnout, jak se spravne zachovat. leden 02, 2008 21:12 ... : Olina Tak kdyz jsem si procitala tenhle clanek a reakce na nej, vylezlo mi z toho jedine... moje mama... presne jako kdyby jste psaly o ni. Nejhorsi na tom je, ze ja ji nejak nemuzu pomoci, neziji v cechach a zatim se nemuzu prijet ani podivat. Bojim se telefonovat domu, vzdy se to neobejde bez breku a samoobvinovani se / z maminy strany, babicciny uz taky/ . Vypada to, ze je v tezkych depresich, na vanoce si vypla telefon a vzkazala mi, ze ji nesmim volat, od babicky odmitla darky, od segry taky , na vsechny je pry zla, neda se s ni rozumne bavit. Je uz osm let po rozvodu s otcem , byli spolu petadvacet let a dodnes mu to neodpustila, ale zaroven se sama obvinuje, porad mi pise, ze zije tak jak si zaslouzi, coz v prekladu znamena - vsichni se na me vykaslali, otocili se ke me zady, nikdo me nechce, jsem asi teda spatnej clovek. Jsem z toho hodne spatna, tak rada bych ji pomohla, ale nevim jak na tu dalku. Na segru spoleh neni, ta v tom ma taky svuj podil viny, ale to je na dalsi dlouhosahle povidani. leden 02, 2008 23:09 Milá Olino, : d@niela Měla bych pro tebe radu, snad úspěšnou... Zkus mi napsat - daniela - zavináč - kudlanka.cz. Hele, já si myslím, že se to ještě všechno dá nějak zvládnout, věř mi. Pevně doufám, že sem ještě koukneš - a tímpádem se ozveš .-))) leden 03, 2008 01:05 Dost dobrý: "Na segru spoleh neni ...." To je fakt úžasný konstatování. A na tebe je spoleh? : NČ Ráda bys jí pomohla (jak šlechetné), ale nevíš jak, nemůžeš na tu dálku (jak pohodlné a snadné očištění vlastního svědomí)!!! Já to vidím spíš tak, že kdo chce - hledá cestu. Kdo nechce - hledá výmluvu. leden 03, 2008 06:06 Nekdy clovek chce pomoct, ale nejde to ... : Kristina pokud nechce i druha strana. Chapu vsechny, kteri propadnou depresy, je to tezke pro Vas i pro Vase blizke. Pokud muzete, naznacte blizkym jak s Vami maji jednat, klidne jim to napiste - maly manual, mozna pomuze i Vam samotnym, ujasnite si totiz co chcete. Pak je dulezite si uvedomit, ze i depka je jista emoce - mne pomaha si ji proste prozit. Pokud je clovek sam k sobe uprimny a ujasni si proc je mu blbe, co dela spatne, cim sam sobe ublizuje - muze ho takova depka i posunout nekam dal. Kdyz je to dlouhodobe, navstivte lekare. Osobne s depkoleky nemam zkusennost, ale znam par lidi, kterym se timto zpusobem zmenil zivot. Na druhou stranu - nezazlivejte svym blizkym, ze nevi co s Vami. Treba se vam snazi pomoct, ale Vy jste ve sve Depko-smycce a treba jejich signaly ani nezaznamenate. A jak pomahat matkam, ktere jsou v dlouhodobe depresy? Nekdy to nejde, na toto tema bych mohla napsat velice dlouhy roman. A pokud by mi nekdo vratil protelefonovane penizky, asi bych mela nejmin na novou kuchyn. Nekdy proste cestovat nemuzete, tak telefonujete, posilate penize, domlouvate, radite, ... a pokud na druhe strane stale jen slysite, ze toto reseni neni mozne "PROTOZE" nema penize, nema bryle, na to ona neni,tahle zenska je blba, vsechno ji boli, nedostala darek, dostala darek, ale byl blbej a spatne zabalenej, pritel ji dal ruzi a ona miluje tulipany ... Verte, ze nekdy to proste nejde, vzdala jsem to, neb dle meho nazoru jsem vycerpala vsechny moznosti. leden 03, 2008 12:06 Kristi, to okomentování jisté sebestřednosti našich blízkých je ledově upřímné a pravdivé : wendy a já se ptám - jsou nemocní, nebo jen takovýmto způsobem sobečtí ? Vždyť prožívají strašný život a hlavně tím trestají sami sebe. Ovšem jsou případy, že si v tom libují, taková psychohypochondrie. Nezávidím ti tvoji zkušednost... leden 03, 2008 12:52 ... : Olina NC , jak jsem psala, povidani o segre a tim spojenych vecech je na dlouho a mozna v ty kratkosti to vyzni tak , ze se ocistuji a hledam vymluvy , ze ja jsem ta lepsi. Samozrejme nejsem lepsi, odjela jsem daleko a mamu tam nechala a zacala jsem si zit svuj vlastni zivot, ale neni mi jedno , jak to s ni vypada , jak zije, ale sestre jaksi ano. Bydli od ni par minut autem a nekdy se k ni chova jako bych se ja nikdy nezachovala k tomu nejpodlejsimu cloveku. Danielo, budu se snazit neco sesmolit, aby to hlavne davalo hlavu a patu. leden 03, 2008 12:55 wendy, ja nevim ... : Kristina urcite jsou lide, kteri jsou nemocni a potrebuji pomoct, ale na druhou stranu jsou i lide, kteri to snad maji jako konicka. Nekdy mam pocit, ze je to jako zamotana cesta, na te ceste mas nejake sance a moznosti. Kdyz sanci najdes a vyuzijes ji, tak Ti to jakoby ukaze spravny smer a jdes dal, kde najdes dalsi moznosti. Pokud, ale vse kolem sebe ignorujes, nic nevyzkousis a jen si foukas to svoje bebicko, tak se vzdalujes od te cesty a vlastne se ztratis a cim vic jsi ztracena, tim mas mensi sanci, ze najdes cestu zpet. leden 03, 2008 13:15 Sama si odpovídáš: : NČ Sestra se k ní aspoň chová. Někdy hrozně, ale chová. Nenapadlo tě, třeba někdy, jen samozřejmě omylem, že by máma třeba chtěla, aby i ty ses k ní chovala??? Je moc snadný prásknout do bot, strčit do ruky veslo sestře a sama vyskočit na břeh. No, když máš na to žaludek.... Ale ještě ji osočovat, že "...se chová...". Sorrrrry, to TOBĚ fakt nepřísluší. leden 03, 2008 13:20 Olino, souhlasim s NC.. : mila1 ono je strasne lehke nekam daleko odjet a zdaleka hodnotit a kritizovat jednani tech, co zustali.. ja jsem v roli te segry, co na ni neni spoleh.. aspon tak to obcas vidi moje segra, ktera zije daleko a souziti moje a matky jenom kritizuje.. pred casem se prichomytla k jednomu nasemu nedorozumeni, ktere se ale hned po jejim odjezdu vysvetlilo a byl ohen na strese, jak strasne se k matce chovam.. ale to, jak je nekdy tezke najit kompromis mezi dvema generacemi, to uz neresila, protoze to neni jeji problem..takze - radsi si zarid, at maminku casteji vidis a pak teprve kritizuj leden 03, 2008 13:34 Olino, : ïvanka pustili se tady do tebe všichni a i když tě chápu, tak musíš zas naopak chápat ty je. Je přeci tolik moc věcí, které se dají udělat... Teď, v době, kdy počítač není nic, co by se nedalo poměrně levně pořídit? Hele, nemyslím, že by tvoje maminka potřebovala nějakej úžasnej super model - ale stačilo by jí pořídit něco levného, něco - kam by se dala připojit obyčejná malá kamerka, zapojit to všechno - a pokud možno co nejjednoduššeji - vím o čem mluvím, kamarádovi to takhle zařizoval syn jejich známých - takže maminka pak jen v určitou dobu zasedne k počítači, klikne semhle a támhle - zprvu by s ní mohla být ta tvá sestra nebo kdokoli jiný - a ejhle, můžeš se s maminkou vidět a normálně si povídat... Ano, občas je obraz trhaný, občas i ten zvuk stojí za bačkoru, ale to všechno by maminka určitě tolerovala. A věř mi, že by pak dejme tomu celý týden žila jen v naději a těšení se na (např.!) sobotu večer, kdy třeba tam u tebe je ráno, ale ona tě uvidí, řekne ti, co je nového, ty jí řekneš pár vět, třebas se jí zeptáš na recept... A ona všechny deprese odhodí jak širák do dáli... Jo, vono jen chtít... a jde to i na převelikou dálku a zas tolik moc to nestojí... Co ty na to? leden 03, 2008 13:51 ... : Olina Tak diky, ze jste se vsichni tak do me pustili, napsala jsem opravdu jen malo , aby jste ale meli takovehle pravo me kritizovat. Nikdo z vas do toho nevidi a ani ja si obcas nejsem jista, je tezke neco resit z dalky a poslouchat ze vsech stran jine vypraveni. S mamou jsem to prave jen ja, ktera se s ni bavi, snazi se i jen po telefonu neco resit, vyslechnout ji, nechat vybrecet. Nabizela jsem ji, ze ji koupim notebook, zaplatim internet, at nema zadne starosti, ale proste odmitla, i kdyz jsem ji rekla, ze takhle se muzeme videt kdykoliv a poklabosit a pak uvidi, ze ta dalka zase neni az tak velika. Chtela jsem ji zaplatit nejakej vylet i s nejakym kamaradem, at nejede sama, jen aby se dostala ven na vzduch a prisla na jine myslenky, zase odmitla, ze proste nic nechce. Tak a ted se zase muzete do me pustit, jaka jsem to spatna dcera, ktera vzala roha a o matku se nestara . I pro me je to tezky, devet let jsem ji uz nevidela a to taky udela svoje leden 03, 2008 18:52 Olino, : Ariana jsou prostě některé matky takové, že si nechtějí nechat pomoct. Tak se stylizují do své role obětního beránka, že nepřipouštějí jakoukoli změnu. Moje matka je taky taková, dlouhá léta jsem z toho měla pocit viny. Na její omluvu musím dodat, že už hodně let bere velké množství léků, které ji výrazně změnily osobnost. O depresi toho vím docela dost, sama jsem si prožila dlouhé období jak se svým mužem, tak pak sama se sebou. Vždycky je dobré, když má člověk u svého okolí pochopení, ale vyrovnat se s depresí musí sám. Přečetla jsem o depresi hodně knih a v jedné z nich (Kniha o duši od Thomase Moora) mě zaujal názor, že je to vlastně signál duše, že něco s dosavadním životem není v pořádku, že je potřeba udělat nějakou změnu. Není tedy dobré depresi hned od sebe odhánět antidepresivy, ale spíš ji přijmout, brát ji jako proces určité očisty, prožít si ji, i když je to hodně nepříjemné, a pátrat po příčině. Je to práce sám na sobě a ne každý do toho má odvahu. Jenže antidepresiva na čas pomohou, a když je pak člověk vysadí a žádnou změnu neudělá, tak se deprese se stejnou naléhavostí vrátí. A jak se dopátrat příčiny? Nejlépe sám v sobě, třeba sepsáním všeho bolavého, citlivého, to člověku pomůže získat určitý nahled, nebo s pomocí odborníka - psychologa. Je to zdlouhavější proces, než nasadit hned antidepresiva, ale mnohem účinnější, pokud je člověk skutečně ochoten na sobě pracovat. leden 03, 2008 19:55 mno, : mura teda NC, tuhle to tu bylo vlasticko sem, vlasticko tam, tchyne byla baba, ktera si jen stezuje a pomoct nechce, a dneska zase navopak? cc cc cc... leden 03, 2008 22:20 mno, můro, : NČ už jsem ti odpověděl, pak to zase smáznul. Sem si až po chvíli uvědomil, že si ze mě jen děláš srandičky :-)))))) leden 04, 2008 06:28 A Olino, proč se do tebe ještě pouštět, : NČ že jsi špatná dcera, která vzala roha a na mámu kašle? Netřeba. Víš to sama dobře, i to přiznáváš. Svý špatný svědomí by sis potřebovala vykoupit noubukem za 15 litrů, nebo poukázkou na čtrnáctidenní zájezd. Ale to je tak všechno, co jsi ochotná ze svýho pohodlí slevit. A ta máma, nevděčnice nevděčná, ti na noubuk i na zájezd kašle. leden 04, 2008 06:42 Já teda nevím, ale všechna děcka nemohou žít nalepená na svoje rodiče, : wendy mám kluka taky dost daleko, neuvidím proto moc často jak roste vnučka, ale co se dá dělat ? Jsem z toho smutná, ale nikoho tím netrestám. A u matky Oliny je možná ta verze - píšu je možná, ne že tomu tak určitě je - že ji tím svým chováním trestá za to, že je pryč. S tím už jsem se setkala, naštěstí ne u matky své. Nebo je pravda druhá verze - matinka je vážně typ psychohypochondrický a za to pak nemůže nikdo, ani jedna z nich. Co bys teda navrhoval ? Aby se Oli k mamince nastěhovala nebo aby si ji vzala k sobě ? Oli - už tento návrh padl ? leden 04, 2008 07:40 Jak lehke je kritizovat : Alena P-H i bez dostatecne informace. Co kdyz treba Jitka doopravdy chce pomoct, zcela uprimne - a nejde to? Co vime o jeji situaci, jejim zivote? Nekdy rodicum proste pomoct nemuzeme, nechteji. Nebo nemuzeme protoze nemuzeme...a trapi to - ale co delat? Zivot ma tisice podob a situaci - neda se soudit na zaklade jedne rovnice a jedne nezname. leden 04, 2008 07:44 Co já vím, co bych navrhoval : NČ Jen vím, že 9 let si nenajít možnost, čas a cestu k setkání s matkou není v pořádku. A tohle vím z vlastní zkušenosti. Též jsem byl tím, kdo zůstal, komu sestra bez varování hodila do ruky veslo a zmizela. Proto taky dobře vím, že žádný telefonáty a dopisy nemůžou osobní setkávání nahradit. leden 04, 2008 08:14 NC, mozna mas zkusenost : Sammy s vlastni sestrou, ale tentokrat jsi ve svych komentarich pekne ujel. Kdyz jsem tenkrat odjela, slysela jsem presne stejna slova co jsi psal Oline, od svych pribuznych - (spatna dcera, co kasle na rodice a.t.d) Kdyz sli nasi do penze nabidla jsem jim aby za mnou prijeli. Zatim co doma potrebovali povoleni jet i Jugoslavie, tady procestovali, kus sveta. Staty, Canadu, Evropu, Mexico a domu do Cech jezdili skoro kazdy druhy rok. Kdyz prisly nemoce, lekarskou peci a leky dostali perfektni. Meli moznost se vratit, ale byli stastni a prozili si stari jake ma byt. No a ti pribuzni, pro ktere jsem byla ta nejhorsi, dozivaji v domove pro stare lidi, protoze jejich deti prece nemuzou nic delat, ted muzou i cestovat a tak neni cas a penize stare rodice. leden 04, 2008 09:30 Sammy : Kamila to je moc hezké, ale já si myslím, že je dost zásadní rozdíl, že vaši byli spolu, tedy dva a tudíž opora jeden pro druhého. Sama máma - to prostě je rozdíl, nezlob se na mne. leden 04, 2008 09:35 Ano, NČ, v tom souhlasím : wendy těch 9 let je podezřelých. Proč tak dlouho, dcero ? Nejsi tu pochopitelně u výslechu, ale přišla jsi sem ty sama se svým problémem, tak by mě to fakt zajímalo. leden 04, 2008 09:38 Víš Sammy všechno to je jako vždycky v lidech : wendy a ty jsi zřejmě ten typ, co by se staral o rodiče i kdyby bydleli spolu v jedné vísce jako když jsi za velkou louží... leden 04, 2008 09:40 Kamilo, to je sice pravda : Sammy ale bohuzel, tatinek nam odesel, uz je to dost dlouho a maminka je take sama, vlastne neni, jsme spolu, staram se jak muzu. Prave to je to. Neradim tady, jenom pisi, ze mi dost nastvalo jakym zpusobem, bez nejake znalosti situace, byla Olina odsuzovana a byla pouzita i slova, ktera zrovna nejsou nutna. O tom jsem tu psala. leden 04, 2008 09:43 No Sammy, : NČ nevšiml jsem si, že by Olina chtěla pozvat mámu k sobě (ani nevím kam) a nevšiml jsem si, že by její máma měla alespoň oporu v manželovi, jak píše Kamilka. Myslím, žes tentokrát pěkně ujela :-( Ale odpouštím ti. leden 04, 2008 09:52 je těžké : Kamila cokoliv posuzovat, je-li to vytržené z kontextu. Ale i tak to lze - Sammy, máš pravdu, samozřejmě. A Olina - souhlas s wendy.... nemohla přijet za celých 9 let? To prostě není možné v dnešní době. Jsi-li ty, Olino se situací smířená, nechtěj po nás, abych tě chápali, není to možné. Ano, jsou rodiče, kteří se rochní v sebelítosti a není jim pomoci. Ale jednou jsou to moji rodiče... nebo jinak příbuzní, ke kterým mám závazky. Mám babičku - někdy milou, většinou protivnou. Přesto jí volám, chodím k ní, nakupuji jí a můj syn, který bývá otrávený, že "musí" k prababičce, je veden k tomu, že zkrátka jsou věci, které se dělat musí. A také vysvětluji proč - je sama, jistě jí je smutno a pomůže jí i ta výměna názorů se mnou. A můžu tak akorát doufat, že to v něm utkví a nějak se mi to vrátí. Pokud nevrátí, to je život. Ale kdybych ho k tomu nevedla, kde by okoukal, co je správné? leden 04, 2008 09:55 NC, nemusis mi odpoustet : Sammy jak uz jsem rekla, ja tady neradim, jenom rikam, ze mne taky lidi odsuzovali, jako Ty Olinu a to se mi nelibi. Proste za to nemuzu, ale nesnasim urazky. Nemusim souhlasit, muzu to vyjadrit trosku jinak. Uvedla jsem svoji zkusenost, jenom jako priklad, ze ti co na mne hazeli spinu dopadli uplne tak jak predvidali mym rodicum. leden 04, 2008 10:10 Sammy, musím ti odpustit. : NČ Jinak bych neusnul, a čekat v bdělém stavu až do konce prcovní doby - to bych těžko zvládl. Olina ať si řeší věci po svym a jak to sama cítí a jakej má žaludek. Neradím jí též. Jediný, co mě u ní zvedlo ze židle, bylo její odsouzení sestry. leden 04, 2008 10:25 Možná by nám sestřička mohla taky napsat.... : wendy ono není nad pohled z obou stran, případně ze tří stran. Jenže to asi není reálné. Škoda. leden 04, 2008 10:45 Jak pěkně píší Olina, Kamila, Sammy, je těžké něco posuzovat bez znalosti situace, : Eva a hlavně to nemáme co posuzovat Mně nedávno zemřela mamka, která byla 15 let vdova a ač nejsem světice, připadalo mi normální s ní styky udržovat a postarat se o to, na co jí již síly nezbývaly, protože, ač naše vztahy nebyly nějak nelidsky ideální, byla to prostě máma a vím, že jsme si život vzájemně obohacovaly. A děsně mi chybí a chybět už bude. A co já budu řešit, že o bráchovia jeho rodině nevěděla kolikrát i pár měsíců, zda žijí, ač bydlí, stejně, jak já, 25 km od ní? Důležité bylo, že nebyla ve stáří sama, patřila ke mně. Sice mne nepřestane překvapovat, že teď má brácha "šílené zásluhy" a stále kritizuje mně,jak potrefená husa, co na tom teď řešit a vůbec komentovat, máma už není a o lidi je třeba pečovat, dokud žijí. A máme též druhou babičku, která přežila obě své děti. Je to osoba nelítostná, nesmiřitelná a celý život lidi nenávidějící, jenomže, zkuste být imunní vůči této hrozné situaci? Takže s klukama zvládáme i péči o ní, ačkoliv je někdy těžké tam vydržet, nejlepší je dělat, co je vyloženě prakticky potřeba a tím zamezit těm nenávistným řečem. Babička si, bohužel, ve své, úplně nesporné bolesti naprosto libuje. Vznikají pak komické situace, kdy třeba v nemocnici tvrdí, že nemá vůbec nikoho na světě a přiženeme se pravidelně my, celá svita. I cizí lidé jí domlouvají, nedá se s ní ale nic dělat. Takže ona to Olinka může mít pěkně složité se svojí maminkou. leden 04, 2008 11:15 kamco : mura A Olina - souhlas s wendy.... nemohla přijet za celých 9 let? no, nemohla uredni siml je uredni siml a nektery veci se vlecou roky i na druhe strane sveta oli, drzime palce, at uz ti to konecne tentokrat vyjde leden 04, 2008 11:58 ... : Olina Jak pise mura, nemohla, ano i v dnesni dobe je mozne nemit tu sanci odjet domu, aniz bych pak nemela moznost se vratit. Ziji na FL , jsem tu vdana, domovem to uz nazyvam tady. Mam tu praci , pratele, jen ta rodina tu chybi. Proste i tady jsou urednici, jako vsude jinde a vse se vlece roky. Rodice jsem zvala nekolikrat, at prijednou, sestru taky, ta ma ale porad nejaky vymluvy a ceka, ze az pry zrusi viza. Mama to zkousela loni a proste vizum nedostala. Nesly jsme to tezce obe dve. leden 04, 2008 12:41 ... : Olina a jeste k vyjadreni se moji sestry, pochybuji, ze by neco chtela resit takhle verejne, kdyz neni ochotna se o tom bavit ani se mnou, jeji slova, ze mama si za to muze sama a ona nehodla nic resit asi mluvi za sve. Ona pry problemy nikde nevidi a jestli jsou , tak to neni jeji starost. leden 04, 2008 12:45 Díky za odpověď na moji otázku z 9:38 : wendy nějak mě vážně hned nenapadlo, že někdo někam prostě ještě nemůže. Takže to vypadá, že mamina trochu trestá, ne ? Takhle roztržené rodiny, to bývá někdy moc hořká pilulka. A když se k tomu přidá i byrokracie...tak se nám ten příběh skládí jako střípky rozbité vázy. Jenže pár střepů je tady a pár za mořem. leden 04, 2008 12:57 ... : Olina Vetsina z vas me tu odsuzuje, i za to , ze jsem zdrhla a mamu tam nechala na pospas. Nebylo by ale spis horsi, kdybych se o ni nezajimala a bylo mi jedno jak zije? Ja se prave zajimam a neni mi to jedno, vztah s ni mam uplne suprovej , i kdyz jen pres ten telefon, dokazeme vykacavat hodiny, jen se ten hovor nesmi stocit na tema moji sestry, to pak podle hlasu poznam, ze ji chyta depka, sama to vi, a radsi se chce vyhybat temhle hovorum, ale i presto k nim dochazi. Vim, ze se asi hodne upla na mne, vim, ze ty roky co me nevidela ji hodne trapi, je to mama, je to logicke, me taky chybi. Taky vim, ze kdybych prijela, tak se do tydne "pobijeme". leden 04, 2008 13:09 Olino, křivdíš většině. : NČ Jsme tu jen asi 2ks, co tě odsuzují. K tomu všemu - jen bych se už opakoval. Můžu stokrát tvrdit, jak rád bych chtěl..... slova, slova slova. leden 04, 2008 13:19 Nojo NČ : wendy ale ona jako mnoho jiných šla do světa. Kdybys ty byl někde v cizině, strašně chtěl domů, ale nebylo by to možné - nepustili by tě. Utekl bys přes zelenou hranici ? Unesl bys letadlo ? leden 04, 2008 13:44 Oli : Kamila já se mámou pobiju do dvou hodin co jsme spolu )) to je prostě život! Přesto přese všechno jí miluju, jako i ty tu svou. Vnuť jí ten počítač, soudě podle toho, že prokecáte hodiny, by se to šiklo. Zkus jí třeba říc, že spolu můžete tímpádem prokecat hodiny zadarmo po Skypu... a k tomu kamera, jéje. Není to všechno, ale pro začátek prima. leden 04, 2008 13:50 Než odejdu do světa, : NČ měl bych si uvědomit, komu ublížím, komu neublížím, atd. A kdyby nebylo možné se vrátit, rodiče bych tady nenechal. Já osobně bych prostě neodešel, byť by vidina byla sebelákavější. Ale to už každej nějak v sobě má, a každej jinak. Nerozumim ale pak těm "odešlejm", jak strašně litujou svý opuštěný rodiče, kerejm na "tu dálku" nedokážou pomoct. leden 04, 2008 13:55 NČ, zdá se, že máte ve všem úplně jasno. : Petronila Ale nezlobte se na mě, ono to vždycky tak docela jasné není. Vím o cca 50 leté paní, která žije s maminkou v jedné domácnosti. Maminka je značný uzurpátor a ona dáma se po dlouhá léta neodvážila si přivést domů partnera, aby zas "nebyly kecy". Odstěhovat se nechtěla - přece maminka je stará a potřebuje pomoc (pokud vím, není na tom zdravotně nijak tragicky), což maminka ještě příslušně zdůraznila. Nakonec v těch padesáti si paní konečně dupla a našla si přítele, kterého si zve i domů - a světe, div se, maminka se s tím smířila. Já si myslím, že ačkoli by se člověk určitě na své rodiče a jiné blízké ohlížet měl, nemůže a neměl by jim podřizovat celý život. Tolik k tomu odstěhování se. Olino, nevím, jak to tam u vás chodí, ale co možnost, abys přijela Ty sem? Že se do Ameriky nedostane každý, to je mi jasné, ale netušila jsem, že nepouštějí ani ven. leden 04, 2008 15:04 Petronilo, ono je to trošku jinak - resp. obráceně... : d@niela tedy - nemýlím-li se... Ona by se sem dostala jednoduše, což o to - Ale jedná se o cestu zpět... Protože podle všeho tam sice žije už dlouhá léta, určitě se i vzorně chová, řádně platí daně, dost možná, že přivedla na svět malé Američánky - ale - je tam zatím nelegálně. Bohužel, takhle tam žije hodně lidí. Žít se tam tak dá docela pohodově, což o to - ale, pokud by teď odjela, její šance, aby se dostala zpátky, by byla dost ztížená.... A - vzhledem k tomu, že tam je vdaná, že je tam její domov, tak teď "babo raď" - maminku by sice určitě ráda viděla, ale zase by pak ráda zpátky. Co je na tom, proboha, nepochopitelného? leden 04, 2008 16:07 Danielo, : Petronila aha, tak to je jiná, to mi opravdu nedošlo. Ovšem natvrdo to řečeno nikde nebylo, a náznaky a nakousnutí číst opravdu nedovedu. leden 04, 2008 19:20 Když odjížděla do USA, asi nevěděla dopředu, : wendy jak to dopadne, že se tam tak zaháčuje, takovýmto způsobem. No Dani a my nevěděli, že je tam ilegálně, nebo mně něco v jejím textu uniklo ? A takhle to je pokaždé, když nevíme všechny podrobnosti...teď už to tak nepochopitelné není. Spíš bezvýchodné. leden 04, 2008 19:25 ... : Olina Tak poopravim tedy nejake nesrovnalosti, odjela jsem sem opravdu jen na "procisteni hlavy" a neplanovala jsem tu zustat, ale zivot proste urcil jinak. Nejaky rok jsem tu pak byla ilegalne, pak se vdala a po vsem papirovani jsem tu legalne, ale jelikoz tu byla ta ilegalita a i kdyz ted je vse tak jak ma byt podle pravidel, jejich pravidla zni, nesmis vycestovat, nebo spis, neni jistota, ze emigracni propusti zpet do statu. Muzu cestovat jen po americkem uzemi a jim "podrizenym" statum. Ctyri roky uz cekam na zelenou , vse mam odklepnuty , jen proste urcitej office neco nedokoncil , tak se to zaseklo. Najimam pravniky, platim jak mourovata , aby se to konecne nekam pohlo a zatim je to jen hazeni hrachu na zed. Co se tyce opusteni moji rodiny v cechach, jak jsem psala, nebylo to v planu, ze tu zustanu, tak i s tim jsem tak nejak odjizdela. Mame v te dobe bylo 47 let me 23 , takze myslenky na to, ze me zase az tak potrebuje ke svymu zivotu tu nebyli.Neco jineho by to bylo asi uz ted, to uz bych zvazovala , jestli nekam odjet. leden 04, 2008 22:26 Děti maj vyletět z hnízda : milamilen Nedovedu si představit,že bych omezovala sve děti v jejich životě. Je mi 50let a mám 2 dospělé děti. leden 04, 2008 22:34 Aha, : Petronila a pak se řekne - Spojené státy, svobodná země Já myslím, že za těchhle okolností opravdu nemůžeš dělat o moc víc, že děláš. Blbá situace A souhlasím s milamilen, děti mají vyletět z hnízda, stojí psáno, že opustíš matku a otce a půjdeš s manželem (opustíš samozřejmě ne ve smyslu vykašleš se na ně). Taky si neumím představit, že by mé děti musely nutně zůstat žít tady, aby se na mně nějak neprovinily (i když by mě samozřejmě těšilo mít je blízko). leden 04, 2008 22:39 ... : Olina Zitra ji zkusim zavolat, jestli mi to tedy zvedne, pripravim ji na to, ze proste pocitac bude a at se treba stavi na hlavu. Jen nevim, jak to dopadne s jeho obsluhou, ona je ten typ - vsechno moderno neni moje parketa, dodneska se boji zapnout i video. Tak to asi bude horsi. Segra mi sama rikala, ze kdyz tak spolu kecame nebo jen emailujeme, tak ji ani nepripada, ze jsem pryc. Tak doufam, ze to i mama konecne pochopi, ze takovahle cesta tu je a proste ji prijme. leden 04, 2008 22:49 Oli, ty jsi prostě super... : d@niela hele, neděs maminku tím, co všechno bude muset ona sama s počítačem dělat, hlavně ji ubezpeč, že jí s tim napřed někdo pomůže... Perfektní by bylo, kdyby pak u ní mohla zprvu být i ta sestra. Měla by tam vás obě současně... Hele, jak to zkusí jednou, tak ji máš v hrsti :-))) Věř mi, mám sama s tím zkušenosti...¨ A moc držím palce. Nakonec to bude fajn - za kratinkou chvilku se pokrafat nezvládnete, bude u toho legrace. :-) leden 05, 2008 00:06 mně se líbí : Kamila když se tu něco takhle "vyřeší"! Ve smyslu - nejsem na problém sama, jsou tu lidi, co je to zajímá. Probrali jsme spoustu možností, třeba některá z nic zabere (počítač) a je mi (Olince) líp... jo, proto tu je Kudla - ať žije Daniela! leden 05, 2008 11:44 No vážení, : strejda také se mi nelíbí, jak jste se tu někteří, bez podrobných znalostí problému, pustili do Oliny. Logicky vzato, každý rodič chce pro své děti to lepší, než měl on sám, ne? A proto je divný přístup matky pí Oliny. Ono to vypadá spíše na to, že paní matka bude trošku nemocná a že by potřebovala lékařskou pomoc. Vždyť Olina se s ní snaží komunikovat, ale ona vypíná telefon. To je normální vůči dceři? Samozřejmě, že s tím návrhem na komunikaci přes PC souhlasím všema deseti. To je nejlevnější a nejlepší způsob, jak mít ty své blízké neustále "u sebe". Já to vím podle sebe. Má mladší dcera se také sebrala, nechala zde učitelování a odjela do GB, kde se dále postupně vypracovávala ve škole, tedy jazykově a v současné době létá u britské společnosti jako letuška. A to si dovedete představit, jaký mám o ni strach. Jenže to řešíme tak, že když je v Londýně, tak jsme velmi často v kontaktu právě přes SKYPE. Někdy i celý večer. Ona mi posílá rozpisy služeb a čísla letů a já vím přesně, kde v který den a ve kterém povětří právě poletuje. A i když létá občas i do takových destinací, jakými je Somálsko, Sierra Leone, Teherán či Bejrut, vždy si tam v hotelu najde internet a tátovi s mámou pošle alespoň pozdrav a pár řádek o tom kterém místě. Takže i zde by to s tou komunikací mohla Olina zkusit a pak je tedy na ségře, aby tu mámu naučila zacházet s PC, alespoň se základy. Maminka Oliny přece musí pochopit, že dcera je dospělý člověk a že si chce žít podle svého a nemůže ji mít stále u sebe. Já na tom odcestování Oliny z tohoto kocourkova nevidím nic ošklivého. leden 05, 2008 15:53 ... : Olina Tak asi po hodinovem hovoru s mamou jsem ji presvedcila o koupi notebooku. Precetla jsem ji i tady ty reakce na kudlance, at je taky v obraze a omluvila jsem se ji, ze jsem nase problemy tahala takhle na "verejnost". Odmita jakoukoliv financni spoluucast na porizeni vsech veci kolem internetu, pry ze ty penize pak rozfofrujeme spolu, az me nekdy navstivi . Tak jsem rada, ze se nakonec takhle dala dohromady a ze ta nejvetsi depka byla opravdu jen kolem tech vanoc. Mejte se vsichni fajn. Olina leden 05, 2008 19:07 Máme se fajn ! : wendy A tak tenhle příběh skončí asi docela dobře, co ? leden 06, 2008 00:16 Oli, : Ceskymo jestli potrebujes pomoct s green card, pracovnim povolenim, obcanstvim, atd..., tak zkontaktuj (teda asi spis tvuj muz, jako volic) politickyho zastupce ne za Floridu, ale za svuj okres, mam to vyzkouseny, funguje to! Ziju v Californii a v dobe, kdy mi vyprselo navstevnicky vizum, me misto jeho obnoveni deportovali. Do Mexica! Ukradli mi oddaci list a pas, zustala jsem tam jenom s moji pejskovou a malym autickem... Nastesti muj muz se popral (s ouradama) a tak me nakonec nejen nechali vstoupit zpatky na uzemi, ale behem asi mesice jsem dostala prac. povoleni, a pak behem asi 2 let green card. Drzim ti palce... i s mamou, ta moje zije v Praze a taky se kvuli tomu necejtim nijak stastna... ale nastesti ona to bere dost sportovne, piseme si, volam ji jak to jenom jde... no, snad se mi povede ji brzo navstivit... leden 06, 2008 08:22 Ceskymo : Olina diky za radu, taky jsem se o tom nekde na nejakym tom foru docetla, ze je moznost zavolat nejakymu politicky zalozenymu zastupci, kontaktovala jsem i floridskyho ombusmana, ten mi ale nedokazal pomoci. V koncem ledna jsem se dohodla s pravnici, ze pujdeme do Federal courtu, no uvidim, jak tohle vse dopadne, strasne se to tahne a trpime tim cela rodina, jak tady, tak v cechach. S mamou doufam, to uz pujde jen dobre, kdyz bude ten internet, na konci telefonatu dokonce byla i takova nadsena a tesici se na budouci komunikace pres net. Ted uz jen poverit nekoho zodpovednyho, aby ji pomohl vse v cechach zaridit a nakoupit. No bude to jeste "sranda" a urcite neni vyhrano. leden 06, 2008 18:17 Ja nevim presne, ale mozna by to stalo za prezkoumani. : Alena P-H Kdyby jsi odjela do Cech i s tvym manzelem a udelali by jste si dalsi svatbu, tentokrate ceskou a pak jsi zadala o tzv. snoubenecke vizum? Trva to sice 2-3 mesice ale pak nemas zadne problemy a stavas se permanent rezident. Ja dostala green card v prubehu jednoho mesice po odeslani papiru. Ale musis k tomu mit dost hodne papiru a dokumentu a potvrzeni. Ja se obrnila hrosi kuzi a vybavovala a jezdila...no nebylo to lehke, ale ja to pak vzala jako dovolenou v Cesku a nakonec to stalo za to. Jestli chces napisu ti nase zkusenosti. leden 07, 2008 19:20 Byvali a ja ako smutna osoba : Sara Myslela som si že to už ani nevidržim. Bola som doma uplne sama. bolo to strašne.Myslela som iba na to ao sa možem zabit, mala som aj plan že žiletks to vyrieši.Nakoniec som to šla spravit,ale potom ma prišla pozriet moja kamoška potom sa stala mojou naj lebo mi pomohla sa s oho dostat porozpravala som jej všetko ako sa to stalo s mojim byvalim.Pomohla mi tak že som sa zabavaa všade ako som len mohla,Nakoniec to vyšlo a ja som si našla dalšieho chlapca.Bolo to super ked sme sa dali do kopy. a pre vas všetkyh čo ste to prežili vam stem poradit iba to že čas zase všetko vylieči.... únor 10, 2008 10:49

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment