Příliv uprchlíků do Evropy bude trvat minimálně několik let a výrazně změní život v Evropě. Netroufnu si podrobně popisovat, jak, protože to dnes nikdo neví. Migrace do Evropy však je a zůstane realitou a nezastaví se.

Nedomnívám se, že to tak muselo být, ale je jasné, že Evropa migranty střílet nebude (a rozhodně bych si nepřál, aby je střílela) a nenajde jiný způsob, jak migrační vlnu omezit (ostatně se domnívám, že jej ani nehledá). Představy o tom, že budeme „řešit problémy lidí v místech, odkud prchají“ je naprosto nereálná, protože to by předpokládalo masivní vojenský zásah pozemních sil, k němuž se Evropa neodhodlá.

Dva migrační proudy

Do Evropy směřují dva proudy, které se dosti liší. Přes Středozemní moře proudí obyvatelé subsaharské Afriky, vyznáním jak křesťané, tak muslimové. Proudí z několika nefunkčních států (Somálsko, Mali, Eritrea aj.) a z terorismem zmítané Nigérie. Tento proud nezeslábne pro vysokou natalitu v uvedených zemích. Rozdíl v kvalitě života zůstane obrovský, a to i pokud se kvalita života v Evropě výrazně sníží.

Druhý proud tvoří zejména obyvatelé bývalé Sýrie a bývalého Iráku. (Troufnu si použít slova „bývalý“, protože jsem si jist, že tyto státy nebudou obnoveny v původních hranicích z doby před nástupem chaosu. Na jejich místě vzniknou téměř jistě nové státní celky – ostatně jeden z nich, Islámský stát, už vznikl. Je to stát, a je islámský.) Proud z této oblasti ovšem možná vyschne – až se z ní odstěhují všichni, kteří se odstěhovat chtějí a kteří to stihnou, než je islamisté vyhubí.

Kdyby existoval pouze tento proud, pak by jistě Evropu rovněž výrazně ovlivnil, nicméně nemusel by změnit samotnou její podstatu. Zejména Syřané jsou sice vyznáním muslimové, nicméně mnozí z nich byli relativně spokojeni ne snad s konkrétní vládou dynastie Asadů, ale se sekulárním charakterem své vlasti, a pociťují silnou averzi vůči Islámskému státu a různým islamistickým uskupením. Je jim jasné, že to jsou právě oni, kvůli komu musí prchat, často aby zachránili holé životy. Kdo se trochu seznámí s příběhy těchto lidí, těžko se ubrání soucitu. Tito uprchlíci, kteří přicházejí zejména Balkánskou cestou, dle mého názoru představují relativně malé bezpečnostní riziko.

Příznivci imigrace nás často ujišťují, že radikální islamisté se do Evropy dostávají jinými, pro ně bezpečnějšími cestami, než jsou gumové čluny ve Středomoří nebo dlouhá a náročná cesta z Turecka přes Řecko, Makedonii, Srbsko, Maďarsko a Rakousko do vysněného Německa. Toto tvrzení možná platí, nicméně bylo by bláhové se domnívat, že agenti Islámského státu nevyužívají současného zmatku. Jistě jich v těchto týdnech do Evropy proniklo dost a dost. S touto skutečností je nutno počítat.

Problém „převaděčů“

Obrovské nebezpečí představují ti, kdo inkasují peníze za dopravu migrantů do Evropy. V jejich kapsách (či na jejich kontech?) skončily miliony, ne-li miliardy eur, dolarů či liber. To znamená, že tito lidé

1. nebudou mít zájem na tom, aby proud migrantů vyschl, protože by přišli o zdroj svých příjmů,

2. budou mít dostatek peněz na úplatky, aby s jejich pomocí ovlivnili některé politiky, kteří budou házet vidle do jakékoli snahy problém imigrace řešit (ať tak či onak),

3. budou mít dostatek peněz na financování vražd, případně teroristických skupin či dokonce vojenských jednotek, které budou využívat ke svým cílům,

4. dříve nebo později se pokusí „přetavit“ svůj ekonomický potenciál v potenciál politický.

Dále je nutno vzít v úvahu, že z nefunkčních afrických a blízkovýchodních států odcházejí především elity, které ovšem vyvádějí ze své původní vlasti i to málo kapitálu, který tam ještě byl. To nepíšu proto, abych jim to vyčítal – na jejich místě bych se asi také snažil uniknout z pekla, ve kterém byli nuceni žít. Píšu to jen proto, abych upozornil, že ekonomické a bezpečnostní problémy těchto zemí se za dané konstelace nemohou neprohlubovat.