O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
Napište nám |
Poradna Kudlanky |
Právní poradna |
Související články
Přihlášení
Anketa
CO TEDY DĚLAT? |
![]() |
![]() |
![]() |
Pátek, 30 říjen 2015 | |||||||
Strana 3 z 3
Rodina a národ jsou součástí vyššího ontického obsahu života, pokud chybí tato vize, nastupuje nepřirozený život a následný únik (escapismus). V escapismu se smysl existence národa popírá, děti nejsou potřeba a na otázku po smyslu života jednotlivce se odpovídá, že je tu jen pro sebe. Toto „odloučení“ nastalo především v šedesátých letech na Západě tím, že mladá generace popřela tradiční řád, který účel lidské existence v sobě obsahoval, ale nenahradila jej ničím jiným funkčním, pouze hédonismem a relativismem. Humanismus dostal individualistický charakter.
Extremismus
Pro ty, kteří ještě nedegenerovali v escapismu, obrana vlastního etnika, vlastního státu, obce a rodiny je přirozená. Jen escapisté to nazývají rasismem, nacismem apod. Extremismus je to tenkrát, když se jedná o ideologickou akci. Extremisté se vyhraňují proti, ale nevědí, jak uspořádat společnost, co dál, neřeší příčiny. Vyřešit escapismus je složité, chtělo by to se vrátit k národnímu konzervatismu. To znamená velké úsilí. Jednodušší je vyhrožovat a vykřikovat na migranty, kteří většinou za nic nemohou a byli do situace zavedeni escapisty v evropských státech, jednak uvolňováním prostoru vymíráním a jednak přímou akcí (pozváním). Do toho nepočítám uprchlíky před válkou, kterým je zapotřebí pomoci, ale to nemusí být na našem území.
Nacionální extremismus je dobrým argumentem pro escapisty, nahrává jim velmi dobře a myslím si, že potom celá politická scéna vypadá jako bychom měli volit mezi escapismem nebo extremismem. Mnozí extremisté jsou probuzení escapisté, někteří jsou populisté a chtějí se dostat do parlamentu, aby měli dobré bydlo. Bohužel na správnou vlasteneckou stranu, která bude mít v čele skutečné nezištné vlastence a přitom schopné lidi, se dosud čeká. Hlavně se dosud čeká na sponzory takové strany, ale ti zase asi čekají na nějakou vizi, na nějaký rozumný program.
Co tedy dělat?
Původní moderní institucí evropské civilizace byla občanská práva. Ta byla stanovena pro jednotlivce, ale zároveň kolektivně, tedy tak, aby výsledkem byla fungující a spolupracující demokratická společnost. Občanská sounáležitost se stala podstatou funkčního státu, lidé tedy nemohli být „odloučení“, musela je spojovat kolektivní myšlenka národa a státu.
Tradiční řád, zároveň s celou společenskou strukturou, zajišťoval též, aby se lidská přirozenost realizovala v rodině mladými lidmi v biologicky vhodném věku a tím byla zajištěna reprodukce. Rozvrácením tradičního řádu a zpochybněním institucí, „osvobozením“ jednotlivce od závazků ke společnosti se stát zbavil možností řešit problémy. Ty se už nesmí řešit přednostně v zájmu společnosti, ale v zájmu jednotlivce. Tím vzniká anarchie a neschopnost.
Návrat k původní občanské podobě státu, kde budou práva v rovnováze s povinnostmi, kde bude občanská sounáležitost hlavním parametrem, funkční společnost cílem, je jedinou šancí. Zůstat věrni humanismu a zároveň zajistit kontinuitu kulturní i biologickou, znamená odmítnout podobu humanismu jen pro současného jednotlivce, odmítnout i vyčkávání na samovolné řešení, ale přijmout podobu humanismu nadčasového, zajišťujícího kontinuitu uvědoměle.
Protože to nelze dělat v otevřeném světě ani v nějakém transnacionálním útvaru, je nutno národní stát obnovit a učinit ho hlavní strukturální institucí. Doufejme tedy, že to bude společnost nezávislého demokratického státu s obnovenou občanskou sounáležitostí, která zajistí i vyřešení escapismu bez extrémistického řešení.
VLASTIMIL PODRACKÝ
|
< Předch. | Další > |
---|