Méně akcí, stejně problémů

      Nechvalně známé předváděcí akce jsou pro seniory i přes četná preventivní a legislativní opatření stále velkým rizikem. Ačkoli se počet nahlášených předváděcích akcí snižuje, počet kontrolami zaznamenaných přestupků či trestných činů na nich spáchaných je srovnatelný s rokem 2014. Lze z toho vyvodit mimo jiné to, že reálně se počet těchto "výletů" pro seniory zřejmě drží stále na podobných číslech, jen určitá část z nich není nahlášena kontrolním orgánům.

Nakupovat nechtějí, ale ...

      Nejvýraznějším výstupem výzkumu, který se snažil zmapovat příčiny nepoučitelnosti seniorů, je potvrzení domněnky, že velký vliv na rozhodnutí seniorů o účasti na převáděcích akcích má jejich osamělost. Třemi nejčastěji udávanými důvody, proč se senioři rozhodli navštívit předváděcí akci, byl výlet (43 %), společnost vrstevníků (16 %) a seznámení s moderními technologiemi (10 %). Pouze 0,53 % seniorů uvedla, že si jela na akci něco koupit.

     Což je v ostrém kontrastu s tím, že 72 % seniorů někdy na předváděcí akci něco zakoupilo, přičemž hodnota tohoto zboží se u 83 % seniorů pohybovala v řádech tisíců až desetitisíců korun.

      Na otázku, zda jsou produkty zakoupené na akci užitečné a zda je používají, odpovědělo 61 % respondentů „ano“, ale stejní respondenti přitom uvedli, že tohoto svého nákupu litují. Je možné nákupu litovat a současně jej hodnotit jako užitečný? Spíše je pravděpodobné, že dochází k působení obranných mechanismů osobnosti, kdy pocit zklamání sebe sama, z toho, že se senioři nechali oklamat a že naše rozhodnutí je draze zaplaceno, je vykoupen alespoň „sladkými citrony“ v podobě dojmu, že si zakoupili kvalitní a moderní věc...

Předváděcí akce jako druh závislosti

      Druhou pozoruhodnou informací získanou z výzkumu je opětovné navštěvování předváděcích akcí, byť jsou senioři s jejich průběhem nespokojeni. Na otázku „Byl(a) jste s průběhem výletu vždy spokojen(a)?“ odpovědělo 54 % respondentů, že ne, přičemž průměrně respondenti navštívili 4,67 předváděcích akcí. Vyvstává tedy otázka, proč senioři akce navštěvují i přes svou nespokojenost? Při komunikaci se seniory na toto téma se opakovaně setkáváme s tvrzením, že již nikdy na žádnou akci nepojedou, a přesto jedou znovu.

      Z tohoto úhlu pohledu můžeme předváděcí akce vnímat jako určitý druh drogy, které se senioři neumí lehce zbavit. Vítězí u nich projevy, jako je silná touha a pocit puzení jet na předváděcí akci, zhoršené sebeovládaní, pokračování v návštěvách i přes nespokojenost, spadnutí do dluhových pastí, lhaní okolí. Podobně jako u jiných závislostí je proto vhodné identifikovat spouštěč návykového chování a najít cestu, jak tento řetězec zvyků a nefunkčních projevů změnit a přeformátovat. Jako nejvhodnější se zdá odstranit z dohledu veškeré stimuly, které vedou k touze navštívit předváděcí akci.

      Základní poučkou je – nečíst pozvánky na předváděcí akci, ihned je vyhodit. Pokud někdo zavolá s pozvánkou, odmítnout ho hned na začátku, říct jasné ne, nevymlouvat se.

Emoce otevírají peněženku

      Víme tedy, proč senioři na předváděcí akce jezdí, víme, že odolat jejich svodům je pro ně těžké. Chtějí jet na výlet, být se společností vrstevníků a seznámit se s moderními technologiemi. Stále ale zůstává otázka - jaké psychologické stimuly je přimějí si na těchto akcích něco (v nemalé hodnotě) koupit, když z domu odjíždí s odhodláním, že nic nekoupí?

     Domníváme se, že hlavní jádro problému tkví v tom, že v momentě rozhodnutí nic nekoupit jsou senioři v klidném racionálním stavu. Uvažují pragmaticky, logicky a jsou vnitřně přesvědčeni, že si na předváděcí akci nic nekoupí. Jenže jejich psychika není připravena na emocionální tlak, kterému jsou během prodeje vystaveni. Předváděcí akce trvá obvykle několik hodin, jsou na ní vystaveni silným emocím, strachu, stresu a jediné vykoupení z nepříjemné situace bývá zakoupení produktu.

     Jsou to tedy právě emoce, které způsobí snížené racionální uvažování a zapříčiní nákup.

Pro dTest zpracovaly

psycholožky PhDr. Romana Mazalová a Marie Vingárková