Trump si příliš necení EU. Vyčítá jí, že žila na úkor Ameriky a dokonce má tento názor především o Německu. Vidí ovšem, že musí nějak uspokojit strach Polska a Baltských zemí z Ruska a tak pokračuje v obsazování východního území armádami. Je otázka, jestli zná evropské poměry natolik, aby správně rozhodoval, ale určitě pokračuje v mýtech, které Američané o Evropě mají zažité. To je strach z Německa, ze kterého nestáhli vojska ani po pádu železné opony.

Američané se vždy připravovali odejít. Ale stále ještě nebyla jistota, že Evropa bude taková, aby se neopakovaly zničující války.

Ale jaká by Evropa vlastně měla být? Jaká je vůbec představa o integrované Evropě?

Myslím si, že Evropa svojí integrací vlastně ani neví, kam směřuje. Čím integrovanější bude, tím více stoupne role Německa, úplná federace znamená, že budou vládnout Němci. Jednak hospodářsky, jednak v parlamentu svojí většinou. Angličané to už pochopili. Jakmile už hodně museli poslouchat Merkelovou, tak raději takový útvar opustí. Ale tím zase jen vzroste dominance Německa. Silná evropská federace může být jen vládou Němců, nikoliv ovšem nacistů, ale něco na způsob Mitteleuropy (podle německého politologa F. Neumanna), kde budou národy tvořit jen nějaké folklórní skupiny, zatímco německý národ bude mít v rukou státní správu a hospodářství, germanizovat úspěšné lidi vystudované na německých univerzitách a úspěšné příslušníky střední třídy, zatímco „národy“ budou tvořeny jen dělným a přihlouplým lidem, v moderní době spíše různými příjemci dotací a jinými žebráky.

Je to ta představa, kterou by globalisté chtěli? Ale co jiného, aby se vyloučil vliv Ruska a Číny? „Čím více Evropy, tím méně Ruska“, skandovali příslušníci politické strany TOP. Ale co je to „více Evropy“? Není to snad německý projekt Mitteleuropy, šířený kdysi císařským Německem? Je snad jiný projekt?

Evropa nemá jednotnou identitu, stále se projevuje nacionalismus, i když ne otevřený: Vidíme to třeba na dvojí šarži potravinových výrobků, jedny pro Německo, druhé, ty mizernější, pro východ. Vidíme to na postoji k Řecku, které se stalo vlastně periférií bez vlastního kapitálu, vykoupenou evropským kapitálem a naprosto závislou na metropoli v Berlíně. Vidíme to na postoji k pracovní síle mající pětinové příjmy na východě oproti západu. Vidíme to na problémech, které dělají východoevropští řidiči kamionů s nízkými platy konkurující francouzským firmám - najednou se vyrojí ochranářská opatření, která, kdyby vznikla na východě, by byla označena jako nepřípustný nacionalismus, dnes připisovaný třeba Orbánovi.

Rád bych věděl, jestli by bylo možné u nás dát cizincům mýtné a domácím ne, jako v Německu.

Tato situace není přechodná, nemění svoji gradaci a spíše se prohlubuje. Není tedy nějaký opravdový integrační proces. Je pouze administrativní sjednocování, podpořené zvyšováním ekonomické závislosti slabých na silných. Je nacionalismus, možná skrytý, možná podvědomý, stále je MY a ONI.

Sny globalistů a europeistů jsou fantasmagorie. Nějaká gesta a řeči z Bruselu o jednotné Evropě jsou mimo mísu, stále je to jen natahování ruky pro dotace, které milostivě přichází s podmínkami. Největší úspěch politiků je vyžebrání dotací a žebrácký lid (žebrácké myšlení nikoliv skutečný materiální stav) je proto volí…