Včera jsem četl vzpomínky pana Přeučila, jak zavřeli jeho otce na doživotí, jak svazáci v komisi požadovali, aby šel po základce pracovat do dolů, ale nakonec z toho byla továrna na dřevo v Praze na Harfě. Té jsme, my pracující ve Vysočanech, říkali postaru „Orel“. Mně, synovi vlastizrádce, dali v té době na výběr: doly, hutě anebo zemědělství. Ukecalo se to na chemický průmysl.

A Mistr Přeučil vypráví, jak byla u vrátnice cedule „Říkáme si soudruzi a zdravíme se Čest práci“. My jsme měli na učňáku na dveřích ředitelny nápis „Soudruzi svazáci, zdravíme se Čest práci“. A tu práci jsem vykonával kousek od Harfy, a tedy i od Orla, v Barvách, u vysočanské Spalovny. A u nás se dělalo ne od šesti ráno jako v Orlu, jak si stěžuje pan Přeučil, ale už od 5:45 hod. Jo, a zpočátku se před směnou také četlo Rudé právo. Jak říkal soudruh mistr: „že abysme věděli, co si máme myslet.“

Jsou věci, které tím, jak se mění, jsou stále stejné. V Rudém právu a v tehdejším rozhlase jsme se stále dozvídali o úspěších socialismu, o tom, jak se máme stále lépe a lépe, a dokládaly to údajně tuny vytěženého uhlí a vytavené oceli. Litry nadojeného mléka byly jako liga a od jara do podzimu probíhal usilovný „boj o zrno“.

A jak vypráví pan Přeučil, a jak si pamatuji i já, boj za lepší zítřky byl propagován a vynucován zhusta mladými soudruhy. Kteří v bdělé spolupráci s KSČ, ČSM, ROH, Lidovými milicemi a hlavně SNB a StB odhalovali usilovně třídního nepřítele, ve dne v noci. A ten nepřítel pak byl lapen a uvržen na převýchovu, nejčastěji do uranových dolů. A lid a svazáci jásali (tedy podle novin), jak jsme to nandali americkým imperialistům a západoněmeckým revanšistům.

Dnes už se nekonají před směnou desetiminutovky. Natož aby se hromadně četlo z Rudého práva. Ale velká část národa si večer zapne Události na ČT 1. A tam se dozví, jakých obrovských úspěchů jsme zase dosáhli. Jak firmy pracují, až už nemají dělníky, jak se přidá na výplatách těm či oněm nějaké to procentíčko. Nebo jak ANO ministerstvo financí ušetřilo miliardy. A celou tu hodinu Událostí hlasatelka předčítá každý večer v pětiminutových intervalech z jakýchsi statistik, které mají dokazovat, jak to „budoucí příští bude příště lepší“. A jak se k tomu blížíme mílovými kroky.

Mladí svazáci jsou dnes soustředěni u zelených, další nadšení progresivističtí intelektuálové a jiní mašíblové pak u všech možných organizací jako „Vraťte nám stát“ (oni si fakt myslí, že by měl být jejich?!) a podobně. Tam nadšení udavači a bojovníci žádající „potrestat“ zločiny korupce a kapitalismu vůbec. A když už nemají Lidové milice a ani uliční organizace KSČ, mají třeba „Děti Země“ a jiné „lidskoprávní skupiny“, které mají blízko k policii a prokurátorům. Třeba Janečkův „Nadační fond proti korupci“, „Greenpeace“, „Hnutí Duha“ či Ekologický právní servis (co se změnil na jakýsi „Frank Bold“, který prý „od Nošovic po Brusel, v Brně i v Haagu“ řeší aktuální společenské výzvy). Podle vládních statistik je u nás asi 1 000 až 1 200 nestátních neziskových organizací na 100 000 obyvatel. Ty skutečně užitečné by přitom člověk spočítal na prstech jedné ruky.

Také StB už není, ale jsou různé „kobry“ a místo komunistických prokurátorů, jako byl u procesu s mým tátou a v jiných procesech soudruh prokurátor Václav Aleš a také známý prokurátor Eduard Švach či nezapomenutelný Urválek, jsou dnes politicky aktivní státní zástupci z Olomouce. Zavřou či obžalují každého, kdo je napadne.

Dnes sice nemají možnost posílat lidi na šibenice, ale zato jim prochází ničení životů komukoli desetiletým „stíháním“ anebo podivnými rozsudky. Je li soud „vstřícný“. Takže dnes jsou za těžko dokazatelné či vůbec nedokázané činy lidé odsuzováni k mnohaletým trestům. Jako za komunistů je módní jim zabavovat majetek, jsou zbavováni zaměstnání a vystaveni různým persekucím.

A jako v Rudém právu jsou dnes médii a hlavně ČT 1 každý den za zločince označováni vybraní lidé, „škůdci národa“. Jak se něco šustne, hned jsou novináři vytahována stále stejná jména „jasných zločinců“ a jistý televizák s kvičícím hlasem donekonečna mele o jejich údajných „zločinech“ a napojení na podezřelé a zločinecké kruhy.

Doporučil bych řediteli televize, aby si poslechl rozhlasové reportáže, nechal si donést Rudé právo z padesátých a sedmdesátých let a porovnal. Špína stejná, jen jména jiná. Možná se zastydí, možná zamyslí. Pokud se zprávařů a jejich policejních kámošů nebojí, že?!