Jedna z nejsvětějších a nejzáhadnějších relikvií křesťanské víry. Podle legend pohár s krví Ježíše Krista. Otázka je, oč šlo doopravdy. Krev do poháru nasbíral v jedné verzi Josef Arimatejský, když získal od Piláta Kristovo tělo, aby ho mohl pohřbít. V jiné verzi to učinil sám římský voják, který Ježíše bodl do srdce. Z Biblických příběhů ještě víme, že Josef odešel s Marií Magdalskou i s grálem "na druhý konec říše".

     Tedy z její východní výspy na západní. Čerpáme přitom jak z náznaků v evangeliích, tak z apokryfů, v jedné zprávě místodržitel Pilát údajně psal Tiberiovi do Říma. Mají drobnou potíž v  tom, že nejspíš jde vlastně o falzum vytvořené až ve druhém století.

     Nejznámější je artušovská legenda, kterou většina lidí zná z filmů případně knížek. Její jádro je skutečně někdy z šestého století, kdy žil jeden z britských králů Artorius Ambrosius. V legendě o něm je leccos, vlastně jádro vyprávění, které známe třeba z neméně legendárního filmu Excalibur.

     Pro romantické duše je ranou, že ač je tam kouzelný meč Excalibur, který kdysi patřil vojevůdci Maximovi, kouzelnice, čarodějové a další krásné věci, svatý grál tam není. Ten se tam dostal až mnohem později.

     Ta verze, kterou známe, pochází až z konce 12, století a pera Chretiena de Troyes. V jeho příběhu o rytíři Percevalovi už je vše, jak známe.

     Příběh se odehrává tu v Británii (což ve středověké francouzštině znamenalo zemi, které dnes říkáme Bretaň) a také v Británii Velké, to je ta za kanálem.  A velká část míst, ve kterých se příběh odehrává má své zaručené umístění na obou březích La Manche. I když častěji (k většímu zmatku) se jako správná berou ta pevninská.

     V Bretani najdete jak Lorien, Broceliandský les, jezero, ve kterém žije jezerní víla, dokonce i Merlinův hrob. A to přesto, že příběh se dle legendy odehrává někde v západní Anglii, Cornwalu a Walesu. Chretinem se nechal inspirovat Wolfram von Eschenbach a napsal další verzi - jeho Parzival je považovaný za největší epos německého středověku. Wolfram už se ale netrápí nějakým pohárem s Ježíšovou krví, je to pro něj prostě mystický předmět, svítící drahokam s božskými vlastnostmi. Jde o sice hezké, ale vyloženě převyprávění textu Chretienova.

     Co ovšem mnohé čtenáře překvapí - Chretienova verze legendy vznikla částečně na politickou objednávku a Perceval měl skutečnou žijící předlohu, přičemž současníci si obojí velmi dobře uvědomovali. Smysl Chretienovy legendy byl v tom, aby převrstvila legendu úplně jinou.

Nejstarší legenda, ve které pozitivně figuruje Svatý grál, totiž pochází z Languedoku (někdy se tomu kraji říká Okcitánie, ve středověku též Septimánie nebo Gothie), což je jih dnešní Francie, zjednodušeně předhůří Pyrenejí někam k Albi na severu a pobřeží Středozemního moře zhruba mezi Perpignan, Narbonne a ústím Rhony … někde kolem Saintes Maries de La Mer.  Ano, to jméno začíná napovídat. Je tu místo, kde podle legend Marie přistála. Jestli byly dvě, a byla s nimi Panna Marie, matka Ježíše, to netušíme, víme že nebyly tři, protože představa tří Marií vznikla chaosem ve jménech při vzniku Matoušova evangelia.

     Každopádně v tomto kraji vládli vikomti de Trencavel, kteří sídlili v Carcassonne (vidíte ho v záhlaví tohoto blogu) a svůj původ odvozovali od dítěte, které zde Marie porodila. A podle této legendy žádný zlatý pohár ani drahokam nemá smysl hledat: tím pohárem byla Mariina děloha, která uchovávala Ježíšovo dítě.

     Pokud znáte kresbu dělohy a hodně ji zjednodušíte, klidně ji zaměníte s pohárem. Pojem San gral pak vznikl zkomolením ze Sang Real, královská krev. Trencavelové se považovali za jejího nositele.