 Jste pověrčiví, přátelé? Věříte na "střepy z rozbitého zrcadla", které přinášejí dlouhaletou smůlu? A jestlipak víte vůbec, jak záhadná magie kolem zrcadlení vznikla? Ohledně těch střepů - tato pověra je velmi stará, pochází dokonce až z řecké mytologie. Podle jedné báje zlá Gorgona Medůza proměnila v kámen každého, kdo na ji byť jen pohlédl... Hrdina Perseus však toto kouzlo překonal - byl chytrý, tenhle mládenec... Vzal si na pomoc zrcadlo a nedíval se tedy přímo na Medúzu, ale do jejího obrazu v zrcadle. Nu, a pak už ji klidně zabil, neboť až za zrcadlo její kouzlo nesahalo. Už Seneca viděl v zrcadle symbol mravního sebezpytování. Během staletí se však zároveň stalo také symbolem marnivosti a sebelásky. Připomeňme si, kolik malířů přimalovalo ženám na svých obrazech tuto rekvizitu, aby umocnili jejich archetypní rozměr Milenky. Zrcadlí krásu, smyslnou atmosféru, samotný proces zkrášlování a erotické napětí; ženu atraktivní, toužící po uctívání a zbožňování, která však nejen na obraze, ale také v životě zůstává nejednou nedotknutelná a nedosažitelná. 
Zrcadla se objevují například na smyslném obraze slavného benátského malíře Tintoretta "Zuzana v koupeli", na Vermeerově alegorickém plátně - plném tajemného světla - "Perlový náhrdelník", v zrcadle se prohlíží Rubensova "Venuše před zrcadlem" a stejně tak nechybí u "Venušiny toalety" od Velásqueze; v zrcadle se odráží plamen svíčky na potemnělém tajuplném obraze "Kající se Magdaléna" či „Magdaléna se dvěma plameny" na díle pozoruhodného lotrinského mistra Goergese de la Tour a na mnoha dalších. Také v mnohých literárních příbězích vystupují kouzelníci nebo čarodějnice, v jejichž zrcadlech se objevuje blížící se neštěstí. Jedním z nejznámějších je pohádkové kouzelné zrcadlo, které vlastnila zlá macecha Sněhurky. Ale zpět - pověra, že rozbití zrcadla přináší smůlu, vychází z dlouhé historie strachu primitivních lidí z reflexních zobrazení. Lidé se domnívali, že obraz v zrcadle sdílí s odráženou osobou její podstatu, že s ní má společnou duši, která se ztratí nebo poškodí, pokud se zrcadlo rozbije. Např. báseň lorda Alfreda Tennysona - Paní ze Shalottu (1832) je založena na symbolice starších legend, v nichž rozbití kouzelného zrcadla předpovídá smrt. Pověry o smůle se ostatně vážou i k jiným rozbitým objektům, například k přetrženým náhrdelníkům z perel. V tomto případě vychází symbolika z podobnosti perel a slz. Proto je také prsten s perlami tradičně považován za nešťastný svatební šperk. Známý je také důvod, proč rozbít zrcadlo znamená sedm let neštěstí. Ve střepech se totiž prý poškodí i jinak nesmrtelná lidská duše, a staří Římané věřili, že trvá mystických sedm let, než se duše vyléčí. Nu, a protože zrcadla odrážejí člověčí duši, nemohou se v nich vidět zlé čarodějnice a upíři... A co takhle podkova, která naopak je symbolem štěstí? Ale o té zas příště... JUDITA
|
