O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
Napište nám |
Poradna Kudlanky |
Právní poradna |
Přihlášení
Anketa
DĚDICTVÍ PREZIDENTA OBAMY 2. |
![]() |
![]() |
![]() |
Středa, 25 leden 2017 | ||||||||||
Strana 2 z 2
Modrý val se rozpadl
V ekonomice tak demokraté nabídli sociální dávky namísto práce, v kulturních otázkách pak multikulturalismus a diverzitu namísto patriotismu. White working class tak opustili hodnotově i ekonomicky.
Barrack Obama dvakrát zvítězil v prezidentských volbách a matematika prezidentských voleb i letos vypadala pro republikány nepříznivě. Volební síla solidních a pravděpodobných demokratických států dávala Clintonové jistotu více skoro dvou set padesáti volitelů. Solidní a pravděpodobné republikánské státy dávaly Trumpovi daleko pod dvě stě volitelů. Trump tak musel prakticky všechny swing states, aby vůbec mohl pomýšlet na těsné vítězství v podobě 271 volitelů. Sebedůvěra demokratů tak byla nevídaná. Zbytek je dnes historie.
Tichá republikánská revoluce
Ztráta prezidentského úřadu ve skutečnosti ovšem pouze naplno odhalila tichou republikánskou revoluci, která v Americe probíhá od roku 2010. Demokraté postupně ztratili kontrolu nad Senátem a Sněmovnou reprezentantů amerického Kongresu. Ve Sněmovně reprezentantů mají stoletou většinu. V roce 2018 navíc budou republikáni blízko k získání ústavní většiny v Senátu.
Ještě větší pokles ovšem demokraté utrpěli na státní a lokální úrovni, kde se republikánům podařilo získat pozice i v hluboce modrých státech. Demokraté ztratili desetinu míst v senátech, pětinu míst ve sněmovnách reprezentantů a třetinu guvernérů. Demokraté mají pouze šest států, kde kontrolují obě komory a mají guvernéra. Republikáni jich mají 26.
Komentátoři se posmívali republikánům, že se stávají regionální stranou tzv. Deep South (to mezi řádky znamenalo stranou starých bílých rasistů). Ve skutečnosti to jsou však demokraté, kteří vyklidili celé regiony. To má své důsledky. Demokraté přicházejí o politiky, kteří musí umět oslovit i jiné voliče, než progresivní městské liberály či menšiny, které jsou rovněž často koncentrovány ve městech.
Demokratům tak hrozí, že se dostanou do spirály ústící v ještě větší přimknutí se k sociálnímu progresivismu. Ten ovšem nemá cokoliv nabídnout voličům, díky kterým například ještě Bill Clinton dokázal uspět v dnes republikánských baštách na Jihu, anebo dělníkům ve státech Rust Belt. Ostatně příkladem je Obama. Ten přišel z levicového Chicaga, kde demokraté dominují, a nikdy nebyl nucen hledat složité kompromisy.
Obamovo dědictví
Obama kandidoval s poselstvím změny a naděje. Do Bílého domu si však rovněž přinesl nejprogresivističtější agendu od dob Lyndona Johnsona, kterou začal urputně prosazovat, aniž by pro ni měl dostatečný mandát (na rozdíl od Johnsona). Zatímco ekonomicky střední třída v lepším případě stagnovala, Demokratickou stranu ovládli progresivisté, kteří jen těžko skrývají despekt vůči celým segmentům americké populace a jejich hodnotám.
Osobní oblíbenost Obamy neznamená spokojenost s výsledky jeho vládnutím ani stavem země. Demokraté se mohou utěšovat poněkud falešným argumentem, že Clintonová získala více hlasů než kontroverzní Trump. Skutečný stav jejich popularity ovšem odráží bezprecedentní vyklízení pozic napříč Amerikou zakončené ztrátou prezidentského úřadu, které probíhalo po celou dobu Obamovy vlády.
Politik se do dějin zapíše jako státník, pokud najde střední cestu mezi svou vizí a společností. Obama to nezvládl. Z úřadu sice odchází s historicky vysokou popularitou, ale jeho největším odkazem bude, že republikáni jsou v pozici jeho dědictvím zcela odčinit. Republikáni ovládající Kongres nyní mohou nejen zničit Obamacare, Trump může několika podpisy zrušit exekutivní příkazy a změnit agendu ministerstev, které definovaly Obamovu éru.
|
< Předch. | Další > |
---|