Začala cukrová expanze… V roce 1425 začali Portugalci pěstovat cukrovou třtinu na Madeiře. A pak už se třtina rozšiřuje na Capeverdské a Kanárské ostrovy. Christopher Columbus přivezl třtinu do Nového světa. První plantáž vznikla na Hispaniole, během deseti let se plantáže rozšířily na Jamajku a Kubu.

Portugalci byli velmi úspěšní v Brazílii, kde více než 100 tisíc otroků pracovalo na velkovýrobě cukru. A také začal prosperovat Karibik, tamější plantáže s otroky, cukrové rafinérie…. A už to jelo - masová výroba, tlusté děti, tlusté národy, cukrovka, vysoký tlak…

Čím více cukru, tím nižší cena. Čím nižší cena, tím vyšší poptávka. A více cukru pro širší masy. V 17. století se cukr stává dostupný nejen pro střední vrstvu, ale i pro tu nejnižší.

V 18. století se třtina svážela z plantáží do Londýna, Amsterodamu, Paříže, kde byla vyměněna za jiné výrobky a hlavně za prostředky k obstarání více a více otroků, pracujících na dalších a větších cukrových plantážích. Když původní obyvatelé vymřeli, dovezli se otroci z Afriky. Příšerné životní podmínky a hrůzná práce na plantážích likvidovaly milióny těchto nešťastníků. Obchod s otroky byl postupně zakázán v Británii - v roce 1807, ale poptávka po cukru stále stoupala.