O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
Napište nám |
Poradna Kudlanky |
Právní poradna |
Související články
- UÁLOVÉ A POHÁDKA O SNĚHURCE
- KDY BUDE V NĚMECKU STANNÉ PRÁVO?
- EVROPA - LÜGENSTÁN
- ANI TUHLE VÁLKU NEVYHRAJÍ - 2
- ALLÁH PEČE OPLATKY
- ROAD TO HELL ...
- Ó, MY SE MÁME! - 2.
- KNIHA, KTEROU BYSTE MĚLI ČÍST
- NA RANDE S RUKAVICÍ
- BEZPEČNÝ A CELKEM BOHATÝ STÁT V KRIZI - 1.
- BEZPEČNÝ A CELKEM BOHATÝ STÁT V KRIZI - 2.
- BEZPEČNÝ A CELKEM BOHATÝ STÁT V KRIZI - 3.
- BEZPEČNÝ A CELKEM BOHATÝ STÁT V KRIZI - 4.
- ONA BYLA DÍVKA CHUDÁ ... 1.
- ONA BYLA DÍVKA CHUDÁ ... 2.
- ONA BYLA DÍVKA CHUDÁ ... 3.
- O NEMRAVNOSTECH?
- BÁRA A BUDŽES - DOPORUČUJI TUHLE KNIHU
- JAK ZÁKONY KÁŽOU NÁM...
Přihlášení
Anketa
ANI TUHLE VÁLKU NEVYHRAJÍ - 1 |
![]() |
![]() |
![]() |
Úterý, 16 srpen 2016 | |||||||
![]()
V naší paměti uvízlo Německo jako pořadatel největších lidských jatek v Evropě spíše díky tomu, že v minulosti si musel každý vojenský a politický vrahoun najít dostatek lidí, kteří by tohle zabíjení udělali pěkně „ručně“. Teprve moderní doba dokázala vyvražďovat lidi průmyslově, což využil jeden z nejprůmyslovějších státu světa - Německo. Oni ani staří Římané ani katolíci a protestanti za třicetileté války neměli tyhle technické možnosti a Napoleon, až na gilotinu, taky ne, že. Každá doba také využívá ke svému pokusu podmanit si své okolí nějakou ideologii. Francký král Karel Veliký použil křesťanství, Napoleon filosofii Voltaira, z jehož myšlenek vznikla Deklarace práv člověka a občana, která skončila obludným masakrem statisíců, a válkou v celé Evropě.
Fridrich II. Veliký, od jehož smrti uplynulo 12. ledna 2014 300 let, což Německo slavilo pořádáním tří set výstav o jeho „velikosti“, vyzdvihl myšlenku vytvoření velkého Německa na základě přesvědčení o nadřazenosti germánské rasy, z čehož vznikla myšlenka pangermanismu. A z té zrcadlově myšlenka panslavismu. Myšlenka pangermanismu stvořila představu „nadčlověka“ a „nadnároda“, viz např. Rajmun Habřina: „Nadčlověk a nadnárod“, r. 1946. To zase vedlo k rozpoutání 1. a 2. světové války, v kterých byli Němci poraženi a myšlenka německého nacionálního socialismu zdiskreditována.
To však neznamená, že by padla myšlenka na vytvoření Nové Evropy. Tentokrát však mírovou cestou a za spolupráce dříve proti sobě anebo spolu válčících států. Myšlenka jistě zajímavá a zdánlivě kladná, která však nemá, jak se dnes ukazuje, dobré řešení ani v tomto stylu. Nápadu se opět zmocnily politické síly vyznávající myšlenku „vybraných elit“, což je společné nacismu a komunismu, ale i dnešnímu intelektuálnímu etablismentu snícímu o vytvoření sjednocené Evropy. Ekonomickým a kulturním vývojem se po mnoha letech mlžení najednou ukázalo, že je zde jediný možný vedoucí stát Evropy - Německo. To, které si tuto úlohu dlouho odpíralo a má k ní nechuť. Další realitou je, že nechuť přenechat řízení Evropy v německých rukách má v sobě nepřekonatelně zakořeněnou většina „zbytku“ Evropy.
Merkelová, která se stala „jakoby náhodou“ skutečným vládcem Evropy, opustila pokus vládnout v EU demokraticky. V krizi vytvořila duo Merkozy + bankéři z ECB. Stejně to nefunguje. Co má tedy v této situaci Merkelová dělat? Musí hledat další spojence. Možnými spojenci jsou Itálie – vždy však obojetná, v první světové válce bojující na straně Anglie, v druhé na straně Německa a dnes se potácející v krizi. Zbývá tedy Francie, bohužel s národní politickou tradicí „vždy proti Bošům“. Pak už jsou jen houfy malých států, které ovšem většinou v duchu Němce nesnášejí, a to nejen od dvou posledních válek, které Němci rozpoutali. Stačí se podívat na záběry demonstrací z Řecka, Itálie, Portugalska, Chorvatska, Finska, Irska ale i Maďarska atd. – tedy obyvatel ze zemí, kterým už na zachování přátelské „tváře“ vůči Německu nezáleží. Také proto, že Němcům docházejí peníze, že ano?!? Různé volby a referenda o EU, prosazované hlavně Německem (a jeho fámulusem a poštívačem Francií) ukazují silnou averzi proti sjednocené Evropě pod německým praporem. (Za dvacet let se budou všichni divit, jak to, že to tehdy lidé nepoznali.)
Merkelová jako představitel sebevědomého Německa ví od začátku, že potřebuje partnera. Každá sranda něco stojí. Tohle sice není válečné střetnutí, ale je to ekonomická válka. Na euru a současné ekonomické politice EU výrazně vydělává pouze Německo (a my jako jeho subdodavatel) a pár „severských států“, většina ostatních strašlivě tratí. Jak řekl francouzský ekonom Nicholas Verón: „Jedno euro uložené v řecké bance nemá stejnou hodnotu jako jedno euro spravované španělskou bankou.“ Já bych dodal: „A už vůbec ne takovou, jakou má euro uložené v německé bance!“ Zatímco Itálie a Řecko platí za půjčky gigantické úroky, kupují finančníci německá eura - maskovaná jako dlužní úpisy - za záporné úroky! Hledají jediné skutečně platící peníze, „německá“ eura – ve skutečnosti tajné D-marky.
Každý stát anebo ekonomická moc, která se snaží ovládnout, protože je to v jejím nejvlastnějším zájmu, místní ekonomický prostor, musí mít peníze a spojence. Za 1. světové války se Němci omylem domnívali, že si vystačí se svými a rakouskými penězi a průmyslem a s Tureckem. Výsledkem bylo, že ke konci války si hladoví němečtí vojáci obvazovali rány papírovými obvazy (odtamtud máme dnešní papírové kapesníčky) a v Německu vypukl nevídaný hlad a bída. Podle německých údajů, které se často snaží problém hladu svalit na Británii, stála „blokáda“ Německa - čti nedostatek potravin po zhroucením válečného systému a odchodu většiny mužů na fronty - za první světové války stálo jen Německo 800 tisíc až jeden milion životů! Pokus vojensky ovládnout Balkán, Rusko, Francii atd. a vytvořit velké Německo, skončil na naprostém vyčerpání zdrojů a peněz.
Hitler tohle dobře pochopil a nacismus a 2. světová válka byla od začátku vládou a válkou lupičskou. Podobně jako bolševismus. Nacisté nejprve sebrali veškerý majetek Židům, jedné z nejbohatších vrstev společnosti. Při zbrojení nacisté stát obrovsky zadlužili, neboť uvažovali, že když vyhrají, tak dluhy platit nebudou. A když prohrají, tak také ne. Obsazení Rakouska a hlavně ČSR a každý další územní výboj byly doprovázeny státně organizovanou zlodějnou do té doby nebývalých rozměrů. Státní poklady, zlato z bank, peníze a majetky nepřátel, a to jak států, tak jednotlivců, byly ukradeny a měna obsazených států znehodnocena. Vše pokračovalo až do vytvoření otrokářského řádu „porobených“, se zdánlivě nekonečným množství „lidského materiálu na jedno použití“. Takže krádež to byla důkladná. Přesto hledali nacisté zoufale nějaké spojence.
Našli však jen kolaboranty. A spojence z nouze - italské fašisty. Ti je nakonec stáli daleko více škod na materiálu, ztrátách vojáků a úsilí, než přinesli. Japonci byli kamarádi jen na oko. Německo - vyčerpané lidsky, ale hlavně finančně a surovinově - přes veškeré nadšení Němců pro nacistickou myšlenku a nevídané pracovní a válečné nasazení všech lidských sil, nakonec podlehlo. Došly peníze, materiál a lidi.
Německo, dnes demokratické, řeší otázku: Kdo s námi půjde budovat „Spojené státy evropské“? A hlavně kdo to zaplatí!?! The Economist napsal: „V jistém smyslu jsou teď Němci v pozici trvalého presidenta Unie.“ Převeďme z newspeaku do obyčejné řeči: Merkelová je ve skutečnosti faktickým absolutistickým presidentem Unie. Jistěže se Merkelová nechystá válčit. Není šílená, dvě porážky stačí. Navíc má Německo uvnitř sama sebe „pátou kolonu“ muslimů, o které neví, co udělá. Jediný skutečný „ přítel“, Francie, je papírovým tygrem. Všichni to vědí. Jen EU a eurohojeři dělají, že ne. Jak řekl již jmenovaný ekonom Véron: „Lidé v Evropě již Německo a Francii za rovnocenné nepovažují. Pro Francouze (dodejme že ještě víc pro Merkelovou) je však tato iluze důležitá.“
V diskuzi kolem senzačního interview, které podala Merkelová vybraným - čti prověřeným – deníkům, se však vyjádřila jasně. Také reakce na tento rozhovor jsou typické: Merkelová ostatně „silně“ prohlásila: „Jednu věc chci naprosto jasně říci: všechny relevantní politické síly v Německu jsou naprosto zavázány projektu Evropské unie.“
Bodejť by nebyly. Všechny dobře vědí, že Německo je největším poživatelem výhod zavedení eura a má svoje i unijní zákony nastavené tak, aby maximálně chránily jeho trh a jeho firmy. Ostatní nemají sílu to změnit. Po podepsání Lisabonské smlouvy ani teoretickou.
VÁCLAV VLK ST. pokračování zítra
|
< Předch. | Další > |
---|