Jakoby bez souvislosti s dneškem, z lůna dávnověku se vynořil manifest Několik vět 2017. Také rozhovor s Michalem Kocábem na DVTV ukázal, že někteří lidé nepochopili dobu a žijí stále ve svém „slavném Listopadu“. Jak dokument sám, tak i jeho spolutvůrce Michal Kocáb, stále stejně „bojují“, jakoby se nic nezměnilo, na východě byl nezrušitelný SSSR a svět byl komunismem. Ani slovo o islámském terorismu, o islamizaci Evropy, ani slovo o úpadku západní civilizace, která se už neumí bránit proti morálnímu rozkladu a nástupu cizí kultury.

Ani slovo o podstatných problémech společnosti: o vymírání obyvatelstva, o znečišťování prostředí, o našich třetinových platech oproti západním zemím, o našem nedůstojném postavení v EU, kde jsme převážně jen dodavateli levných dílů a montovnou. Nic z toho nezajímá slavné bývalé politiky. Jakoby to byly nové „kůly v plotě“, nechápající současnou dobu. Pokud něco řeší, jsou zcela mimo realitu.

Naznačil jsem problémy nové doby, které ve srovnání s komunistickým režimem jsou stále ještě drobnostmi; a chápu, že někdejší „bořiči“ komunistického režimu mají právo na nějaké slovo ke dnešku. Ale - je otázkou, jak brát toto slovo? Je to poučení z minulosti? Nebo je to program pro dnešek? Ten druhý význam by byl v případě Několika vět zavádějící. 

To neznamená, že v některých zmiňovaných věcech stále ještě nemohou mít pravdu. Ale nikoliv v těch zásadních, a těch, které lidi zajímají a dotýkají se podstatných problémů. Dokument je omylný spíše tím, co neříká a říkat by měl.

První bod dokumentu vyzývá, abychom se chovali jako zodpovědný člen EU, dostali se do jádra EU, přijali euro, starali se o naši obranyschopnost v rámci NATO a starali se o udržení liberálního řádu na Západě.

To je sice pravda, určitě bychom se měli chovat jako součást západní civilizace, také si myslím, že se tak chováme, ale v konkrétních případech to nezáleží jen na nás, jsou tu též druzí se svými zájmy, které nemusí být s našimi kompatibilní. Jestli se máme dostat do jádra EU a přijmout euro, to není přece záležitostí politického gesta, ale pragmatické úvahy, zda je to pro nás výhodné. Budeme v tomto uskupení mít vůbec nějaké slovo? Nebudeme jen podporovat nefunkční projekt eura? Pochybuji, že by autoři manifestu měli připraveny argumenty pro svoje tvrzení.

Naše země má problémy s vývozem hotových výrobků do států na Západě a jsme stále jen dodavateli levné práce, ze které zisky odchází do ciziny. Vyspělé trhy jsou obsazené, náš obchod a investice jsou nejvýhodnější ve východních zemích. Požadavek, abychom se s těmito zeměmi nestýkali, zatímco celý svět s nimi obchoduje, zaznívá jako obhajoba cizích zájmů (nikoliv ovšem ruských).

Musíme hájit svoje zájmy a proto se také kriticky chovat k EU, odporovat jí, pokud omezuje naše nezávislé rozhodování. Musíme vést nezávislou hospodářskou politiku v celém světě tak, jak je to pro nás výhodné. K čemu je politické gesto tohoto prvního bodu manifestu?  Není to jen výraz nekritického vazalství? K čemu jsou obavy z Východu, když tu máme NATO několikrát silnější než Rusko?  K tomu, abychom se ubránili ruské propagandě, nepotřebujeme euro a tvrdé jádro.