Druhý bod vyzývá, abychom se vrátili k podpoře lidských práv, západních civilizačních hodnot a k vládě práva. U nás demokracii a svobodu dnes máme, možná i větší, než v některých zemích na Západě. Lidská práva jsou u nás dodržována a právní stát existuje. Západní civilizační hodnoty jsou v úpadku v celém světě a musíme se zamyslet, které jsou ty pravé hodnoty – svoboda a demokracie, a které jsou ty neomarxistické pseudohodnoty – multikulturalismus, genderový feminismus, homosexualismus, humanrightismus apod.

  Určitě mohou být obavy z omezení demokracie a vzniku plutokracie, určitě jsou snahy, které by rády zavedly cenzuru a záminkou k tomu je jim vliv ruských agentur na náš informační prostor. Tyto nedemokratické snahy některých našich politických sil nejsou výsledkem nějaké konspirační činnosti, je to proces reagující na chování našich občanů. Dnešní občan byl posledních téměř třicet let pod vlivem ideologie globalismu, vychováván k individualismu a kosmopolitismu, což autoři tohoto dokumentu ve své předchozí politické činnosti podporovali.

Neomarxistická relativizace - zavedená globalismem - znamená, že hodnoty přesahující jednotlivce  (rodina, národ, stát) a vyžadující nezištnou angažovanost, byly zpochybněny a rozloženy. Výsledkem tohoto polistopadového ideologického úsilí vznikl občan, který volí populisty slibující „zářné zítřky“, nezajímají jej dlouhodobé projekty a budoucnost státu, sám se nezúčastňuje práce v politických stranách a oligarcha, který za něj politickou práci udělá, je pro něj přijatelný.

Ale, kdo za to může? Snad Putin? Nebo východní nedemokratické státy? Kdo občana takto téměř třicet let vychovával? Nebyli to mimo jiné také autoři Několika vět?

Body tři až devět jsou spíše zbožná přání a v podstatě o nich mluví a má je v programu kdekdo. Bylo by zbytečně zdlouhavé je jednotlivě rozebírat. Jak tato zbožná přání naplnit, nikdo neví. Kde se vezmou peníze, kde se vezmou lidé? Zase je to jen eklektický výčet požadavků, na které není síla. Není síla finanční ani morální. Kde se vezme sociální kapitál? Společnost nic nespojuje. Každý má jiné zájmy. Národní vědomí je oslabeno, všechny ideály nějak lidi spojující byly zpochybněny jako nacionalismus a xenofobie.

Od lidí se požaduje, aby nehájili svůj životní prostor, aby jej uvolnili cizí civilizaci, aby se nestarali o budoucnost svých dětí, pokud je vůbec mají. Vědomí sounáležitosti není.

Mladí lidé vidí svoje uplatnění ve světě, k tomu jim pomůže stát bezplatným vzděláním a výukou jazyků. Ke své domovině nemají žádné závazky, ta je tu jen na to, aby byla vyždímána a sloužila jednotlivcům k sobeckým zájmům. Tuneláři a korupčníci jsou produkty doby.

Ve skutečnosti nepříznivé důsledky nejsou výsledkem nějaké konspirace, nějakého spiknutí, nějakých ruských trollů, nějakých „temných sil“. Jsou výsledkem ze Západu převzatých ideálů, především neomarxistických, které neobsahují podstatné občanské ctnosti. V této ideologii se zapomnělo, že společnost funguje jen, když funguje rodina, když je dostatečný sociální kapitál získaný výchovou k národní hrdosti, k nezištné angažovanosti, když peníze nejsou měřítkem všeho a solidarita nejsou jen dary na charitu.

A také, že kromě lidských práv existují povinnosti ke společnosti, která člověka vychovala, k rodičům a vychovatelům.

Dále též, že práce se hodnotí odměnou a nezištná angažovanost se odměňuje úctou, že je důležitá poctivá práce a ne žebrání o dotace. A také, že tuto zemi je zapotřebí hájit, zajistit potomkům budoucnost, bojovat za zachování naší kultury a jazyka. K tomu je zapotřebí nepřijímat ve větší míře nepřizpůsobivé přistěhovalce, zvláště když našich dětí je málo a v budoucnosti se mohou ocitnout v menšině.

Na to vše zapomněli právě tvůrci tohoto manifestu - jak v této době, tak i ve své někdejší politice. Dnes nás chtějí poučovat. O čem vlastně?