Při čtení sobotních Lidových novin jsem měl pocit, jako bych zažil něco dokonalého. Něco úžasného! Jako kdybych byl hvězdářem ve středověku a najednou bych uslyšel větu: „Přece se točí!“ Mně by se v hlavě srovnaly pochybnosti o tom, že Země není středem našeho vesmíru. A pochopil bych, co je heliocentrická soustava. Anebo kdybych byl svědkem toho, jak někdy ve třetím století před Kristem lítá po ulici Syrakus nahatý chlap, jistý Archimedes, a volá, že „Těleso ponořené do kapaliny je nadnášeno silou...“

A já bych hned chápal, proč mi v lázni plave... totiž ééé.. proč po moři u Syrakus plavou lodě, i když jsou těžké, a tak vůbec. Ale teď k těm zmiňovaným "uálům" - nadšení ve mně vzbudil naprosto geniální vynález jistého P. Kamberského, když vynalezl pojmenování pro zdejší intelektuály bez intelektu: "uálové".

·         tímpádem už vím, jak pojmenovat nezapomenutelnou Kateřinu Biomasu Jau Jau;

·      z jaké líhně je genius z pražského magistrátu, co navrhoval pražské cyklostezky. Který zcela vážně uvažoval, že by v Praze mohlo až půl milionu lidí jako hlavní dopravní prostředek k cestám do zaměstnání i za zábavou využívat kolo, tedy bicykl.

Teď zrovna mě napadá obrovské množství dalších uálů. Třeba jeden, co tvrdí, že když bude každému prodavači sedět za zadkem elektronický dráb, který bude hlásit tomuto „uálovitému“ naddrábovi každou prodanou položku, vypukne u nás ráj. Dotyčný „uál“ nějak nepochopil, že u nemiliardářů ekonomika funguje jinak, a aby bylo co zdanit, je potřeba něco vyrobit.

Předem bych prosil, aby si laskavý čtenář nepletl „uály“ s obyčejnými grázly, byť patří nerozlučně k sobě. Tak třeba parta grázlů vymyslí, jak si namastit kapsu na fotovoltaice. A vymyslí plán. Zaplatí euro- i naše poslance, aby vymysleli zákony, které by to umožnily. Ovšem aby ty zákony prošly, je nutno pomocí presstitutů, jak je nazývá na webu „pracující lid“, vytvořit mediální propagandistickou smršť, která vytvoří dojem, že je to něco úúúúúžasného. A potřebného.

Prosil bych, aby osoby duševně mdlé nezačaly ihned ječet, že „to se nemůže stát nikde jinde než v Česku“. Protože naši prodejní novináři jsou často jen odvarem svých zahraničních kolegů. Nezapomenutelným vzorem pak byli novináři francouzští v době Napoleonova návratu z Elby a dobytí Paříže. O několik století pak najdeme příklad u novinářů anglických, třeba v době Mnichova. Dnešní pramen moudrosti těch našich, britský The Guardian, je pak dle názorů mnohých skutečných vzdělanců mimořádně silnou směsí novinářských presstitutů a „uálů“.

V průběhu shora popsaných dějů, jak co ošidit, jak koho okrást, jak co „podojit“, totiž vstupují skoro vždy do hry „uálové“. Bez nich by to nešlo. Mají většinou podobu středo- a vysokoškolských studentů, různých asistentů, případně též docentů a mnoha dalších. Kteří se sami pojmenovávají politology, genderisty, ekologisty atd. Též se vydávají za ombudsmany, nezávislé sociology, odborníky na energetiku, různé pachatele a poskytovatele dobra (lidově zvané „dobrosery“) a podobně. Jejich odborná kvalifikace je většinou stejně „odborná“, jako u Kateřiny Biomasy.

Prosím - neplést se skutečnými intelektuály! „Uálové“ se vyznačují tím, že sami nic nevytvářejí, ani nic nezkoumají, nedej bože aby něco tvořili. Jen spotřebovávají.