Lidová moudrost je nepřekonatelná. Sice se správně říká, že Pán Bůh peče oplatky, ale komu se to takhle nelíbí, tak bych rád připomenul, že Alláh je vlastně jen jiné jméno Boha. A taky nám další lidové přísloví praví, že „kdo s čím zachází, tím také schází“.

Před návštěvou německé kancléřky Merkelové v Praze tato hluboká zkušenost do reality dneška přímo tryskala a určovala nejen téma rozhovorů. Ale vlastně určuje budoucnost Německa a jako téměř vždy i naši. Německo již po staletí, nejen v posledních dvou stoletích, využívalo vždy to, co se za Hitlera označovalo jako „pátá kolona“. Čtyři válečné kolony byly „oficiální“ a „pátá“ kolona byla skupina osob působících proti vlastnímu státu anebo státu, kde žili. Obecně známým se toto označení stalo, když Německo použilo sudetské Němce proti Československu.

V posledních čtyřiceti letech si západní Evropa doslova dovezla „pátou kolonu“ složenou z muslimů. Hloupé řečičky historicky a politicky nevzdělaných „moudrých hlav“, jak je většina muslimů mírumilovná, jsou doslova blábolem. Tak jako v v minulosti a hlavně v 19. století byli Němci hlavně Němci, Muslimové jsou dnes hlavně muslimové. A Turci jsou hlavně Turci. To, že jsou v Německu Turci i ve vládě a parlamentu, nic moc neznamená.

Také za první republiky značná část německých politických stran, takzvaně „aktivistických“, spolupracovala v politickém systému Československa. Např. Německá sociálně demokratická strana dělnická, Německý svaz zemědělců, Německá křesťansko sociální strana lidová a Německá demokratická svobodomyslná strana. A jejich ministři seděli ve vládě. Němečtí nacionalisté – Henleinovci - byli původně v menšině. Sudetoněmecká strana získala první parlamentní úspěch až v roce 1935.

A přesto právě nejagresivnější nacionalisté ovládli v rozhodující době Volksdeutsche - tedy zahraniční Němce žijící nejen v ČSR a ti pak byli silou, která pomohla zničit Rakousko i Československo.

Dnes má Německo na svém území přesně nezjistitelný počet muslimů. A jak ukázaly poslední události v Turecku, po převratu od řízené demokracie k agresivní Erdoganově autokracii islámského typu, cca dva miliony „západních“ Turků veřejně proklamovaly svoji náklonnost k islamismu a Erdoganovi. Novému Vůdci Turecka. Rakouští Turci uspořádaly mohutné a divoké demonstrace, kde tak jako kdysi sudetští Němci přísahali věrnost Turecku a jeho vůdci. Hesla „Řekni a my je zabijeme“ a „Řekni a my zemřeme“ byla míněna vážně.

Tlučou-li morálními výtkami Čechy už 70 let po hlavách Němci, sudetští Němci a dnes eurohujeři, že prý bylo „Československo stát, který ve vztahu k Němcům selhal“ (viz kniha historičky Mary Heimann, která tvrdí, že náklonost sudetských Němců byla zapříčiněna jen a jen „selháním“ Čechoslováků), jak to mají dnes s muslimy oni?!? Budeme li takto přísní na Německo a vůbec na západní Evropu, oni selhali ještě více. A dokonce si velkou část „páté kolony“, právě ústy Merkelové, pozvali.

Německo se již od dob Přemyslovců pokoušelo ovládnout své sousedy právě „pátými kolonami“. Vystupňovalo tuto agresivní politiku od vzniku Německého císařství 18. ledna 1871, zvaného také II. říše, mělo nacionalistickou agresi jako heslo v první světové válce. A ve druhé světové válce využilo tzv. Volksdeutsche (Němce, jejichž mateřským jazykem byla němčina, ale kteří žili v Evropě mimo státy s německou majoritou - oproti tzv. říšským Němcům) k zničení celých států nejprve zevnitř. Ve jménu nadřazenosti Německa a jeho Vůdce.

Bylo již nějakou dobu jasné, že muslimové v Evropě, pokud získají dostatečně charismatického a (všeho)schopného vůdce, začnou být elementem rychle rozkládajícím celou Evropu. Československo má s podobnou situací tragickou zkušenost. Z toho, jak se stala nástupem nacismu agresivní, neovladatelná a velkou ideou ovládaná skupina Volksdeutsche –sudetských Němců žijících v ČSR - a ta postupně se zahraniční podporou zničila náš stát.