A pracující lid nejen poslouchal fórky Šimka a Grossmanna, ale také učil mladé intoše z Prahy některé svoje popěvky. Třeba píseň „Ona byla dívka chudá“. Zpívá se to na melodii ruské dumky o Stěnkovi Razinovi zvané též „Volga, Volga“. Píseň jsme se rychle naučili a při cestě autobusem nazpátek do hotelu jsme ji srdceryvně zpívali. Soudruzi kulturní pracovníci z ČSM nejdřív protestovali, ale po pár hltech Výčepní lihoviny, zvané též Bílá otrokyně.

Ona byla dívka chudá
poctivě se žíviláá
až potkáála bohatýhóóó
poctivost svou ztratila

Recitace: V posteli!

Bohatej má rozkoš dycky
a chudáák to vódneséé
z toho plyne poučení,
proletáři spojte se!

Recitace: Všech zemí!

Bojovná recitace: To říkal Mar..ks, sk, stařičký Mar..ks, ks.

Jistěže zpívaly i členky souboru, a to obzvláště procítěně. Normální ženský mají smysl pro humor a sebeironii. Genderistky a fanatičky všelijaké mají švába na mozku.

Hlavní a zásadní témata přednesly dámy, a to nejprve spisovatelka Věra Nosková, autorka známé knihy „Chraňte muže“. Rád cituji z jejího textu:

Ideální muž ochotně a pozorně naslouchá ženě, dělá kariéru, má skvělý příjem, ale přitom pobývá často doma, vykonává většinu domácích prací, věnuje se dětem, je tolerantní a má smysl pro humor. Pro ostatní samičky je sice lákavý, avšak zásadně je věrný té své. Dokáže zabít myš i tarantuli, vykopat studnu, postavit dům, rozčtvrtit krávu a opravit televizi, ví, co je integrál, mikroprocesor a genotyp, a je pořád jako ze škatulky. Ideálním mužem v představách mnoha žen je prostě načinčaný Einstein s výmluvností Oldřicha Nového. Tento přítulný velikán by měl především vybudovat rodinné hnízdo a s prostoduchou štědrostí oslíčka Otřes se do této bezedné nádoby střásat po celý život své příjmy.  Muži všechny tyto nároky a rizika vyciťují a podle své nátury se jim buď snaží vyhovět, nebo se jim vzpírají.