Jistě budete souhlasit, že kočky provází jisté mystično a tajemno. Proto není divu, že se jim začaly připisovat nadpřirozené síly a tvořily se kolem nich mýty. V japonském a čínském folkloru kočky vystupují jako negativní i pozitivní bytosti. Někdy jsou schopné změnit svoji podobu v lidskou. Takovým kočkám se říká Bake Neko a většinou člověku škodí.

Má k tomu docházet, když je kočka příliš stará a vyroste do přílišné velikosti. Její ocas pak získá magickou moc. Nejmocnější kočka pak má prý ocasy dokonce dva. Proto se Maneki Neko, kočka pro štěstí, vždy znázorňuje bez ocasu a připomíná tak japonské bezocasé plemeno bobtail. Podle buddhistů jsou kočky ztracené, odkázány samy na sebe, protože prý neplakaly u Buddhova pohřbu. V Číně je kočka také symbolem dlouhověkosti. Mao, čínské slovo pro kočku, se totiž vyslovuje stejně jako osmdesátiletý. Podobně jako v Egyptě byla i v Číně a Japonsku kočka spojována s říší mrtvých a díky své schopnosti vidět ve tmě měla také odhánět zlé duchy. Námořníci si zas na palubu brali tříbarevné kočky. Věřili totiž, že odhánějí zlé duchy moře. I zde se také věřilo, že kočky často doprovází čarodějnice.

O knězi a kočce

Za jeden z původních příběhů o Maneki Neko se považuje ten o knězi a kočce. Starý kněz žil ve zchátralém chrámu sám, neměl na opravy ani na jídlo. Společnost mu dělala jen kočka a muž Tama. Jednoho dne, za ledové bouře, kněze přemohlo zoufalství. Tamovi řekl, ať jeden den dělá něco jen pro sebe a sám vyčerpáním usnul.

Před chrámem se mezitím ocitl mocný a bohatý muž, který se před krupobitím schoval pod strom. Kočka ho sledovala ze dveří chrámu. Tlapku měla nataženou, jako by mu kynula, ať jde za ní. Muž tedy vběhl do dveří chrámu a v tu chvíli strom proťal blesk vedví. Z vděku, že mu kočka zachránila život, se muž knězi odvděčil.

Využil svého vlivu a bohatství, aby chrám zvelebil, a ten se zanedlouho stal velmi populárním místem. Po smrti byla kočka slavnostně pohřbena a na její počest vztyčili sochu kočky se zdviženou packou. Lidé začali tyto sošky vyrábět a stavět si je do oken ve víře, že jim přinesou štěstí a bohatství stejně jako chrámu. Tento příběh stál nejspíš také za vznikem pověry, že když se kočka myje na obličeji, začne pršet, nebo se blíží návštěva. 

O stařeně a kočce

Dalším příběhem o Maneki Neko je ten o stařeně, která žila ve velké chudobě. Dohnala ji až k tomu, že musela prodat svou kočku. Kočka se stařeně zanedlouho objevila ve snu a řekla jí, aby vytvořila její podobu z hlíny. Lidem se tyto hliněné napodobeniny kočky tak líbily, že se stařena nakonec stala bohatou a váženou. Maneki Neko je stále vyráběna nejčastěji z hlíny, stejně jako v tomto příběhu.