 Ano, je tu… tedy – téměř, protože zbývá jen pár dní - jeden z nejoslavovanějších dní mých dětí a nejobávanější den můj – bláznivý apríl. Většinou už od února doma všichni předstíráme, že o prvním dubnu ani netušíme, že si vůbec neuvědomujeme, že nějaký první duben existuje, natož, že se blíží… Děti ale celou tu dobu horečnatě googlují nápady, co by se dalo doma provést, já se stejnou frekvencí googluju to, jak vyčistit čímkoli zapatlanou kliku, počmárané auto, či jak sundat průhledné samolepky z různých povrchů, či jak se vyvarovat „blízkému setkání“ s nimi. Některé minulé „apríly“ proběhly celkem úspěšně (když jsem manželovi ukázala starý pozitivní těhotenský test s tím, že je dnešní), některé hůře (když jsem našla v novinách článek, že se v naší ulici ztratili z místního obchodu-terária hadi), a některé byly zábavné (když děti dostaly místo pití želatinu, dcera místo volského oka broskev v jogurtu a syn si místo zubní pasty vymačkal na kartáček salko… Letos se bojím. Dcera mi už dopředu oznámila, že na tuto sobotu se spojila s manželem a že se mám na co těšit, že to bude super úžasný den… Jaké máte zkušenosti vy? Podařil se vám někdy nějaký povedený apríl? 
Vyvedl vás někdy někdo tak, že si to pamatujete dodnes? A závěrem - máte nějaké rady, které bych mohla použít i já? VŠETEČNICE
|
