Čím víc se cukr konzumoval, tím byla pochopitelně poptávka po něm vyšší. Když v r. 1700 průměrný Angličan spotřeboval 2 kg cukru na rok, v roce 1800 už to bylo 9 kg. Roku 1870 už 27 kg. V roce1900 se váha dostala na 60 kilo ročně na jednoho člověka. Za pouhých 30 let se výroba cukru vyšplhala z 2,8 miliónů tun na 13 a více.

V dnešní době jsme se ustálili na průměrných 35-40 kilogramů cukru ročně – spotřebovaných jedním člověkem. A nic proti tomu nezmůže fakt, že podle lékaře Richarda Johnsona, nefrologa z University v Denveru, Colorado, je cukr pro naše tělo čistý jed.

Dnes už jedna třetina dospělých na celém světě trpí vysokým krevním tlakem. V roce 1900 to bylo jen 5%. V roce 1980 trpělo cukrovkou 153 miliónů lidí, dnes už je to 347 miliónů. Čím pokrokovější společnost, tím obéznější se stává.

Je na vině jen cukr?

A když je cukr tak špatný, proč je náš mozek uzpůsoben tak, že po něm stále toužíme víc a víc?

Doktor Johnson má svoji teorii:

Před 22 milióny lety, v africkém deštním pralese, se strava primátů skládala z různých druhů ovoce, ovoce s přirozeným cukrem. Celoroční strava, v celoročním létě. Jednoho dne, asi tak o 5 miliónů let později, ale začal foukat studený vítr. Kvůli stále větší zimě, se pár dobrodružných opic vydalo na cestu do Euroasie. Ale větší a větší zima dosáhla brzy i tam. Stromy se sladkým ovocem hynuly, nastal čas hladu. Primáti hladověli.

A v této chvíli musela nastat nějaká genová mutace. Mutace ve zpracování fruktózy. I malé množství cukru se začalo v jejich těle přeměňovat na tuk. Tuk, díky kterému bylo možné přežít i dlouhou zimu. Tato mutace se stala tak silným a nutným faktorem pro přežití, že přežili jen ti, u kterých opravdu nastala. A tak dnes mají všichni primáti, i ti, z kterých se vyvinuli lidé, stejný zmutovaný gen.

Gen, díky kterému naši předci mohli přežít časy hladu a zimy. Když ale cukrová vlna přemohla svět, vznikl pro naši populaci velký problém. Cukru je dostatek, ale tělo je schopné zpracovávat jen velmi malé množství.

To, co nás dříve zachránilo před vyhynutím, nás v budoucnosti zabije.