(Nemá už zas tak moc co dělat, už má „něco ujeto" a současně hodně ví a zná. Tak proč to, co umí, nedat dál, že?)

     Jenže -  zhmotnit si (jako kyperský sochař v Ovidiových Proměnách) svou představu, svou Pygmalion, je jedna věc, dopátrat se pravého originálu je věc druhá. Když jsem - docela dlouhou dobu - nacházela v poště v přílohách zajímavé spisky, podepsané kytičkovým jménem Florentýna, nechávalo mne to poměrně dlouhou dobu chladnou. Já sice dobrej dlabaneček ráda, ale v kuchyň není, na rozdíl od mého muže, pro mne středobodem vesmíru.

     Když jsem však dotyčnou viděla naživo, respektive na fotkách, nechtělo se mi věřit.... Poslala jsem jí tedy pár otázek.

Ahoj Danielko,

     napsat a odpovědět ti jsem si dala na seznam svých úkolů pro víkend. Včera jsem se totiž dívala na tvé stránky.  Klobouk dolů, jsi v tom dobrá, ty stránky jsou prostě báječné, čtivé, se zajímavým obsahem a to se dneska vidí málokde.

    Jsem moc ráda, že jsi se ozvala. A musím tě ubezpečit, fakt jsem skutečná. Nepořádná, chaotická, pohodlná a zmlsaná perfekcionalistka. A k tomu mám doma čtyři děti...  Jo, a hubená taky nejsem, protože na můj zadek se kalhoty snad ani neprodávají. Akorát jsem si dokázala po všech těch porodech udržet stejnou váhu. Mojí tajnou zbraní je totiž běh.

     Je to jako ve filmu Po čem ženy touží, když Helen Hunt vymýšlela slogan na reklamní kampaň pro Nike:  "Běh není žádný závod, žádná soutěž, je to jen sport, kdy můžu být chvíli jen sama se sebou. Žádné plínky, žádné bolístky, žádné sourozenecké hádky a boje." Teda ne že bych svoje děti nemilovala, ale tuhle intimní půlhodinku si prostě nedokážu několikrát týdně upřít. Navíc to skvěle zapadá do mého přeplněného programu.

     Ptala ses co dělám, když dělám? No... Živí mě manžel, takže mojí nepsanou povinností je postarat se o domácnost, prádlo, děti, jídlo a sebe. Ale protože trocha seberealizace nemůže být na škodu, snažím se občas něco napsat a získat pocit, že nejsem úplně odkázaná na svého drahého. Takže sem tam něco  napíšu - napsala jsem například kuchařku a teď to vypadá, že další knížka bude na cestě... Někdy je to ale boj, namísto toho, abych si konečně večer sedla k rozečtené knížce nebo šla spát, musím sednout k počítači a něco naťukat. A když nedělám? Pak uklízím (protože po šesti lidech je pořád co uklízet), žehlím, vařím, hraju si s dětma, občas se naskytne nějaký výlet nebo aspoň procházka, taky koukám po internetu anebo běhám :-)  - ale to už jsem vlastně psala....Víc toho (zatím) nějak nestíhám...

     Má "nejmocnější zbraň"? Ha! To nevím... Dobrým vyprošťovákem jsou toustové chleby nebo rohlíky, namočené v rozšlehaném vajíčku a osmahnuté, nebo těstovinový salát z vařených těstovin, zakysané smetany, rajčat a paprik. Ale na kolena spolehlivě kohokoli dostanu lososem v hořčičné omáčce, k tomu fazolkové lusky zabalené do pršutu jako příloha. A šlehačka s malinama jako dezert... No řekni, nepodlehla bys?

     Ale tys ode mně chtěla napsat něco speciálního pro kudlanky - tak co třebas tohle? A když už, tak neskončím a budu pokračovat.... Ano, budu, to slibuju, jenže teď už musím končit - spěchám: zapnout myčku,  vyprat pradlo, vyndat myčku, pověsit prádlo, přebalit dítě... Ale to přeci znáš....

     Měj se moc hezky, hlavně pozdravuj  všechny kudlanky,

Jana

     VKZ by bez dobrých domácích knedlíků bylo jen ošizené VKZ. (pozn.red.: přiznávám, že doposud jsem znala zkratku KZO, ale uznávám, stále vypisovat „knedlo-zelo-vepřo"...) Můj knedlíkový repertoár je skutečně ohromující. Umím uvařit knedlíky rozvařené, knedlíky oslizlé, knedlíky nedovařené, příliš tuhé nebo knedlíky sražené, dokonce bych si troufla konkurovat i výrobcům golfových a hokejových potřeb. Jen ten správný nadýchaný kynutý houskový knedlík ne a ne trefit...

     Čím to je, že se občas (skoro pokaždé) těsto pokouší nenápadně splynout s okolní vroucí vodou? Proč jeden kynutý knedlík po uvaření a nakrájení předstírá, že je hokejový puk (což mu až na barevnou podobnost celkem vychází), zatímco druhý ze stejného těsta, který se vařil pár minut po něm, se pokouší být tak krásně nadýchaný, až se příliš naloká horké vody a rozplyne se v ní?

     Mayday, mayday, mayday, toto je nouzové volání zoufalé kuchařky, která ví, že tam někde v říši receptů musí existovat jeden, který překoná šizenou supermarketovou šišku po všech stránkách.

Ano, takhle nějak to prý začínalo... , a knížkou - kuchařkou, o kterou si v těchto dnech dokonce můžete zasoutěžit - Kuchařka pro dceru - to pokračuje....

d@niela

Komentáře (18)

Zobrazit/Skrýt komentáře Jejda, : Míša šíša na Bistro Florentyna jsem narazila nedávno a moc se mi tam líbil jeden článeček s receptem. Můžu dát odkaz? Můžu, ne? Tak jo http://www.florentyna.cz/blog/495520_item.php prosinec 04, 2007 14:07 Nojooo : ivanka díky, o tomhle by můj manžel řekl, že je to přímo "neřestně dobré"... prosinec 04, 2007 14:56 Hola hola, : Florentyna zdravím všechny Kudlanky a Kudláky a zejména také Danielku, která tu o mně šíří tolik pravd, až se toho děsím Nebyt Bistra a kucharky, nikdy bych svet kudlanek neobjevila - ted jsem ale definitivne propadla kouzlu techto stranek a budete me tu mit, myslim, casto prosinec 04, 2007 15:30 Tak to tě, Florentýnko, vítáme : Míša šíša Já zase často mrknu do Bistra, už ho mám mezi oblíbenými. Musím na sebe prásknout, že kde se krásně a s požitkem mluví o jídle, tak tam je mi dobře prosinec 04, 2007 15:47 No já jsem si vždy představoval kuchařku, : strejda která napsala kuchařku, jako ženskou krev, mlíko a zadek. Já nevím, ale nějaká hubená, s příznaky anorexie se mi do mé představy nikdy nedostala. A tady vidím mladou, docela štíhlou a ona píše kuchařky...Vždyť ta Florentýna přece musí stále ochutnávat, ne? Tak mě napadá - když sem tak všichni píšou ty své bolístky a trable a dostávají ty moudré rady (někdy však i vyčiněno), že i já bych se mohl svěřit tetě Kudlance či strýci Artuši se svým bolem na duši. Já už budu asi opět trapný se svou Nigellou, ale to je snad jediná ženská na světě, pro kterou mám požehnání od své manželky k případné nevěře. Vážení prátelé, ANO. Mé, věkem sice trošku starší, avšak duchem stále mladé srdce je zasaženo. Je zasaženo nenaplněnou láskou k jedné krásné, přiznávám, že o dvacet let mladší ženě. A byla to skutečně láska na první pohled. Abych to upřesnil - tedy z mé strany na první pohled. To dá rozum! Při pohledu na ni se mi již od prvého okamžiku sbíhaly všechny sliny. Já jsem nevěděl, zda mám sledovat její oči, ústa, krk, ňadra, její šikovné a hbité ruce či její krásné pozadí - zvoucí k plácnutí či k pohlazení při sehnutí se k troubě nebo pozadí její prostorné kuchyně, včetně špajsky, přeplněné dobrotami. Všechny mé pudy (počestné, nízké i pud hladu) byly v ten moment v pohotovosti. Kdyby mně byla nabídnuta realizace jednoho z pudů, nevěděl bych, který z těch dvou mám upřednostnit. Ona měla za 20 minut pečenou nadívanou kachnu alá něco, přílohu, salát z jiného konce světa a ještě k tomu stihla nádherný zákusek s překrásnou ovocnou polevou a kopulí šlehačky. Vše připravovala ladně, svěže, z hlavy - bez receptu a s úsměvem. A místy koštovala i prstem, který si pak smyslně olízla. A tak jsem se s tím jednou, bez koktání, docela férově, kamarádsky a na rovinku svěřil své ženě. Ona zrovna žehlila a když jsem domluvil a oznámil jí, koho že to vlastně miluji, nezvedla ani oči od žehlícího prkna a jako by se nechumelilo, pronesla pouze: "Tak jí napiš..." A já vám furt nevím, jak to tehdy myslela, protože člověk se v těch ženskejch někdy vůbec nevyzná. Chápete to? Já se jí otevřeně svěřím, ba co víc, já jí oznamuji krutou realitu, že miluji jinou ženu a ona vám zůstane klidnou, jako bych řekl, že venku prší. Co kdybych jí však opravdu napsal a co kdyby mi obratem odpověděla...a pozvala mě na ňu,ňu,ňu žrádlo? Chápete to? Chápete tu ženskou jistotu? Já tedy ne. A proto Vás prosím o radu. Mám jí opravdu napsat a oslovit ji jako zastydlý puberťák "My deary, Nigella..."? prosinec 04, 2007 17:56 ano :) : bb a pak sem zase napiš, co ona na to prosinec 04, 2007 18:19 Určitě ano:) : Eva oslovení už máte a pak bych už jen přeložila text od: mé, věkem sice trošku.... to snad ani žádná nemůže neocenit, natož vaše Nigella... a přeji hodně štěstí prosinec 04, 2007 18:59 Průvodním projevem stárnutí mužů : Míša šíša je slintání. Ovšem nikolivěk nad jídlem Strejdo, klidně jí napiš. Její asistentka, která ti odpoví, bude taky určitě mladá a krásná prosinec 05, 2007 08:46 Mě to připadá, jako obdivuhodný Strejdovo výkon, vyznání : Eva je to milé, lidské a namnoze vtipné, takže nevím, proč "slintání" prosinec 05, 2007 09:26 Aha, : Míša šíša tak koukám, že to asi vyznělo pejorativně. Ale strejda napsal sám, že se mu sbíhaly všechny sliny... a to při pohledu na NI, na Nigellu! No, na tom není nic špatného, my baby slintáme nad hadříkama a chlapi zase nad bílým masem. A zaobalujou to do věty "zamiloval jsem se". Já bych tam nehledala něco víc, co tam není prosinec 05, 2007 09:51 Proč manželka nepřestala v klidu žehlit ? : wendy Protože muži když přicházejí do let, tak o tom strašně rádi promlouvají...to je normálmní zjev, s tím nic nenaděláme ! prosinec 05, 2007 09:53 Ty jedna Míšo šíšo : strejda z Alumíniova, Ty máš štěstí, že Tě znám už nějaký ten pátek a tím pádem Ti odpouštím Tvé občasné šíšovské jízlivosti a beru to jako humor. Já vím, že už se těšíš na večer. Dnes je středa. prosinec 05, 2007 10:20 Evičko, : strejda díky za zastání. Všiml jsem si však toho nezvyklého vykání a protože sem chodím proto, abych zde mezi Vámi, růžemi a poupaty (teď mluvím i o Tobě Wendy), tkami i cátnicemi, hubenými, při těle i akorát, trošku omládl a neopadal, popovídal si o věcech přirozených i nadpřirozených, bylo by mi milé budoucí tykání. I když takové onikání je také velmi hezké. A zajímavé. A může u toho být i sranda - třeba při milostném tokání. prosinec 05, 2007 10:30 Strejdo, večera se asi nedočkám, středa nestředa :) : Míša šíša Dnes chodí přece Mikuláš a čerti a já mám takové neblahé tušení... Jestlivá mě manžel napráská, že jsem ho neposlouchala, tak jsem v koncích. Teda v pekle. prosinec 05, 2007 10:51 Strejdo : Eva ono se to tak nemyslelo, ono to jen tak občas střídalo, jak tu ještě nemělo vybudováno "domovské právo" Do budoucna ale slibovalo, že nepokazí, aby se trošku omládlo, neopadalo, popovídalo, potokalo prosinec 05, 2007 10:53 Jééé, : Míša šíša to mi připomnělo rozkošný film "Hostinec U kamenného stolu". prosinec 05, 2007 10:58 zkusila jsem knedliky pro nešiky a už jiné "nepeču" : sasanka Knedlíky pro nešiky Ingredience: 1 hrnek mléka špetka soli 1vejce hrubá mouka - viz popis níže... 4 nakrájené starší nebo čerstvé rohlíky špetka prášku do pečiva Postup: - k prvním 3 ingrediencim přidáme tolik hrubé mouky - přiměřeně, aby vypila všechno mléko (musíte počkat tak 5minut - hrubá mouka pije jako duha,nooo uvidíte sami...) - těsto regulujeme podle konzistence, mícháme ze začátku třeba vidličkou - přidáme rohlíky a prášek do pečiva - promícháme vařečkou nebo prohněteme rukou - tvarujeme knedlíky a mokrou rukou dovnitř zatlačujeme vylézající a neposlušné rohlíky - vaříme 15-20minut ve vroucí vodě Zkuste...žadné "puky hokejowe" se nekonají,pohádková lahůdka...ovšem pro ty,kteří mají rádi takzvané "tvrdé knedle"...moravské...bez nadýchání!!!Ale i tak,doporučuju!!! ...jen to zkusit a pochutnat si.... prosinec 06, 2007 02:20 Sasanko, když dva dělají totéž, nemusí to býti totéž. : strejda Ale mohu potvrdit, že tento způsob knedlíků mi chutná mnohem víc, než ty nadýchané, které vypijí všechnu omáčku dříve než ji ochutnám. A tímto jsem se Ti představil jako kuchař amatér. Já je dělám podobně, jen s tím rozdílem, že prdopeče dávám celou polovinu pytlíčku (nevím, zda je to lepší nebo horší) a vajíčko rozdělím na žloutek a bílek a z bílku ušlehám tuhý sníh, který tam pak před mícháním přidám. Celé to míchám nejprve měchačkou v míse a uplácaný, nelepivý a uválený knedlík pak potřu před vnořením do vřící vody ještě mastnou rukou namočenou v oleji. Výsledkem je uhlazený povrch vařeného knedlíku. Toť vše. Nevím, který způsob je lepší, je to podobné, ale muselo by se to vzájemně ochutnat. prosinec 06, 2007 18:36

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment