![](http://40.media.tumblr.com/06cc26668a51be5f99e0b061b9669d7a/tumblr_miqrf1gu871rq72fko1_400.png) „Nejlepší sport, je kafe a dort! „Tak tohle úderné heslo jsem nevymyslela vlastní hlavou, to jsem ukradla Halině Pavlowské a pak jsem se podle něho celou zimu řídila. A proto je teď nejvyšší čas něco s tím udělat. Vánoční kila mám hájená až do konce února a protože je přestupný rok, mám jeden den navíc.
Jak přijde březen a obavy z hezkého počasí, kdy budu muset odložit maskovací bundy a tlusté svetry, tak panděro přestanu vydávat za roztomilé bříško a špeky na zádech za madla lásky a nastoupí k pochoďákům dieta, stejně tak, jako každý jiný rok. Když mně bylo čtrnáct, tak jsem ze dne na den strašně ztloustla, vlastně ani to nebylo ze dne na den, ale z hodiny na hodinu. Před vstupem na střední školu jsme já i moje budoucí spolužačky absolvovaly lékařskou prohlídku, kde jsme se i vážily. Do té doby mně pořád všichni nadávali, že nechci jíst a najednou se ukázalo, že jsem nejtěžší ze třídy… Sestřička hlásila váhy 48kg, 52kg, tlusťošky měly 58 kg a já? Já jsem měla 63 kilo, největší slonice ze třídy! Co na tom, že jsem byla minimálně o hlavu větší a vysportovaná z atletického stadionu ČKD Stalingrad v Rýgráku, protože mně to tehdy docela dobře běhalo a hlavně skákalo. Já jsem chtěla být stejná žoužel jako Twiggy, 45 kilo i s postelí, oči jako černě olemované pinpongáče a řasy jak zábradlí od balkonu. Nebo jako Marléne Jobert, na tu jsem navíc nebyla ani dost zrzavá. Alespoň jsem se dle jejich vzoru ostříhala úplně, ale opravdu úplně nakrátko a zahájila dietu - a tak se ze mne stala celoživotní dietářka. Vždycky začnu tím, že si koupím nějaký zaručeně hubnoucí přípravek, čím dražší, tím lépe. Ne, že by některý opravdu fungoval, ale čím je dražší, tím větší mám vztek, co jsem za blbce, který zbytečně vyhodil nějakou tu tisícovku a to mne nabudí ke skutečné dietě. Počty jsou jednoduché: když za zimu pokaždé nakynu o pouhá dvě kilča, která bych neshodila, tak ve třiceti bych už byla skoro docentka. Tak to teda ne! A kolik bych měla dnes, ve svém skutečném věku, to ani počítat nechci, musela bych si vzít na to kalkulačku. Abych zhubla, nesmím přesáhnout denní dávku 1.200 kcal. Vytáhnu kalorické tabulky a je to jasný, za celý den mohu sníst jenom 6 rohlíků, nebo necelých 30 deka buráků a vic ani ň. Na jouly denní příjmovou dávku přepočítávat nebudu, to bych ty kalorie musela vynásobit koeficientem 4,2, to je 5.040 joulů a tolik sníst, to už bych byla pořád stejně tlustá a nedalo by se mluvit o redukční dietě. Ale kdybych dokázala běžet rychlostí 31km/hod, spálila bych 10.000 kcal a pak bych těch rohlíků kliďánko mohla zblajznout 60 kousků. Jenže - tak rychle běhat nedovedu, takže zůstanu u šesti. Jestli to před tou Twiggy ženy neměly mnohem lehčí… Taková křehulka se vdala v osmnácti, svatební košilku XS a jak postupně přibývala léta, přibývaly i kilogramy, až ze své svatební výbavy vytáhla noční plachtu velikosti XXXL.
Moje hodně kulaťoučká tetička byla z generace, kdy je taková blbost, jako držet hubnoucí dietu, vůbec nenapadla. Tetička si ukrojila pajzák chleba, k tomu nakrájela šrůček slaniny a ještě mne poučila: „Až přijde bída, hlad a neštovice, tlustý budou hubený a hubený, tak ty budou studený!“ DEERES (kouzelně štíhlá - pozn.red.)
|