Dnešní žvanění „lidskoprávníků“ a mnoha politiků o neskonalých úspěších dnešní doby po „listopadu“ se nejen z důvodu uváděných v první a druhé části článku míjí účinkem. Ba dokonce je kontraproduktivní. Jak se říkalo za našich babiček: „Bohu nemilí, lidem odporní a mně na výsost protivní.“

V době svého mládí, tedy v začínajících šedesátých letech, jsem o problémech (tehdy se jim říkalo „problémy růstu“) rád diskutoval. To se tehdejší stalinismus kroutil v ideových křečích, Sovětský svaz byl sice na věčné časy, ale Západ nám viditelně ekonomicky ujížděl za obzor. Diskuze se „starými komunisty“, to byla řeč jako rozprávka. Jak se říká: Já o voze, oni o koze. Ptáte se, proč jsem nediskutoval o politice se „starými demokraty“? No, žádní vlastně nebyli. Někteří seděli v kriminálech, další se stáhli do ústraní a na dění neměli žádný vliv, jiní hlásali ze Svobodné Evropy „dobrou noc a pevnou naději“. Za což bych je nejraději nakopl, protože když oni pak vypnuli mikrofon, tak jeli na dovolenou na Mallorku. A já do Primorska do „privátu“. Kde visela ze stropu jedna žárovka a myli jsme se venku u umyvadla se studenou vodou. A toaletní papír jsme po použití házeli do kyblíků vedle tureckého záchodu.

Na mé tehdejší připomínky, že ten režim lidi strašně štve svojí tupostí, idiotskostí svých nápadů, ničením talentů „kádrovými předpisy“ a že kecům na VUMLU nemůže věřit ani boží hovado, oponovali tehdejší poúnoroví političtí vítězové, co že by lidi chtěli?! Vždyť vše, co slibovali, už splnili! Stát lidem staví paneláky a ti, co ještě nedávno chodili na hnůj, bydlí v 3+1. S koupelnou a teplou vodou! Děda brblá, ale on sám má pět tříd, kdežto jeho vnuk má maturitu! A ROH lidem organizuje dovolené „s Andělem“ na horách. Desetitisíce soudruhů odborářů jezdí na „dovču“ k moři (v roce 1965 to bylo na tehdejší dobu neuvěřitelných 67 000 organizovaných rekreantů v Bulharsku), tak co by chtěli.

Nezaměstnanost není, pravili soudruzi a bili se v prsa, neb lidi se tehdy při vzpomínce na Velkou krizi za první republiky nezaměstnanosti báli. Ne že ne! Všichni mají nárok na penzi, jásali soudruzi. Německé revanšisty za hranicemi hlídá Sovětská armáda a Varšavské smlouva. V ekonomice „už vbrzku bude všecko“, jak pravil soudruh Antonín Novotný. Tak je a musí být všechno v pořádku a čekají nás skvělé zítřky! A kdo nadává, je zaprodanec imperialistů a plíživý kontrarevolucionář. A s ním zatočíme.

A diskuze s „reformními komunisty“? To nebylo o nic moc lepší. Za prvé to byli až příliš často nedávní studentští zuřiví stalinisté. Humanisticky vzdělaní reformisté pak neustále mluvili o Kafkovi a „duševní svobodě“. A v zásadě nepochybovali o tom, že socialismus je vlastně správný a je tady navěky. Intelektuální svoboda nade vše, hlásali na začátku šedesátých let a opovrhovali přízemními nevzdělanci a jejich touhou po „hromadění majetku“… Jako byla třeba televize, motorka, brizolitový baráček na vesnici anebo chata u lesa. Sami ovšem byli většinou dobře ekonomiky zabezpečení. Od socialistického státu.