![](http://obrazky.kudlanka.cz/KRESTNIJMENO.jpg) Rodné či křestní jméno je nedědičné osobní jméno, které spolu s děděným příjmením tvoří povinné oficiální dvoučlenné (popř. vícečlenné) osobní jméno, sloužící k občanskoprávní identifikaci každého jedince. Potud definice. Výběr obvykle podléhá určitým zákonem upraveným konvencím a pravidlům pro pojmenování osoby. Tato pravidla se v různých zemích liší.
Už dlouhá léta jsou u nás největším vydavatelem civilních (necírkevních) kalendářů Obchodní tiskárny v Kolíně. Představitelé této firmy jsou také členy takzvané kalendářní komise, v níž jsou mimo nich i zástupci Ministerstva vnitra, Ministerstva kultury, jazykovědci a další odborníci. Komise se snaží o to, aby se kalendář měnil rok od roku co nejméně a nově se tam objevovala jména běžná a opravdu užívaná -- kalendář je proto do jisté míry odrazem dobové obliby křestních jmen. Podkladem pro zařazování nových jmen je především sledování matričních zápisů a registrace obyvatel České republiky. Jména u dní v kalendáři u nás patří k tradici, ale ve světě to zdaleka není pravidlem.V civilních kalendářích jména neuvádí například Německo, Velká Británie, USA a řada dalších států. Aby křestní jméno znělo dobře, je třeba dodržet některé zásady. Značné potíže při vyslovování jména a příjmení vznikají, pokud je koncová hláska jména shodná s první hláskou příjmení (Dagmar Rubínová). Problémy s výslovností mohou mít lidé i u jmen, která obsahují problematické skupiny hlásek jako r a ř (Barbora Rorejsková), š a t (Arnošt Štěpán), r a l (Jarmil Ulrich). Srozumitelnosti jména nepřidá, když se v něm stále opakuje stejná samohláska (Alan Halama). Za nevhodná spojení se také považují spojení jména a příjmení jako Pavel Karel, u nichž nemusí být jasné, co je co. Řešením je v takovém případě jméno, které se nevyskytuje jako příjmení (Miroslav, Jaromír...) Jméno zpravidla pro dítě vybírají rodiče, ale minulosti dítě často dostávalo takové jméno, které připadalo na den, kdy se narodilo. Jména ve své prapůvodní podobě byla složena ze skutečných slov jazyka a byla ve své podstatě prohlášením vyjadřující vlastnosti nositele, významný nositelův čin, nebo byla spojena s duchovními a náboženskými přesvědčeními a tradicemi dané kultury a v případě náčelníků/knížat dokonce i obdobu "politického programu" (např. jméno Vladislav, vzniklé spojením slov pro "vládu" a "slávu", říkalo, že nositel chce "svou vládou se proslavit"). V mnoha kulturách v jejich raném stádiu byla tedy jména svou podobou i funkcí podobná jménům severoamerických indiánů. Postupným vývojem se některá jména stávala nepoužívanými a později znovu objevovanými. Dalším vývojem se původní význam jmen dostává stále více do pozadí. Je to dáno jak vývojem jazyka, tak i vývojem výslovnosti jmen samotných, který se ovšem lišil od toho, jakým prošla slova, z nichž bylo kdysi jméno sestaveno. Tímto způsobem se, například, ze staroslovanského jména "Vetjeslav" stal "Václav", zatímco ze slov "vetje" a "slav" se stalo "více" a "sláva". Jen málokdo si je díky tomu v současnosti vědom původního významu jména; "Víceslávy". Takto složena jsou samozřejmě nejen slovanská jména, ale třeba i germánská jména (např. Adalbert (adal/ušlechtilý, berath/jasný), Adolf (adal/ušlechtilý, olf/vlk), Arnulf (arn/orel, ulf/vlk), Arnold (arn/orel, old/starý), Bernhard (bero/medvěd, hart/tvrdý), Friedrich/Bedřich (fridu/mír, rihhi/vládce), Gottfried/Bohumír (gott/bůh, fridu/klid), Heinrich/Jindřich (heim/domov, rihhi/vládce), Hermann (heri/vojsko, man/muž), atp.) jakož i jména z dalších jazykových skupin. V současnosti je jméno již jen jménem a takřka nikdo nepřemýšlí nad tím, že by mohlo být i něčím jiným. Částečnou výjimku tvoří některá národní jména, která lze stále rozpoznat i po jejich významové stránce (např. Mojmír vzniklé složením slov "můj" a "mír"), třebaže někdy ho chybně chápeme z důvodu rozdílného vývoje jmen a původních slov (např. Jaroslav, kde první část jména je odkazem nikoliv na "jaro" ale na "jarost" znamenající "bujnost", "čilost", "síla"). I v těchto případech je to ovšem vnímáno spíš jako kuriozita či zajímavost, která v běžném životě nehraje pražádnou roli. Každopádně - křestní/rodné - jméno je jedna z věcí, kterou nemůžeme sami ovlivnit (nepočítám-li pozdější pokus o přejmenování...). zdroj: internet
|