Kupujete-li si dnes knihu, či narazíte-li na nějaký článek, hledáte nejprve titul. Tedy, jak se to jmenuje. A pak, pokud jste soudní, lehce zkouknete, o co jde. Protože dnes „titulkáři“ vyrábějí tituly - tedy názvy knih - přesně podle metod, které v Evropě zavedli (a vedou v nich dodnes) mistři západního bulváru. Například: „Princezna Beatrix je těhotná“ viz „strana 7“. A tam titulek pokračuje podtitulkem “Pravil dvorní astrolog“, abyste se nakonec dočetli, že se to celé stalo v roce 1938...

Kniha, jejíž název je v titulku článku, je skutečně o tom, co inzeruje. O Unii, tedy Evropě, ve víru migrační krize. Nebojte se, že byste tomu nerozuměli, i když knihu napsal právník, a to právník renomovaný a tituly ozdobený. Nemusíte mít dvě vysoké školy, abyste pochopili jeho text. Pokud však čtete knihy vydané Institutem Václava Klause, možná vás překvapí, jak přiznal Václav Klaus, že je to více o právu a méně o ekonomice a obecně „politice“.

I když se první část jmenuje „Účet za Evropu bez hranic“. Nemusíte souhlasit se vším, já například nesouhlasím s tím, že by se celkem nic nestalo, kdyby se obnovily hranice a kontroly. Z praxe vedení mezinárodní firmy už od roku 1991 vím a obávám se, že opětovné zavedení hraničních kontrol by prakticky zničilo dnešní mezinárodní ochod v té míře, na jakou jsme zvyklí. Národní byrokracie a represivní orgány by využily až do mrtě své navrácené „pravomoci“. Ať to stojí, co chce.

Ovšem zavedení Schengenu není vlastně o obchodu a volném pohybu. To je o přenesení moci na nadnárodní, nikým než eurohujery nekontrovatelnou byrokracii, což znamená náklady ještě větší. Účet za Evropu bez hranic platí evropské státy nejen miliardami za utečence, byrokracii, ale hlavně ztrátou ekonomické pružnosti a rozvoje. Účtem je také umožnění a ulehčení mezinárodního terorismu v EU, sexuální útoky a kriminalita, ale hlavně rozpad společnosti.

Zásadním přínosem knihy je pak ukázka toho, co ve vřavě běžných dní zaniká a co mainstreamové media zatajují, a to je byrokratická a hlavně právní příprava na praktické zničení samostatnosti jednotlivých států, jejich volených orgánů a schopnosti výkonu vlády na vlastním území. Migrační krize, která je když ne řízená, tak podporovaná dnešním hlavním segmentem „pokrokových“ sil Unie, je využívaná k naprosté změně stavu Evropy. V knize jsou čtivou a jednoduchou formou ukázány trendy, které prosazují dnešní „euro-centralisté“:

Výstižně autor připomíná Václava Klause, který si ve svém lehce ironickém komentáři k veřejné diskusi o migrační krizi všímá důležité věci: „Karty jsou rozdány v podstatě stejně, jako u všech dalších sporů naší současnosti. Na obou stranách vystupují stále stejní lidé. Na jedné straně jsou to lidé politicky korektní, pokrokoví, velkorysí, nesobečtí, v kontextu celé Evropy uvažující a do dálky se dívající, a na druhé straně jsou to egoističtí, krátkozrací, empatii postrádající, reakcionářští, ne-li nacionalističtí a málo soucitu a milosrdenství předvádějící jedinci.“

„Schengen Schengen über alles“ aneb Muslimskou imigraci si rozvracet nedáme

Jak píše autor, schengenský prostor je spolu s eurem vlajkovou lodí nynějšího modelu evropské integrace. I když dnes se víra v „euro“ poněkud vytrácí. Ale schengenský prostor je dnes vlastně nikoli instrumentem umožňujícím státům EU lepší kontakt, nýbrž - po zásahu „Mutti Merkel“, která pozvala do Unie nekonečný a neregistrovatelný příliv imigrantů (ve skutečnosti ne „nějakých“ imigrantů, ale hlavně muslimů) - zbraň proti možnosti uzavřít nelegální cesty z Blízkého východu a severní Afriky do Evropy a zároveň systém, který neumožňuje nelegální migranty vracet.

V knize „Stěhování národů s.r.o.“ to autoři vysvětlují:

Pro dosažení cíle vybudování nové unifikované a odnárodněné Evropy může být užitečné, pokud zde přibude masa lidí, která nemá žádné kořeny ve starých evropských zemích a žádnou vazbu k nim, jedinci, kteří jsou tvární. Příliv milionů neevropských migrantů a jejich přerozdělení a usídlení napříč různými zeměmi by Evropu zásadně změnil. Došlo by k narušení homogenity a funkčnosti národních států a národní identity jejich obyvatel, která je překážkou vytvoření nové „evropské“ identity a realizaci velkých vizí „nové Evropy“.

Záměrem tedy může být národní struktury rozbít, naředit, konfrontovat je s jiným světem. Slovy Weigla: „Zvykneme-li si na život v multikulturní společnosti doma, jsme blízko i přijetí multikulturního evropanství, které je podmínkou vysněného plného sjednocení Evropy.“