Už má nějaký ten pátek za sebou, už něco pamatuje, milý kamarád Redneck. Jak je na tom se ženskými? Tedy hlavně s tou jeho jednou jedinou, jaké má rady pro spokojený život ve dvou? Díky úžasné vymoženosti - internetu - jsem mohla do země "za velkou louží" poslat virtuálního holoubka s psaníčkem a přáním: "Napiš, dej recept, jak se to má dělat, aby byli "on a ona" spolu šťastni...

Mila Danielo,

      ptala ses na muj „navod na hezky život se zenou". Zivot se zenskema je hroznej a bez zenskej jeste hroznejsi. Ja si myslim, ze Buh nam dal zenu, abychom se nestali "insane". Je to nikdy nekoncici hastereni a srovnavani, dohadovani a nesoulad. Asi nejdulezitejsi pri te dlouhe ceste je to, aby lidi rostli spolu a ne vedle sebe. Pokud  porostou spolu, tak to benefituje oba dva a svazek sili. Pokud rostou vedle sebe, tak drive nebo pozdeji jeden z  nich musi zakonite jit jinym smerem.

    Ja si do nedavna myslel, ze i pres vsechny tyto prekazky jsem na tom celkem dobre, ale po nasem poslednim dvoutydennim vandru v kanadske divocine na kolech, po zrusene zeleznicni trati, jsem o svych schopnostech partnera se svoji zenou silne zapochyboval. Uvedu priklad. Putovali jsme na kolech v zarostlych lesich, kde jsme potkavali medvedy, nikde na mile ani zivacka. Spali ve stanu, jedli ze stejne misky, spali ve spojenych spacacich, proste i kdyz nam posledni den napadlo dvanact centimetru snehu, tak moje zena vsechno vydrzela bez problemu. Uvarili jsme si snidani, v klidu zabalili a pak se vydali dolu do udoli. Proste pohoda.

     Ale - problem byl ten, ze na zasnezene ceste s tezkymi koly jsem byl schopny slapat v hlubokem snehu jen ja. Moje zena stale padala. Snazil jsem se ji vysvetlit, ze musi presunout na nizsi prevod a stale v tom snehu slapat. Ona to zkousela a  i pres to padala a padala... Ja proste nemohl pochopit, ze to, co ji vysvetluji a je tak logicke, ze musi jen pravidelne slapat a za chvili si na to zvykne, ze ji to vubec nedochazi. A pres to vsechno krasne, co jsme za ty skoro dva tydny spolu v te nepohode prozili, jsme se tolik pohadali, ze moje zen plakala tak, jak jsem ji nikdy nevidel.

     Proste mne obvinila, ze jsem bully, ktery ji zkazil radost ze snehu, ktery ji vlastne vubec nevadil, ale ze jsem tak demanding, ze jsem na urovni dozorce z  koncetraku. Pritom ja skutecne ji chtel opravdu pomoct, vzdyt ja proste nechapal, proc z toho kola stale pada....  Pak jsem to trochu urovnal tim, ze jsme sli na recepci na ochutnavani vin na Mission Hill s peti chody a noclehem v prepychovem hotelu, ale ten jeji plac - ten proste uz nikdy nezapomenu.

     No a od takoveho borce jako jsem ja chces radu, jak na zeny???!!!  Ja se timpadem necitim dostatecne kvalifikovany, protoze i pres to, ze letosniho 15. rijna to bylo uz celych tricet let, co svoji zenou znam a mam, tak proste nemohu o nasem souziti prohlasit, ze je harmonicke a vydrzi na veky. Mozna za dalsich dvacet let - to snad budu schopen rozebrat tu uplynulou "sneznou udalost", ale ted bych nejspis potreboval vice rady od Tebe, coz??? Mej se moc pekne a dekuji, ze jsi na mne nezapomnela.  

                       Tak zatim s pozdravem, Cmoudy-Rybicka-Redneck

Komentáře (9)

Zobrazit/Skrýt komentáře Teda Danielo : Aknela ...zírám. Ty tady za tou velkou louží znáš fakt snad úplně každého S autorem článku se také trochu znám a i když jsem ho už pěkných pár let neviděla, historky o něm a jeho dobrodružstvích putují stále. On zapomněl napsat jeden důležitý fakt - s ním se totiž nemůže nikdo (teda ani jeho žena) nikdy nudit, Čmoudy je velmi neortodoxní člověk. Tímto ho moc zdravím. Alena (junior) z Edmontonu. říjen 31, 2007 05:14 Hezký příběh : Míša šíša Protože mi jméno ani přezdívka nic neříkají, moc bych prosila redaktorku Kudlanku anebo Aknelu o nějaký informativní článeček o výše zmíněném dobrodruhovi říjen 31, 2007 09:02 Nejsem žádný expert na partnerské soužití, : mamča ale možná by stačilo vzít v úvahu, že žena má trochu jinou fyziognomii než muž. Že i když dokáže být do jisté míry rovnocenným parťákem, jsou sféry, které řeší trochu jinak. Nevím, co je na tom k nepochopení, že jí to prostě na tom kole v hlubokém sněhu nešlo, i když k tomu měla mnohokrát opakovaný přesný návod, jak to má dělat aby nepadala. Jestli tohle není autor schopen pochopit, ať si na podobné výlety bere kamaráda, a pro ženu vymyslí nějakou schůdnější variantu, aby jí nedoháněl k pláči. Soužití dvou jedinců různého pohlaví není soupeření kdo je lepší, silnější, chytřejší...ale o vzájemném doplňování se. Takhle by spolu mohli žít leda dva supermani. říjen 31, 2007 11:02 nojo : bb ona se snaží držet krok, sám píše, že všechno vydržela bez problémů, pak už holt nemohla a padala...a on byl na ni ještě ošklivák v 55 nebo kolik asi paní po 30 letech manželství je, by mě na kolo do závěje nedostal ani heverem, lyže to je jiná, ale kolo?? tohle by měl odčinit víc, třeba tím, že by příště přetrpěl něco, co ona ráda a jeho to zmáhá/otravuje/nejde mu to říjen 31, 2007 11:44 tak tohle : Manul se mi moc libilo. Hlavne myslim, ze ten posledni odstavec to vystihuje naprosto presne. Proste clovek nikdy nevi. Verit v hrmonicky svazek "na furt" je sice nutne, ale hlavne po cteni Kudlanky vim, ze to zivot nekdy zaridi jinak. Mame sice urcite predpoklady k tomu, aby to tak bylo, ale je potreba na tom vztahu dal pracovat. Myslim, ze Redneck k tomu ma velmi dobre predpoklady, presto se mi libi, ja stoji nohama na zemi. Jinak, mamco, myslim, ze neni potreba volit takova slova. je pravda, ze muzi jsou jinak fyzicky staveni a nektere veci si proste neuvedomi, treba i to, ze nekdo muze mit strach. Zazila jsem, jak se na lyzich podarilo memu strejdovi rozbrecet tetu, ktera uz moc nemohla a bala se do tezkeho terenu. A ja sama jsem si taky letos v horach zazila malou krizi, nastesti byl muj pritel dostatecne daleko. Pak je hrozne dulezite, jak ten muz reaguje (ten muj to zatim zvlada velmi dobre) to je mozna jeste dulezitejsi, nez se snazit takovym situacim uplne vyhybat. říjen 31, 2007 11:57 bb : mamča Já tedy takhle padala i na běžkách. Při prudkých sjezdech jsem vyráběla lavóry, ale padala jsem většinou do měkkého a otloukala jsem si svoje bůčky. Všichni se tomu zasmáli, a kdyby mě někdo pod kopcem opakovaně dával přednášku jak nepadat, asi bych mu vymáchala ta poučující ústa ve sněhu. říjen 31, 2007 12:02 ... : bb říjen 31, 2007 12:09 no : Jasmina ja sice mivala taky zbesily napady a neco vydrzela,tak ackoliv se mi protacely panenky pri predstave kola v hlubokem snehu,verim ze dobrej strestenej chlap by mne na to ukecal. Ale bohuzel takove poucovani,tim by mne tak na****l,ze bych v nejlepsim pripade byla na nej velmi sprosta,mozna by po nem neco i letelo. A jeho zena se rozplakala. To musi byt takovy zlaticko ta jeho zena,ze by mel denne snad dekovat bohum ze ji vubec ma.... listopad 01, 2007 02:38 Pisatel : Míša 2 mi silně připomíná mého manžela. Když jsme se takhle jednou škrábali do nějakého děsného kopce a já už byla fakt na dně, zatímco on v pohodě aspoň o pět metrů vpředu, seběhl ke mně a s úsměvem mi poradil:"Když nemůžeš, tak přidej". Taky se divil mojí reakci. Podotýkám, že já jsem ale nebrečela . Později mi vysvětloval, že nechápe, co tak hrozného udělal, protože jemu to prý pomáhá . listopad 02, 2007 10:51

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment