O omítce už jsme mluvili. Místnosti jsou s jistotou omítnuté a na šlechtickém sídle jsou stěny barevně pomalované. Výjevy jsou to různé - někdy jsou tam epické obrazy plné postav, častěji třeba falešné tapiserie nebo jen ornamenty. Malba je většinou také tvořena do čerstvé, mokré omítky stylem al fresco. V měšťanských domech i nasucho al secco protože je to levnější - i když méně trvanlivé a méně elegantní, barvy nejsou tak zářivé.

Ložnice honosnějších hradů a i některé další místnosti ještě honosnějjších sídel (královské, biskupské apod.) mají stěny pokryté zdobeným dřevěným táflováním. Třeba tokovým, jaké vidíme na Karlštejně. V našich zeměpisných šířkách jak z důvodů estetických, tak z důvodů tepelné pohody.

Ale sídla opravdové nobility, kam patřil král, biskup, císař, vévodové... byla vybavena ještě bohatěji - a to množstvím tapiserií, závěsů, koberců a gobelínů. Móda pokrýt stěny příjemnou textilií dala během pár následujících staletí základ vzniku textilních tapet.

Tady si udělejme malý pokus o výlet za takovým interiérem do Francie, jak na dobových obrazech, tak na pokusu o rekonstrukci: