PIVO Z PYTLE VEN!

V pitoreskní pohodě sklepa, rozpoutala se živá diskuze na téma čepování piva. Zkušený výčepník Karel Hulata prozradil, jak, kdy a proč, dosahuje svých proslulých „hladinek“. Erudovaní pivovarníci vysvětlovali, jak musí být pivo teplotně, manipulačně a výčepně ošetřeno, aby se v půllitru ocitl ten „správný mok“.

Pepa Krýsl vyzdvihl výhody hospodářství pivních tanků se speciálními vaky: “Jednodušší závozy velkých objemů, výhodnější ceny, snadnější manipulace. Nový systém, zavedený před patnácti lety v západní Evropě a u nás instalovaný v roce 1993, je nazýván „Bag in box“ ( kapsa v tanku )“. Já říkám pytel v tanku a odborník pokračuje: „Principem je ležatý tank, do kterého se vkládá sterilní, inertní fólie na jednorázové použití. Pivo je pak vytlačováno do výčepního stolu vzduchem, který tlačí na fólii a nepřijde tak do styku s pivem. Pivo je protlačováno přes sondy průtokového měření a chlazení. Tanky jsou v místnostech s konstantní teplotou 5 – 6°C. Technici z pivovaru pravidelně, minimálně jednou za tři týdny, kontrolují technický a mikrobiologický stav tankoven.

Vzhledem k tomu, že v tomto případě nemá styk a tudíž ani šanci, největší škůdce piva – kyslík, je stáčeno pivo ‚živé’ – nepasterizované“. Nazýváme ho pytlové. Pepa Krýsl ještě dodává: „ A tohle pivo je velmi jemně hořké, nepatrně světlejší, neboť pasterizací pivo mírně tmavne a jeho hořkost tvrdne“, (v sudech KEG je pivo pasterizované). „Obecně je mezi štamgasty tento systém oceňován, jako nejšetrnější způsob přenosu piva mezi pivovarským a hospodským sklepem.“ Tolik odborník.  A my doufáme, že snad, díky eliminaci škodlivých faktorů, je tato metoda čepování piva nejlepší. Sterilizace cisteren a přečerpávání prostřednictvím protitlaků, aby se pivo „nerozbilo“, jsou samozřejmostí.

Pravdou je, že roku 1993 byl pivovar zcela zmodernizován. Stojíte-li ve sklepích (Skanzenu) a představíte si, že celá současná produkce by zrála v dřevěných sudech, uvědomíte si, že náklady na výrobu, potažmo cena piva, by dosáhly zcela jiných hladin. Jen vysklepení a nasklepení po každé várce, zaměstnávalo kdysi spoustu lidí. Smolení, údržba, opravy sudů a spilek ... „Inu, ale mohlo (jak praví klasik) být i trochu smutno, jen když bylo veselo“. Teď je trochu víc průmyslovo. Piva je hodně. Je to dobře, nebo špatně? To si musí přebrat každý sám.

Pivovarští to komentují: „Když jsme se rozhodovali, zda kvasný proces a zrání piva ponechat v tradiční spilce a ležáckých sklepích, nebo je uzavřít do nerezové temnoty cylindrokónických tanků, našlo se dost zastánců i odpůrců tohoto kroku. Pro využití nového technického prvku hovoří především možnost mimořádného zvýšení produktivity práce a zároveň kapacity pivovaru, ale i zkvalitnění sanitace, neboť, zatímco předchozí sudy čistili lidé, nyní si s tanky dokonale poradí automatické zařízení. Co k tomu říct? Snad jen to, že důležitý je výsledek. Ten je, zdá se, uspokojivý.

Při naší nedávné hospodské sešlosti jsem neodolal podivuhodné shodě okolností, týkající se tohoto tématu a jmen svých přátel-spolupitelů. Jeden se jmenuje Radek Bednář, druhý Jiří Tesař. Položil jsem tedy řečnickou otázku: „Jak jsou Bednář a Tesař spokojeni s nerezem?“

„Stejně bych nerozeznal to ´dřevěný´ pivo tady od toho, tohle mně chutná“. Reagoval Tesař. A Bednář?: „Mně je to jedno, v čem to dělají, hlavně že je to dobrý. A tadyhleto dobrý je“. A tak jsme pili.