Jsme-li na šlechtickém dvoře, měli bychom na stole mít mnohachodová rafinovaná jídla, často sladko-slaná, dostatek masa, víno. Zatímco obyčejní lidé jedli častěji různé kaše než chléb nebo pečivo, na šlechtickém dvoře byl i dostatek pečiva. Kupodivu se nejedlo moc zdravě - ovoce a zeleniny se co do kvantity nejedlo moc ani na šlechtických dvorech. Obyčejní lidé mívali problém s kalorickou hodnotou jídla, protože jí vydávali mnohem víc než dnes my. Proto byly oblíbené tučné porce masa, tučné sýry nebo hutné omáčky.

Mimochodem - o maso neměli ve středověku nouzi ani obyčejní lidé. Navzdory klišé, že lov byl pro poddané zapovězený. Venkované jedli nejčastěji drůbež nebo vepřové, hovězí maso prodávali řezníkům do měst. Lidé měli dost i divočiny. Lov totiž začal být zakazovaný až na přelomu 14. a 15. století. Za vlády Přemyslovců nebo prvních Lucemburků byl zcela legální.

Nedostatek masa na stole kmánů začal být běžný až během 16. století a postupně se spíš zhoršoval. Pohled na filmové ztvárnění slavnostní tabule na šlechtickém sídle proto milovníky living history pravidelně vyděsí či rozesměje.

Móda

O středověkém odívání máme dnes už mnoho informací, rekonstruovaných památek, písemností a lidi, kteří tu problematiku znají. Oblékat nobilitu do něčeho ošklivého, protože to zavání pocitem středověkosti, je neomluvitelný šlendrián. Budeme-li se pohybovat ve šlechtických kruzích, jednak musíme vzít na zřetel, že móda se vyvíjela už tehdy, byť cyklus obměn byl trochu pomalejší než dnes. Velmi hrubě lze dnes fázovat módu na zhruba dvě desetiletí trvající etapy, které mají své charakteristické výrazivo a liší se od etap předchozích nebo následných. Laik to vědět nemusí, kostymér historického filmu si nesmí dovolit napráskat nějaký fantazijní pastiš čehosi, co považuje za obecně středověké.

Důležitou funkcí oděvu ve středověku byla funkce sociálně stratifikační. Když jste potkali cizího člověka, podle jeho oděvu jste okamžitě velmi přesně věděli, do jaké společenské skupiny patří. Kvalitou materiálu, kvalitou zpracování, množstvím a bohatostí výšivek a ozdob atd.

Prostý vesničan možná chodil otrhaný v nevzhledném "pytli", ale šlechtic chodil oblékaný tak přepychově, jak si jen umíme představit. Bohatě vyšívané a velmi pestrobarevné brokáty, drahé kožešiny, špičková kvalita řemeslného zpracování. Příslušník panského stavu v nějaké nevzhledné kožené kamizole (o vévodovi nebo císaři už vůbec nemluvě), je naprostý ahistorický omyl.

Páchnoucí středověk

Středověká města používala ulice místo kanálů a tedy zapáchala. Jenže jinak tomu bylo s lidmi. Všichni nejspíš "víme", že se nemyli, honili ve vlasech blechy a vši a vlastně naši předci byli docela odpudivými barbary. Jenže ne ve středověku. Zmíněné otřesné hygienické standardy se v Evropě rozmohly až během 17. století. Středověcí lidé - a kupodivu jak venkovští tak měštští - byli docela čistotní.

Standard byl se jednou týdně koupat (většinou to bylo v sobotu večer) a minimálně na nedělní bohoslužbu převlékat do čistého. Ve městech dokonce běžně fungovaly lázně (k našemu velkému překvapení). Stačí si vzpomenout, že Václav IV. rád chodíval laškovat s lazebnicemi do městských lázní (dodnes se po nich ta budova jmenuje).

Výzbroj a výstroj

Nechci fušovat do oboru těm, kdo jsou opravdovými odborníky (a zase, stejně jako v případě módy, je jich u nás překvapivě hodně, a častěji než na akademii věd je potkáme v některé ze skupin living history). Ale výzbroj a výstroj pochopitelně také procházela vývojem, v takovém třináctém až patnáctém století vlastně docela rychlým. Ve frekvenci nějakých 20-30 let opět přicházely nové tvary, nové formy. Vojáci Karla IV. s jistotou nosili jiné přilby a další doplňky než třeba vojáci za husitských válek.

Nechci mluvit o tvarech a typech zbraní nebo přileb, nechme to na odborné práce, jen zmíním jediné, strašlivé nesmyslné klišé - plátovou zbroj a ještě hůře ve spojení s představou rytíře "nakládaného" na koně kladkostrojem. Plátová zbroj samozřejmě něco vážila (proto ji bojovníci oblékali skutečně jen do bitvy příp. na turnaj, čímž myslím jen do bitvy, příp. na turnaj), nicméně kladkostroj takový jezdec opravdu nepotřeboval.

Důvody jsou dva - ten první je, že jenom idiot by se nechal do sedla vysadit v něčem, v čem by se během boje při náhodné kolizi do sedla nedokázal vlastními silami dostat zpět. Druhý důvod je ve fyzicé kondici takového šlechtice tvořícího těžkou jízdu - dnes bychom na něj s respektem pohlíželi jako velmi všestranného destibojaře, který dokáže úspěšně odskočit i k těžké atletice.

A i v plné zbroji byl zcela pohyblivý. (Zde byl mimochodem zcela mimo i Vávra ukazující zoufale se nemotorně klátící postavy obrněných pánů.)